O učení


Není mnoho témat, o kterých se cítím opravdu povolaná psát. Ale za 4 roky studia medicíny už jsem oseděla hned několik křesel, popsala stohy bloků a přečetla tisíce stran skript a učebnic. Často mi chodí dotazy, jak zvládnout náročné zkouškové a prosby o pár tipů, jak se poprat s učením. Takže takhle to dělám já :P.

Motivační foto na úvod. Protože to je občas ošklivý, často náročný, ale stojí to za to :).
 

Plán

Cíl bez plánu je jenom přání. Můžu být rozhodnutá, že od příštího týdne se začnu učit na zkoušku, každý den na to chvíli kouknu, jen tak zlehka… Ale dokud není do detailu rozplánováno, předem vím, že příští týden udělám leda tak kulové.
Obsáhlé učivo čtu z učebnic už přes semestr.

Třeba v gymu.
O pauze mezi přednáškami.
Nebo v čekárně.

 

O zkouškovém si pak na každý den rozdělím určitý počet otázek, dalších pár dní vše opakuju už rychlejším tempem a poslední den až dva si nechávám na ty nejotravnější témata a pročítání výpisků.

A nikdy to nestihnu, jak bych si přála, a plán průběžně přepracovávám. Protože kdo stíhá, plánuje pod své možnosti :,-D.
Více o mých milovaných To do lístcích a rady, jak si zorganizovat čas, v článku Time management.

Motivace

Kardinální problém – jak se k tomu dokopat?! Byt uklizený do posledního smítečka, nádobí poumývané, všechny denní úkoly splněny a škola pořád čeká. Znáte?
Tohle bývá oříšek i pro mě. Začít. Sednout k tomu, zabalit se do deky, uvařit kafe a čaj a sedět.
Dobře funguje už zmíněný plán. Rozsah učiva na den je daný, když k tomu zasedneš teď, tak to máš a zbytek dne volno (ano, občas se zbytek dne scvrkne na zapnout DVTV – vyčistit zuby – vyčurat a spat, ale i tak se s pocitem ukončené práce příjemně usíná).
Solidní motivací pro mě bývá taky úzkost, strach a panika z blížícího se termínu. A okolí rodiny a přátel, které se velmi diví každé chvíli, kdy se neučím.

Systém

… je krajně individuální, každému sedne něco jiného.
Někdo čte látku nahlas (spolubydlící ocení), jiný vypisuje složitější, hůř pochopitelné úseky (=opisuje celá skripta biochemie, můj případ), dělá si po každé kapitole shrnutí vlastními slovy (a povídá si květináčem na okně jako blázen), vypracovává si sám otázky (ain’t nobody got time for that)…

Hlavně zvýrazňovat. Hodně zvýrazňovat.
 
Já osobně kombinuju všechny možné postupy a prostě se snažím látku nejen narvat do hlavy, ale především ji pochopit, protože pak si člověk musí mnohém méně pamatovat (lenost hehe).
Jediná metoda, která se mi příliš neosvědčila, je studium ve skupině. Jakkoli je skvělé o látce diskutovat a opakovat si se spolužáky, zkoušky na medicíně jsou většinou až příliš obsáhlé a v reálu se to nedá zvládnout.

Denní režim

Veledůležitá věc. Především u náročných zkoušek, kdy příprava trvá hned několik (až mnoho) týdnu (zdravím Biofyziku, Anatomii, Histologii, Fyziologii, Mikrobiologii, Patologii, Patfyz a mou současnou nejlepší kámošku, Farmakologii). Pevný denní rozvrh vám pomůže zaběhnout do určité rutiny, která je možná neveselá, ale efektivní.

Pro mě to znamená vstávání před sedmou hodinou, a polochůze-poloběh s hyperaktivní boxerkou polem. Pak snídaně a ještě chvíle sladkého nepracování hlavou, tedy většinou úklid 5 hrnků, 3 posmrkaných kapesníků, 4 misek a změti papírů a tužek na stole.
O půl deváté se jako burrito zabalím do deky, srovnám tužky, jak mi káže má mírná obsedantně-kompulzivní porucha, a studuju do oběda. (Přestávky na čaj a záchod povoleny. S přibližujícím se termínem zkoušky doplňuji o přestávky na pláč.)
Ve 12h oběd, ideálně s rodinou, které se chlubím, že z dnešních plánovaných 50 otázek už jsem zvládla 7.
Následuje varianta A – půlhodina spánku, do zkoušky týden a více – nebo varianta B – 5 min stěžování si Tomovi, psovi, nebo komukoli, kdo je ochoten poslouchat, a další učení, protože zkouška se blíží.

Asistentka.

Kolem čtvrté hodiny propadám negativismu a odjíždím do fitka. Tam potkávám lidi (hurá!) a dokonale si vyčistím hlavu mez činkami.
Následuje večeře v rodinném kruhu a velmi podobném duchu jako předchozí jídlo.
Kolem šesté začínám poslední studijní session, trvající plánovaně do 22:00, ale realisticky do doby, než odškrtnu všechny otázečky daného dne.

Přítel na telefonu.

Tipy

Najdi si sparinga! První tři roky jsem se svou spřízněnou duší Kájou chodila skoro na všechny zkoušky. Každý den jsme si psaly, jak to té druhé jde od ruky, podporovaly se v těch ošklivějších chvílích a vypomáhaly si s některými detaily. Bez ní bych se první polovinou studia protrápila daleko víc.

Když ti někdo rozumí.
Podpora na prvním místě.

Žij zdravě – otřepaná fráze, která ale o zkouškovém platí víc než jindy. Mnoho hodin denně strávených v knihách a doprovázených stresem je pro organismus velká zátěž a pokud mu nebudu dopřávat pestrou vyváženou stravu, dostatek tekutin a každodenní pohyb, nebude pro mě pracovat na 100%.

Food is fuel.
No all-nighters. Někomu možná vyhovuje „hecnout to“ a učit se poslední den před zkouškou nonstop, ale mozku nevysvětlíte, že má oželet spánek a fungovat na jedničku. Jen si běžte pěkně včas a v klidu lehnout.
Nestresovat. Haha, píšu zrovna já. Medicína má tu krásnou vlastnost, že z vás dokáže udělat vyčerpaný uzlíček ufňukaných nervů s mastnými vlasy. Se spolužáky jsme se v tom první roky vlastně podporovali. Ale když nejde o život, jde o ho*no :P. Nervy vždycky víc ublíží a nepomohou.
Budeme předstírat, že už mě stresíky opustily a toto foto není jen pár dní staré.

 

Na co se nezapomíná

  • Jedním z nejpozoruhodnějších zážitků byla příprava v rámci snad nejtěžšího zkouškového (Patologická fyziologie a Patologie) v souběhu s přípravou na jarní závody v bodyfitness. Na nízkých sacharidech jsem rvala do hlavy milion příznaků nemocí a na zkoušku šla ještě se zbytky soutěžní barvy z mistrovství republiky. Áčko, Béčko a pohár ze soutěže pro mě budou mít navždy nepopsatelnou hodnotu :D.
Předzávodní cukrování, medik style.
  • Biflování anatomie vás donutí zajít daleko. Lepící lístečky s pojmy se rozšířily z psacího a nočního stolku i do koupelny a na záchod, průběhy nervů jsem si nakreslila na tělo.
Doupě s lebkou Žofiií.
  • Psychické zhroucení před anatomií byl taky slušný zážitek! Přestala jsem chodit ven, jíst, pak spát, později cokoli jiného než brečet, pak jsem utřela oteklé oči a dostala za Bé. Never more.
Loučení s hromadou.
  • Na večerní výběh před zkouškou z Patologie. Chtěla jsem si jen vyčistit hlavu, chvíli se proběhnout. Utíkala jsem nočním Brnem jako Forrest Gump, kam mě nohy nesly, kilometry přibývaly… Zkoušku jsem udělala, jen namožený kotník pak na týden otekl jak balón. #worthit

Mohla bych psát dál, ale článek už teď překračuje hranice slušného rozsahu.
Tak tedy všem studentům hodně štěstí, pevné nervy a mnoho úspěšných zápisů do indexu! (Pokud je máte 🙂)

4 Comment

  1. Ema says: Odpovědět

    Zuzi, tohle je naprosto skvělý článek, na který jsem náhodou narazila. Chtěla bych se tě zeptat, kolik jsi schopna udělat otázek ke zkoušce, když chodíš do školy a máš klasický režim. Ať se ti daří! 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      To asi těžko nějak jednoduše říct, není otázka jako otázka! Když jsem se učila patfyz přes semestr, standard bylo 5 za večer, ale taková Acidobazická rovnováha dokázala zaplácnout polovinu týdne :D.
      Prostě je fajn dát si nějaký orientační reálný cíl (a ten eventuálně upravovat), aby se člověk měl čeho držet a makal :).
      Jsem ráda, že se článek líbil :).

  2. […] učila se a chodila cvičit a učila se a občas to proložila záchvatem úzkosti nebo apatie (dle obvyklého studijního scénáře). Farma není kámoš. Ale víte, že se ty léky naučit prostě musíte. Že není jiné cesty. […]

  3. Ars says: Odpovědět

    Článek neuvěřitelně pobavil a povzbudil, sama si připadám jako největší hysterka když den před zkouškou nechci jíst, pít, spát ale jen brečet a už nikdy víc se nemuset podívat na ten prokletý modrý index. Naposled jsem se zhroutila i v polovině zkoušky, když jsem dostala u jednoho ze čtyř okruhů okno (nakonec by to dopadlo tak, že by mě nechali projít kdybych se nezhroutila a neodmítla odpovídat na jakékoliv dotazy :D). To člověk ale nervům nevysvětlí a myslím že mi bude trvat celých pět let, než se „otupím“ 😀
    Nejvíc souhlasím s tím sparingem není nic lepšího než brečet s někým se stejným problémem, vymýšlet možnosti co budeme dělat až nás vyhodí a pomaličku preventivně vypisovat životopis pro Tesco 😀

    Tak přeji hodně úspěchů v dalším studii a já se jdu zase trochu učit, protože ta orgána se prý sama neudělá 😀

Napsat komentář