4.ročník alias Medička na stážích

Zadek ze železa

První 3 roky studia Všeobecného lékařství na MUNI v Brně bolely. A to dost.
Desítky hodin týdně prosezených u knih. Nekonečné přednášky, které přinášely málo pochopení složité problematiky a spolehlivý bolehlav.

Biofyzika jako první velké síto na studenty. 
Těžká a nezábavná histologie.


Anatomie ve stylu „to přece ani nejde tolik věcí do té hlavy narvat“.


Nechutně složitá biochemie.

Náročná a při zkoušce těžko prostupná fyziologie.


Telefonní seznam breberek a léků proti nim jménem Mikrobiologie.

A finále třeťáku ve velkém stylu, tedy nekonečný seznam chorob a procesů je provázejících jménem Patologie a Patologická fyziologie (na tu jsem šla 4 dny po Mistrovství republiky, ještě s fleky od závodní barvy, asi aby to bylo větší vzrůšo :D).


Někdy na konci druháku mi došlo, že stres, slzy a záchvaty úzkosti ještě za nikoho zkoušku neudělaly a nehezké zážitky jako týden nespaní, nevycházení, nejezení a pláče před anatomií nebo dny nepřetržitého třesu před druhým pokusem z fyziologie jsem (snad) definitivně nechala za sebou.

Jop, to je medicína. Je to hnusný. Těžký a dlouhý. A zároveň hrozně skvělý.


Po těchhle 3 veleintenzivních letech nás z původního počtu cca 380 natěšených mediků zbyla slabá půlka trochu unavených, ale stále nadšených MUC., tedy polovičních doktorů.

Čtvrťák za odměnu

Letos jsme ale definitivně opustili standartní výuku v přednáškových sálech, vědátorských labinách a seminárních místnostech a přesunuli se… mezi pacienty :-O. Už jsme je za studium párkrát i potkali. Někdy přes sklo, někdy naživo, na interně jsme si na ty mýtické bytosti občas i šáhli a postudili je fonendoskopem. Ale do teď bylo praxe fakt málo a čtvrťák je prostě jako z jiného světa.

Infekce kam se podíváš

První týden nástup na Infekčním oddělení. I nudnější angíny a mononukleózy v nás vzbuzovaly pocity vzrušeného nadšení („Čuč na ty mandle!“). Ten týden jsem strčila špachtli do tolika krků a prohmatala tolik uzlin, že jsem to brzo přestala počítat.
Pak přišla vlna salmonelóz a podobných srand, což napínavost vyšetření trochu zmírnilo („A kolikrát za den tak chodíte, paní Nováková?“). Naštěstí tu byly meningitidy, lymské boreliózy a záněty obratlů, které stáži zase přidaly na obrátkách. A jeden tyfus z Thajska! Pro medika malé Vánoce v září.

Druhá část Infekčního už mi dělala menší radost. Strašák jménem Dětská nemocnice.
Miluju děti. Jen nevím jak na ně. Při příchodu neznámých osob v bílých pláštích (popřípadě ještě zelených protiinfekčních jednorázových hábitech) spustí ohlušující řev, přerušovaný jen občasným hlubokým nádechem, aby další kolo mělo ještě větší grády. (Což jsou mimochodem ty okamžiky, kdy mu musíte do krku strčit špachtli/prohmatat bříško/poslechnout srdíčko.)
Dětičky jsme pracovně rozdělovali na 1) ty s průjmem 2) ty s vyrážkou 3) ty ostatní.
Příjemným překvapením byl znuděný puberťák s pohledem přišpendleným k telefonu. U těch menších křičících jsme se snažili skrýt, že máme větší strach my z nich než ony z nás.

Genetické hrátky

Týden Klinické genetiky se nám kryl se státním svátkem, logické řešení bylo tedy vyškrtnou jediný zajímavý den strávený exkurzí po laboratořích a věnovat se čistě jen výkladu lékařů a genetiků obohacenémuo více či méně zdařené prezentace.
Rychle jsem si odvykla od 3h přednášek z Anatomie a celých dní prosezených v posluchárnách. 3 slajdy a upadala jsem do polospánku.

Těch pár dní ale stejně byla jen taková zběžná ochutnávka a genetiku považuju za obor strašně zajímavý. Prenatální screeningy, použití DNA v kriminalistice, mapování lidského genomu, vrozené genetické syndromy… Kdyby mi byla blízká práce v laboratoři, proč ne :).

ORL

Moc jsem netušila, do čeho jdu. Čekala jsem rýmy, ucpané dutiny, angíny zas a znova, píchání uší… Co jsem ale uviděla a zažila předčilo jak mé nejdivočejší představy, tak pár nočních můr.
Několik klíčových poznatků, které jsem si odnesla:
1) ORL chirurgové jsou megafrajeři. Věcičky tak titěrné, jako ušní bubínek, středoušní kůstky a všechny ty minisrandy v hlavě s největším nadhledem frézují, nahrazují, implantují a remodelují, jako by se nechumelilo. Jelikož je pro mě jemná motorika sprosté slovo, mají můj nekonečný obdiv.
2) Nejvíce času ale stejně strávíte s čelovkou na hlavě koukáním do některého z temných tělesných otvorů.
3) Pokud jste se narodili bez dávivého reflexu, nechlubte se tím spolužákům, protože se rychle stanete oblíbenou obětí cvičných ORL vyšetření. Kolik jsem za ty 2 týdny měla v krku špachtlí a zrcátek raději nepočítat. Fuj.

4) Po trhání mandlí vám v nemocnici nikdo nedonese zmrzlinu :(.

5) Místní vyučující milují videa. Detailní videa. Až občas ani nejste rádi, kam dnešní technika tou malou kamerkou dokáže zajet.

6) Soutěž o nejpamátnější seminář pro mě vyhrála „Cizí tělesa“. Korálky v nosáncích, fazole a jiné luštěniny v uších, hmyz tamtéž (probohaa) a pacienti typu „Nástěnkář“ jako zlatý hřeb (14letý chlapec zdobí ve třídě nástěnku, má připínáček mezi zubama – přijde kamarád – tak ho nadšeně pozdraví – hups a připínáček je ten tam).

7) Na rýmu se může umřít. A už se to stalo.

8) Polovina ORL lékařů považuje čištění uší za největší hřích a hazard, druhá půlka jej připouští. Ale rozhodně ne tou vatovou tyčinkou!! (Kterou to všichni s výrazem největšího blaha děláme :D.)

9) Jednotka intenzivní péče s pacienty po operacích hlavy a krku je nejděsivější místo, které jsem kdy navšítívila, a pokud se medici-kluci po 3 letech studia musejí jít vydýchávat k oknu a sedat na židle, je to už co říct.

Z mých poznámek jste asi pochopili, že ani „ušař“ ze mě nebude :D. Na druhou stranu je to specializace nebývale široká s možností operovat asi 150 různých věcí.

Čtvrťák na medicíně je prostě boží. Návštěvy operačních sálů, oslovování „paní doktorko“ (komu byto nepohladilo ego), kontakt s pacienty, zároveň strach a panika, že stejně vůbec nic neumím… ale to už k tomu asi nějak patří.

Každopádně 14 dní běsu s názvem blok Farmakologie se blíží a to mě ta sranda asi rychle přejde…

Za skvělá meme vřelé díky FB stránce Humor na LF MU.

1 Comment

  1. […] úvodním dílu této lékařské minisérie jsme si zrekapitulovali dosavadní studium a přihodily zkušenosti […]

Napsat komentář