5 měsíců s crossfitem

Je tomu pár měsíců, co vyšel první článek o mých crossfitových začátcích. Obsah by se dal shrnout třemi slovy: bolest, větší bolest a radost (Crossfit lekce první, jak jsem nemohl odejít domů)

Jako začátečník s notnou dávkou sebevědomí (vždyť mám diplom z OnRampu) jsem do dalšího tréninku skočil rovnou po hlavě. První možný den na 7:15. Ze začátku jsem se pral i s tím, co bylo napsané na tabuli. Většina zkratek zněla jako nápisy na vesmírné lodi a já tak nikdy nevěděl, jaké peklo na mě ten den čeká. To nebylo občas na škodu, když ostatní v panice přešlapovali z místa na místo, já byl v klidu. Na konci prvního měsíce jsem se konečně zvládl dostat sám do stojky a nezabít u toho sebe ani nikoho jiného, což bylo veliké vítězství.

V každém měsíci jsem byl vždy aspoň na jedné speciální akci, kterou pořádal NewPark. Poprvé to byla Mexická noc – workout, pak jídlo, zábavná videa trenérů a následně párty.

Mexická noc

Druhý měsíc přišlo prozření, konečně jsem věděl, co jsou to ty T2B (toes to bar), OHS (over head squat) a HSPU (handstand push ups), najednou trénink začal dávat smysl. Poprvé jsem taky otevřel svoji asociální pusu a poznal pár lidí, se kterými se už druhý měsíc den co den potkávám. I na mém těle se začalo cvičení projevovat, ruce už nevypadaly, jako bych si je půjčil od desetiletého chlapce a pomalu se mi spravovala i svalová disbalance zad, jupíjéj (a taky se mi v telefonu objevují první selfíčka 😀). 

Dvojka byla ve znamení hokejového šílenství. Gym nezůstal pozadu a my se tak mohli scházet u promítání zápasů, kde nebyla nikdy nouze o dobrou náladu a pokec s lidmi, kteří vedle vás normálně jen hekají nebo hlasitě vzdychají :).

Měsíc třetí bylo na čase mírně ubrat. Z 6 lekcí crossfitu zůstalo jen 5, na které jsem poctivě chodil každý všední den ráno. Sobota patřila odpočinku a neděle pak lekci vzpírání, kam jsme s mojí crossfitovou parťačkou Markét chodili zásadně v růžové. Ladili jsme provedení clean and jerků, snatchů, dřepů a dalších cviků, prakticky všech způsobů, jak dostat tu velkou těžkou činku ze země nahoru. Síla mi poporostla, technika se zlepšila a radost ze cvičení zdvojnásobila. Na crossfitu už nebýval u mého jména nejhorší čas nebo výsledek, konečně jsem věděl, že jsem našel TEN sport. Ten u kterého chci vydržet, který mě naplňuje a ve kterém je vše, co jsem za poslední roky hledal. 

PR na backsquat 90kg

V průběhu se styl tréninků opět trochu prohazuje, protože lekce v úterý ráno mi přestávají sedět. Proto chodím odpoledne nebo v sobotu, síla se zlepšuje, začínám mít své oblíbené cviky a v těch si to „dávám“. Většinou jsou to ty, které ostatní z duše nesnáší, například veslo, kde jezdím jako Ondra Synek (tomu ver brácho :D) nebo angličáky, které ze zásady dostáváme díky tričku Markét („Burpees hate you too!“)

Postupně jsem se dostal i ke shybům bez dopomoci gumy, ať už jde o ty kipované nebo sktriktní. Malý krok pro lidstvo, velký pro mě :).

Po 2 měsících stoupám na váhu a zjišťuji, že tudy cesta nepovede, proto zvedám makra a kupuji nutelu.

Změna po 3 měsících.

Event tohoto měsíce byl FitMonster, crossfitové závody v Brně, o který si můžete přečíst v článku nebo se podívat na video.

Červen, čtvrtý měsíc. Začínám mít oblíbeného trenéra, u kterého se každou lekci bavím, i když ostatní na WOD nadávají. Skoro si vysluhuji nálepku sebevraha, protože se mi jeden den povedlo při zadních dřepech povolit břicho a celá naložená osa mi přimáčkla hlavu na zemi. Hned další den se mi povedlo zakopnout o odskakující osu :D. Byl to měsíc, kdy jsem si udělal PR snad na všech cvicích, po čtvrteční nebo pátečních lekcich jsme vyráželi společně na koblížky/palačinky nebo omeletu do MyFoodu přes ulici. 

Pak přišla polovina června, učení na státnice a množství absolvovaných lekcí ubývalo. Jídlo jsem tolik neřešil a cpal se hlavně sacharidy (do teď nechápu, jak se Zuz podařilo učit se bez nich a strašně ji obdivuji)

Po státnicích následovalo stěhování domů na prázdniny a pomalu jsem si začínal připouštět, že nebude reálné dojíždět každý den do 70km vzdáleného Brna na tréninky, takže bylo načase najít si gym v okolí.

Volba padla na Crossfit Box ve Zlíně.  Ten je „co by kamenem dohodil“ a trenérku tam dělá skvělá Míša Palová. Co víc si přát? 🙂 Ve Zlíně jsem začal svůj 5. měsíc s crossfitem.

První trénink byl náročný, vyslechl jsem si pár rad na co si dát pozor a co změnit. Workout of the day byl 20 minutový EMOM (every minute on the minute, takže v každé minutě musíte udělat určitý počet opakování/cviků) s 11 burpees. To jak je mám rád šlo stranou někdy kolem 5. minuty. Takhle nějak si představuji peklo.

Až cestou z lekce mi začalo v hlavě vrtat, co všechno mi říkali za chyby v provedení cviků a říkal si, že to byla třeba náhoda. Nebyla, pokračovalo to druhý den, třetí i čtvrtý. O víkendu pauza, potřebovala ji hlava i tělo. Bylo mi jasné, že nastala crossfitová krize.

Víkendový odpočinek pomohl, hlavně jsem se řídil slovy, které mi občas říká Zuz „chytni koule do rukou a buď chlap“ a k registraci dalších lekcí jsem přistupoval s vědomím, že na sobě budu muset makat ještě víc než dřív.

Hned v pondělí přišla první pozitivní zpráva, zadní dřepy mám dobré a v úterý na to navázala lekce plná OHS, kdy jsem dostal několik rad při prvním opakování a pak už to šlo samo. 

Dál do budoucna žádné velké plány nemám. Vím, že chci u crossfitu vydržet, dal mi ze všech sportů nejvíc. Spojil věci, které miluji na běhání a dřině ve fitku s tím, co jsem chtěl vždy umět a v neposlední řadě jsem poznal spoustu nových lidí.

A závody? O těch si nechávám zatím jen zdát :).

Plánujete s crossfitem začít nebo ho aspoň vyzkoušet? Co je TEN váš sport? 🙂






1 Comment

  1. Káč says: Odpovědět

    Já bych moc ráda, ale mám obrovský respekt, až strach.. nejsem sportovec a vše se teprve učím a nerada bych umřela na první hodině, ať už vyčerpáním nebo pocitem trapnosti „co tu sakra dělám“. Mám nejblíž Zlín, ale tam to bude asi pěkně vostrý, panečku 🙂 držím palce, díky za článek,

Napsat komentář