Brněnský silák 2016

Reporty z crossfitových závodů vždycky hltám se zadrženým dechem, ale nikdy mě nenapadlo, že bych jednou mohla klapat do počítače něco podobného. Moje parketa byly 12cm podpatky a dětský olejíček na kulturistických závodech, popřípadě nadšené městské běhy jen tak z hecu, ale postavit se k čince za povzbuzování diváků, na to jsem moc slabá/malá/nešikovná/nekoordinovaná/neschopná… Nebo nejsem?  >:-)

To dáš

O přípravách netradičního siláckého klání jsme se dozvěděli od Vendy s Markem, našeho oblíbeného muscle páru, kteří si organizaci vzali na starost. Od začátku mi to přišlo jako boží akce! Až do okamžiku, kdy mě začali hecovat k účasti v disciplínách, které jsem neznala, a trpěla seriózními obavami, že mě zamáčknou.

Ale nasaď mi do hlavy výzvu a je vymalováno, za pár dní už jsem začala trénovat. Nutno říct, že společné tréninky s budoucími i zkušenými strongmany byly nejen cenná zkušenost, ale strašná sranda, která přinesla nové kamarády. Kamarády s roztrhanými dlaněmi.

Nervíčky

Už za sebou pár závodů mám a i když v posledních minutách před výkonem často lezu stresíkem po zdi, pár dní předem jsem ledově klidná a prostě se jen těším. Ne tak před silákem. Celý pátek jsem chodila od ničeho k ničemu, zmítala se v tenzi a naspala mrzkých 5h. Večer před závody jsem ulehla do postele, s vytřeštěnýma očima si opakovala „MUSÍŠ USNOUT, AŤ JSI ODPOČATÁ.“ a naspala kulový.

Ráno v očekávání startu obalovala nervy kaší, questkou a kafem, ale bylo to marný, bylo to marný.

1) Farmer’s walk

50m 30kg sud + 50m 2x 43kg kufry.

V úplně úplně poslední skupině závodníků jsem nastoupila s dvěma silačkami a jedním borcem, který se asi nevešel mezi chlapce. Celý závod pro mě začal slibně – prošvihla jsem start, holky už vybíhaly a já se snažila vzpomenout, co je to sud, jak se drží a že s ním mám utíkat. Možná dobře, protože někteří z těch, co vyrazili až příliš zběsile, letěli vzápětí vzduchem i se sudem a beton vyhřátého plácku na velodromu podepisovali zkrvavenými koleny.

13528324_10206831639291104_8437074583847043027_o

Tom je ze mě nešťastný.

50m s těmi 30kg bezproblémový sprintíček (otřískanou stydkou kost nepočítám, ta modřina teď vypadá dost divně, ale na to se neumírá), ta samá vzdálenost se 43kg „kufrem“ v každé ruce už byla menší sranda. Teda asi. Těch 43s uplynulo tryskem, já si celou disciplínu skoro nepamatuju a na výsledné (pro mě) hvězdné čtvrté místo jsem koukala jak vyoraná myš.

Processed with MOLDIV

2) Mrtvý tah + tlak s jednoručkou

5 opakování mrtvý tah (80kg) + 5 opakování tlak s jednoručkou (25kg)
Max. kol za 2min

Prvních 5 mrtvol jsem nasázela s prstem v nose (Ne doslova. Nezvládám ani hook grip.) a jednoručku 5x snatchla, což vypadalo vcelku cool a nikdo nemusel vědět, že to je proto, že jinak to neumím. Vracím se zase k mrtvole a ouha, za těch pár vteřin na pálícím slunci činka ztěžkla tak dvojnásobně. Nějak ze sebe vymáčknu 5 opáček a na jednoručku už se mi nechcee. 28 opakování celkem a po čtyřech lezu do stínu.

DSC_0759

13568914_10206831009955371_5896127593084170761_o

Fuj. Tohle bylo nanečisto ve fitku nějaký jednodušší.

3) Dřepy

Dřepy s 80kg, max. opakování za 2min.

Dřepy. Ou jé. Normálně se máme fakt rádi, ale 120 sekund je až moc sekund. Kluci mě rychle učí jak si zavázat bandáže, a kromě otázek „Nesekne to se mnou s takovou váhou na zádech?“ a „Nesekne to se mnou ve 40 stupních na slunci?“ vyvstává nově ještě „Neupadnou mi obě nohy už v první minutě?„.

IMG_7191

Je odstartováno a já dřepuju. A dřepuju. Vypínám hlavu, koukám dopředu, ignoruju bolest a jedu přes únavu. Původní plán dát 6 opáček a položit, ať se neutavím, tak nějak bere za své a já prostě jedu dál. Nahoru a dolů.

FullSizeRender (94)

Za chvíli se rozhlížím, že dav za mnou i judgové kolem koukají na mě, řev z publika sílí, Jirka Tkadlčík v roli moderátora mě hecuje k dalším a dalším dřepům přes totálně tvrdé nohy a neustále těžknoucí činku. Najednou řvou všichni. A já nepoložím ani jednou za celé ty dvě minuty.

13603794_10206832749478858_5221065700266988482_o

Časový limit je pryč, odvazuju odkrvená kolena. Jirka se mě na něco ptá do mikrofonu a díky bohu, že v tu chvíli nefunguje, protože veškerou krev mám ve stehnech a mozek uvařený. Dala jsem 27 opakování, tedy o 10 víc než v tréninku, dost si zlepšila celkové skóre a pod stojanem málem nechala duši.

4) Super Yoke + Axel činka

30m chůze s yoke (130kg) + max. váha s axel činkou nad hlavu.
Limit 5min.

Tři, dva, jedna a start se 130kg lešením na zádech. Na yoke jsem si věřila, prostě mi šel (jestli tento talent využiju někdy v běžném životě netuším), s axelem už to bylo horší.

FullSizeRender (97)

Taková normální činka, jen trošku tlustší – právě tak, aby krásně klouzala z rukou a nedala se úplně obemknout prsty. V rozpáleném pekle velodromu se začala ještě roztahovat, aby to byla větší zábava.
Naložila jsem 20kg z každé strany, clean&jerkem je dostala nad hlavu, diváci tleskali a čekali, kolik přihodím dál. A já věděla, že už nejspíš nic. Pořád zbývaly nějaké 4min a jen tak stát a koukat zpátky na ty desítky párů očí mi bylo blbé, tak jsem zvedla zátěž o 5kg, přemístila na ramena a při pokusu dostat osu nad hlavu si ji hodila… na hlavu. Pro efekt jsem ji pak ještě odpinkla na kyblíček s magnéziem, který se rozletěl na kousky.

Nevadí, Jirka Tkadlčík radí počkat a zkusit znova. Pár sekund před časovým limitem tak dostávám tlustou hnusočinku s 45kg závažím vítězoslavně nad sebe a Toma prosím o odvoz do nemocnice při prvních symptomech krvácení do mozku.

FullSizeRender (95)

5) Převracení pneumatiky

170kg, limit 1 min.

Ta guma je OBROVSKÁ. Myšlenka, která mi probleskává hlavou při nástupu do „arény“. 5 disciplín, z čehož každá je na hranici sil a občas ještě kousek dál, je hodně a já začínám cítit intenzivní nechuť něco zvedat. Mám dost.

IMG_7205

IMG_7103

Na časomíře se spouští 60s a pneumatika s každým otočením opět těžkne. Po čtvrtém převrácení u ní dřepím jak děcko na pískovišti a asi čekám, kdo mi přijde pomoct. Celkově 7 opakování, poslední nejsem, ale považuju to za trapas.

A ještě jsem od gumy černá jak kominík.

 

K začouzené špíně se přidávají postupně se probarvující modřiny (však proč si v rozcvičovně neupustit 20kg kotouč na stehno), do červena k tomu ladí dekolt, na který jsem při natírání opalovacím krémem zapomněla. A mně je to tak krásně jedno. Čekám na výsledky a jediná má starost je nedostat se do finále.

Sakra.

Jsem tam.

Finále – tlaková kombinace

Jednoručka 37kg + axel činka 55kg + log lift 60kg
Limit 1min

Nejlepších 5 žen totiž nečeká nic lepšího než výše zmíněné sado. A já dobře vím, že ani při plné síle (ne tak teď, ve stavu vysušené polomrtvoly) se mi nepodaří vytlačit ani jedno.

Finále se přesouvá na trávník, publikum tedy může být blíž a fandit z pár metrů. Je to ale ještě lepší – startuje se od pátého místa, na řadu jdu tedy úplně první! A k dokonání mého nadšení první z mužských finalistů odstoupil, takže ta hromada lidí kolem může koukat jenom na mě :D.

FullSizeRender (99)
Jednoručku jsem dostala na rameno (na dnes dokonale fialové rameno), ale víc ani ťuk. Prý jsem na to měla, akorát jsem se bála. Kdo ví. Strach jsem měla jak sviňa :D.

 

Průběžné páté místo mi tedy i zůstává, ale na pořadí mi nemůže záležet míň. Přežila jsem! A překonala sama sebe, ne jednou, ale minimálně pětkrát během jednoho dne.

Strongman nadále nebude moje disciplína – až příliš se o sebe bojím, nechci se zranit, jsem prostě posera a mám až příliš ráda své klouby, svaly a vazy. Zkušenost to ale byla úžasná, ať už vezmu předchozí měsíc tréninku nebo závody samotné. Velcí silní chlapi jsou v drtivé většině takoví „milí medvědi“ a ode všech kolem jsem necítila nic víc než vzájemnou podporu.

Takže díky moc Vendy s Markem, kteří mě ukecali, všechno skvěle zorganizovali a drželi mi pěsti. Stejně tak Ondrovi s Martinem za rady a boží tréninky. Jirkovi Tkadlčíkovi s Val za tipy a hecování a v neposlední řadě mému nejdražšímu Tomíkovi, který i přes nabitý program 10k challenge (o téhle skvělé šílenosti zas příště) strávil celý den se mnou a staral se o mě jak o princeznu. Špinavou, dobitou, zpocenou princeznu.

FullSizeRender (96)

Díky moc Štefanovi Drgonovi za Val za super fotky :).

6 Comment

  1. Anonym says: Odpovědět

    Jsi hvezda, kloboucek Zuz❤️👍🏻

    1. Zuz says: Odpovědět

      <3

  2. Anonym says: Odpovědět

    Opět značka „PŘEKONEJ SAMA SEBE“ Ti vyšla suprově, jsi skvělá….. jsme rádi, že Tě máme 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Děkuju, nápodobně 🙂

  3. […] jsem ráno po silákovi krušné a bolavé, ale kde nic tu nic. K snídani jsem usmažila jahodové palačinky (úžasnost a […]

  4. […] chvíli, kdy Zuz na Brněnském silákovi bojovala, co jí síly stačily, probíhal v pozadí podobně náročný zápas – spolu s […]

Napsat komentář