Čerstvě dočteno – červenec 2018

Před medicínou jsem v knížkách žila. Poličky doma „v pokojíčku“ nesou stovky svazků a já trávila většinu času s nosem zanořeným v nějaké fantasy, klasičtější literatuře nebo nekonečně otvíraném a ochmataném Harrym <3.
S příchodem tisíců stránek skript, kterými jsem se musela každý rok prokousat, mě to ale nějak pustilo. Večer před spaním už jsem prostě nechtěla vidět další písmenka a na větší čtení se vrhla až o prázdninách a s menším nadšením než dřív.

Bylo tedy víc než příjemným zjištěním, že láska ke knížkám jen tak nemizí a já bez alespoň jedné v batohu (někdy dvou až tří, ups) dneska prakticky neopouštím dům. Vlastně jsem si musela nastavit vlastní pravidla – třeba nemít rozečtené víc než dvě najednou. Pravidla, která vytrvale porušuju.

Tenhle článek asi nebude seznamem tipů, co s sebou na dovolenou do Chorvatska, i když by se teď dost možná hodil. David mi vytrvale tvrdí, že málem „nečtu nic normálního“, takže bez psychiatricko-psychologické literatury se tu neobejdem. Nebude to ale jenom o ní, slibuju 🙂 .

Lži na pohovce – Irvin Yalom

Po zběžném proběhnutí Yalomových knih jsem se uklidnila, že minimálně ještě 4 nepřečtené na mě čekají a není tedy těm hezkým „společným“ okamžikům konec. A kdyžtak je sjedu všechny znova dokola, že.

Chvála psychoterapie byla moje první. První setkání s texty tohohle amerického psychiatra a existenciálního psychoterapeuta a taky vlastně první větší setkání se světem terapie samotným (do dnes díky, paní doktorko). Jeho psaní je jedním z těch, co mě hladí na duši a po všech těch stránkách mám pocit, že se vlastně známe a máme k sobě blízko. Psychoterapie na dálku 🙂 .

Zpočátku jsem četla hlavně knížky sbírající příběhy jeho jednotlivých pacientů, respektive jejich společných sezení. Lži na pohovce jsou ale něco jiného – i když z podtitulu „román o psychoterapii a psychoterapeutech“ je jasné, že příliš daleko jsme se nevzdálili.
Etika v terapii, nahlédnutí za oponu mysli a běžného, neromantického života nejen klientů, ale i těch na druhé straně barikády, minidetektivka included.

Hezká moc. Tuhle si do toho Chorvatska vemte 🙂 .

 

“What? ‚Borderline patients play games‘? That what you said? Ernest, you’ll never be a real therapist if you think like that. That’s exactly what I meant earlier when I talked about the dangers of diagnosis. There are borderlines and there are borderlines. Labels do violence to people. You can’t treat the label; you have to treat the person behind the label.“

 

Uražení a ponížení

Dostojevského román na nočním stolku čekal dobrého půl roku než na něj příjde řada. I když jsem na gymplu měla jedno období, kdy jsem za bizarně krátkou dobu fascinovaně přelouskala Zločin a trest, dnes by mě po téhle knížce asi sáhnout nenapadlo. Ale pokud ji dostanete darem, ještě s nádherným věnováním od jedné podobně naladěné duše… nejde se nezačíst.

Je smutná. Dělala mi společnost v autě při červencovém cestování po Rakousku a nebyl problém nechat se vtáhnout do světa chladného a vlhkého Petrohradu 19. století a vydržet v něm třeba 70 stran v kuse (do další přestávky na čůrání). Všichni jsou většinu času chudí, nešťastní, zamilovaní, mají souchotiny nebo padoucnici, případně vše naráz. První cca třetinou jsem se spíš prokousávala, pak jsem ale začala napnutě sledovat jejich další osudy a dokončila jedním dechem.

Pokud venku není třicet stupňů, doporučuju zabalit se do deky a uvařit si kakao. Jestli bude venku pršet a foukat, máte dokonalé kulisy. Smutná a krásná je a občas přesně tohle člověk potřebuje přečíst.

Dříve jsem jen vždycky mínila, Váňo, teď už jsem se rozhodla nadobro. Miluji ho nesmírně a přitom zase, vidíš, jsem největším jeho nepřítelem a ničím jeho budoucnost. Musím mu vrátit svobodu. Je to moje povinnost…

 

Tady a teď, kreativní deník a průvodce světem mindfulness – Alexandra Frey, Autumn Totton

Mindfulness v mém životě získává zas i novou roli, tedy že mám možnost tenhle pohled a přístup k světu a k sobě samému představovat i jiným – třeba na společných sezeních na odd. Dětské a dorostové psychiatrie.

Vlastně jediná vázaná literatura, kterou jsem četla, je Život samá pohroma od Jona Kabat-Zinna. Ne že by těch 600 stran bylo málo 😀 a vracím se k ním vlastně neustále (podle toho taky, chudák, vypadá).
Tenhle „pracovní sešit“ se mi dostal do ruky vlastně dost náhodou. A já nic takového předtím neviděla. A je to boží, přátelé.

Zatímco normálně se do knížek škrábat nesmí, tady je to rozkazem. Psát, jen tak čmárat, vybarvovat. Udělat si to po svém. Vlastně stejně jako mindfulness.
Ukazuje hlavní myšlenky a tipy pro formální cvičení, ale hlavně je plná malých úkolů a her, které můžou vypadat jako pro děti, ale ještě víc v nich nejspíš najdou ti dospělí. Zamyslet se nad svou vděčností, víc si všímat, jinak vnímat (ne)spánek, lpění na věcech a přesvědčeních nebo vlastní starosti. Třeba s pastelkama v ruce.
Je moc hezký vědět, že podobné věci už začínají vycházet i u nás. Mindfulness nejspíš nesedne každému… ale minimálně její myšlenky nám můžou přinést někdy tolik potřebný nadhled ve světě stresu a problémů, které se můžou zdát větší, než ve skutečnosti jsou.

Na anglický originál „I am here now“ už jsem v literatuře narazila, tak bylo fajn se konečně mrknout, na co se učené texty odkazují. Pořád je to ale hlavně jednoduchý soubor úkolů a cvičení, takže pokud si chcete počíst a dozvědět se něco víc, doporučuju přihodit si k ní zmíněného Kabat-Zinna nebo Všímavost od Marka Williamse

Za zaslání dík nakladatelství Grada 🙂 .

„Meditujte, i kdyby to mělo být jen pár minut.
Nehádejte se se skutečností – je prostě taková.
Věnujte pozornost lidem, zejména těm, které máte rádi.
Než půjdete spát, myslete na jednu věc, za kterou jste vděční.
Buďte v pohodě a buďte k sobě laskaví, i když se vám něco nepodaří.“

 

Spektrum poruch příjmu potravy – Hana Papežová

Od beletrie k odborné literatuře a to v pravém slova smyslu – ten několikastránkový souhrn zdrojových studií, který najdete na konci každé kapitolky, je velmi #nerdporn.

Kniha prof. Papežové a mnoha dalších shrnuje snad vše, co aktuální (okej, aktuální k roku 2010, ale dobrý něco, nejnovější poznatky doplníme) evidence-based medicine o problematice poruch příjmu potravy ví. Od základních epidemiologických dat, přes diagnostiku a etiologii, pohled na nemoc okem nejrůznějších mimopsychiatrických oborů, až po konkrétní přístupy a zkušenosti co se léčby týče.
Osobně mi nejvíc dala část psychologická a psychoterapeutická – motivační rozhovory, tipy na kombinaci různých přístupů… už jen proto, že o tomhle světě vím z medicíny (narozdíl od znalostí jak hladovění poškozuje všechny orgánové systémy a co s tím) jen velmi málo.

Tuhle si pod ten slunečník, prosím, neberte. Srozumitelná bude nejspíš hlavně pro lékaře, je opravdu hodně odborná a místy bolavě „suchá“. Ale to je dobře, protože taky tu hůř stravitelnou vědu, i když jde o svět lidské duše, je dobré znát.

Vázané vydání je aktuálně rozebráno, ale za malý peníz seženete e-book.

Přijetí se týká člověka jako takového, ale vztah je tvořen s tou částí osobnosti, která je léčbě PPP nakloněna.
Opravdovost, vřelost a pozitivní, přijímající chování je důležitou součástí terapeutova interpersonálního stylu, který podporuje komunikaci s pacientem
.“

 

Existenciální psychoterapie – Irvin Yalom

Smrt. Svoboda. Izolace. Smysl.
Témata, která prostupují svět každého z nás, jen záleží, jak moc si to v současné chvíli zrovna uvědomujeme.

Právě přítomnost smrti a strachu z ní v nejrůznějších podobách, se kterým se u sebe i lidí kolem mě setkávám, mě přivedla k myšlence si tuhle Yalomovu nádhernou knihu přečíst. Spíš bych ji ale ráda jen zmínila. Četla jsem jí zatím poprvé a ještě několikrát v životě budu, to jsem si jistá. Stejně jako tím, že v ní vždycky uvidím zas něco jiného a nového.

Jinak je bohužel opět vyprodaná a zoufale k nedostání, sama svůj výtisk stále sháním 🙁 .

(Východní přistup)… nepredpokládá, že život má nějaký smysl, nebo že je to problém, který se má vyřešit – místo toho je život tajemství, které se má prožít.
Existence nemá žádný cíl. Je to čistá cesta. Cesta životem je tak krasná, tak kdo by se staral o jeji cíl?

 

5 Comment

  1. Tady a teď jsem dočetl taky 🙂 fakt pecka.
    A fandím Vám :-)) Michal

    1. Zuz says: Odpovědět

      Děkuju! 🙂

  2. Dany says: Odpovědět

    Yaloma mám veľmi rada, okrem spomenutých kníh som čítala aj „Mama a zmysel života“ a taktiež je fajn. Príbehy z terapie sú super 🙂 Okrem toho sa mi páčil aj Rogers (najmä klasika „Být sám sebou“ – určite odporúčam), tam je skvelý ten hrejivý ľudský prístup.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Máma a smysl života mi ze všech jeho „příběhových“ přišla zdaleka nejtíživější. Ale krásná. A Rogerse přečtu moc ráda, díky za tip :).

  3. Hanka.D says: Odpovědět

    Ahoj Zuz, znáš knížky Alice Miller? Třeba Dětství je drama, Nesmíš si povšimnout, Na počátku byla výchova… Pokud ne, ta Ti je vřele doporučuji, stejně jako všem ostatním, kteří se chtějí dozvědět, jaký vliv má výchova rodičů na budoucí život dětí a jak ji (ne)pokazit. Mně tuto autorku doporučila moje psychoterapeutka a já toto doporučení zase ráda posílám dál :-).

Napsat komentář