Co mě drží v chodu I.

Mám trochu šílený život. Hlavně co se jeho tempa týče. Na medicíně bojuju s nekonečnými stranami knih k našprtání už pátým rokem, ale postupně se k tomu nabalují další a další aktivity, které ubírají volného času, ale naplňují mě tak, že se jích neplánuju vzdávat.

 

Den má jenom 24h a tenhle čas je to nejcennější, co máme. Ztracené minuty zpátky nevrátíš. Snažím se s těmi svými zacházet uváženě, zbytečně neplýtvat a naplňovat je činnostmi, které mi dávají smysl.

Od rána do večera se za něčím hnát, to taky není cesta. Na to už jsem přišla. K čemu ti je stihnout tisíc věcí, když myšlenkami už ubíháš jinam a dopředu, plánuješ, co dál a potom. Když tě nápor úkolů stresuje a uvádí do paralytické úzkosti, kdy nevíš, co se sebou. Nebo si až pozděj uvědomíš, že čemu jsi se věnoval, tě vlastně vůbec nedělalo šťastným a ve skutečnosti by jsi rád šel po úplně jiné cestě.

Trvalo to dost dlouho a pořád se učím, ale v současné době jsem docela hodně šťastná právě na té cestě, po které si vykračuju. Způsob, jakým vyplňuju své dny, mi dává smysl. Jsem šťastná. A to je hezký.
OK, občas nevykračuju, spíš klusám a někdy až sprintuju, ale mě to takhle ba.

Takže…
Jak se mi daří stíhat školu, zkoušky, tréninky, workshopy a besedy s Loono, stáže na psychiatrické klinice, projekty týkající se destigmatizace psychiatrických onemocnění a jejich prevence, blogování, muže a rodinu, spánek, zdravé vaření, přátele… a tak? 🙂
A proč to vlastně všecko dobrovolně a ráda dělám?

Prostě – co mě drží v chodu?

Diář

Seberte mi ho a můžete mě shodit ze skály rovnou :D. K narozeninám (ještě že jsou v lednu) jsem si darovala modrý puntíkovaný plánovač MadeToPlan a radost veliká. Loni jsem měla Dollera, ale ty motivační psaníčka pro mě moc nebyly.

Denní záznamy jsou klasika, ale neobejdu se hlavně bez měsíčního přehledu. Osvědčený barevný systém mi funguje už pár let: modrá – škola, žlutá – cvičení, oranžová – učení apod., zelená – různé úkoly, fialová – volnočasové akce.

Pevné desky A5 jsou na tahání s sebou dost těžké, ale to vůbec neva. Když si něco do diáře napíšu, většinou si to i pamatuju, navíc aktuální měsíc mívám uložený v telefonu, takže plánovač může spokojeně zůstávat na psacím stole.

To do lístek

Žlutý čtvercový, žádný jiný mi nefunguje :D.

Píšu si ho většinou už večer předem a nevynechám ani ten nejdrobnější úkol na další den. Při plnění činností je pak postupně proškrtávám a s každou tlustou čárou mám radost a větší chuť pokračovat v „povinnostech“.
Zní to trochu pošahaně. Ale tak to mám :).

V posledních dnech jsem začala experimentovat s verzí podle Petra Ludwiga a jeho Konce prokrastinace – uvidíme, co mi bude sedět víc.

5 min journal

Není nějaký můj objev na nobelovku, sprostě jsem ho okopírovala. Tenhle ranní a večerní zvyk mi nezabere víc než pár minut každý den a jsem díky němu šťastnější a spokojenější těch zbylých 16h :).
Po probuzení vyskočím z postele, pokusím se nepřidupnout Tomovi nohu a po vyčůrání a zapnutí konvice zasednu k deníčku.

zdroj: Business Insider

První odstavec nemůže být jednodušší – jmenuje se „I am grateful for…“ a úkolem je zapsat 3 věci, za které se cítím to ráno vděčná.
Dost často mě první napadnou „mí lidé“ – naposledy jsem s ranním „Za maminku, za bráchu, za Tomíka, za Káju a za Davida“ přetáhla málem mimo papír. Taky si hodně vážím svého zdraví (co jsem měla naposledy chřipku a čekala smrt každým okamžikem obzvlášť), že nejsem zraněná a můžu trénovat. Jsem vděčná, že už je jaro a krásně, že jsem se třeba dost vyspala (když se to podaří), že máme doma uklizeno a vysáto (když se to podaří), že třeba nemusím ten den courat daleko do školy nebo že mám klidnou hlavu a žádné velké stresy.
Můžou to být velké věci, můžou to být blbiny. A je fajn si na ně vzpomenout a nebrat je jako samozřejmost :).

Pokračujem s „What would make today great?“ Říkám si, tyjo, co by bylo fakt dobrý, kdyby se dneska stalo. Co by ten den udělalo fajn.
A tak třeba píšu, že by bylo super hodně pracovat a hodně odpočívat (a co nejmíň se dostávat do unaveného prokrastinačního stavu „čumění“ 😀), být hodná sama na sebe i na ostatní, netresovat a prostě si užít ten den „tady a teď“. A o tom víc příště :).

Daily affirmations, I am…“ je trochu zvláštní a mírně ujetá kolonka a nejdřív mi přišlo dost divné si sama říkat, že jsem „svobodná, pozitivní, otevřená novým věcem, šťastná…„. Ale ono to má něco do sebe a svůj důvod, proč tyhle „afirmace“ existují. Hlavě to prostě pomáhá. Aspoň té mojí :).

Na konci každého dne, s vyčištěnými zoubky a nakrémovanýma rukama (těžký život s mozoly) přichází na řadu večerní kolonky.

Jako první „3 amazing things that happened today.“ Ta je jednoduše boží. Úplně úplně každý den, ať byl sebevíc na pindíka, se najdou aspoň 3 události, které byly super. Někdy je to něco tak velkého jako třeba odpřednášený workshop o onko prevenci, ze kterého byli lidi nadšení, jindy třeba jen příjemná konverzace, odpolední šlofík nebo fajn oběd. Včera večer jsem si třeba zapsala hrozně příjemné setkání. Nabídla jsem starší paní pomoc s nákupní taškou při výstupu z šaliny a nakonec jsme se spolu prošly 10min až k jejím dveřím, povídaly jsme si o jejím synovi a práci zdravotní sestry, byla to vlastně hrozná „blbost“, ale žila jsem z toho ještě půl dne. A večer si to znova připomněla a měla radost zas :).

How could I have made today even better?“ už je míň příjemná otázka, ale vždycky je co zlepšovat, žejo. Včera jsem si říkala, že by bylo lepší, kdybych večer víc vzdorovala únavě a nevrlosti a nebyla tak na facku. Chudák muž to pak musí snášet. Tak snad dneska líp!

5 min journal určitě není pro každého. Někomu to může připadat jako spousta prázdných frází a ztráta času. Já ty 5 mins rozhodně jako ztracené nevnímám a jsem ráda, že tenhle rituál mám.

 

Ukecaná jsem až hrůza, pokračování zas zítra :).

Máte taky nějaké tipy, jak si líp zorganizovat život? Něco, co vám pomáhá od stresu a ke spokojenější hlavě?

23 Comment

  1. Si proste boží Zuzi! 🙂 Veľká motivácia a obdiv. Tiež mám na sebe odskúšané, že keď mám naplnený deň a stále niečo robím, aj keď jednu vec za druhou, som z toho šťastnejšia a mám viac pozitívnej energie ako keby som „nič nerobila“ 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Děkuju! 🙂 Jj, člověk má ze sebe prostě radost, když svůj čas tráví smysluplně 🙂

  2. Skvělý článek 🙂 Já jsem se před několika měsíci taky rozhodla pro Doller, ale minulý týden už jsem to s ním definitivně vzdala. Je skvělý…. ale není to parťák pro mě. Kalendář potřebuju opravdu v elektronické verzi, ale bez todolistů taky nedokážu fungovat. O 5 min journal jsem už hodně slyšela a četla… tak je na čase ho asi taky vyzkoušet. 🙂 Mějte s Tomem krásný den 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Každému sedne něco jiného a elektronická verze má taky spoustu výhod, člověk si to prostě musí vyzkoušet 🙂
      Děkujem! 🙂

  3. Petra says: Odpovědět

    Děkuji za tak pozitivní článek, 5 min journal mě naprosto nadchl 🙂 Snažím se zapisovat pravidelně do diáře, co mě čeká i to hezké, co mě potkalo, vlepuji různé vstupenky, účtenky z nákupů, co mi udělaly radost atd. – takový můj skoro deníček. Nemám toho tolik, co ty, 9 h ze dne mi ukrojí práce, takže se to všechno vleze do jednoho svázaného dílka. A po roce ukládám do archivu (krabice pod stolem). Rána mám tak nabouchané, že bych u 5 min journal asi dlouho nevydržela, ale od mamky jsem kdysi dostala knížečku Mocné myšlenky s afirmacemi pro každý den, tak si každý den zlepšuji náladu jednou náhodně vybranou. Měj se Zuzi krásně a přeji dobré zdraví, pevné nervy při tom všem, pozitivní lidi okolo, spoustu energie a příjemných zážitků!

    1. Zuz says: Odpovědět

      To je hezký! Ono kdo chce, 5min si najde, ale chápu, že to prostě není pro každého :). Moc díky za takové milé přání 🙂

  4. Lucka says: Odpovědět

    Zuzi, absolutně super článek! Motivující, nakopávající! Přesně tohle jsem potřebovala 🙂
    Jsi velmi inspirativní osobnost! 🙂 Děkuji, Lucka :-)

    1. Zuz says: Odpovědět

      Jeej, já dík! 🙂

  5. Tak jsem ráda, že nejsem jediná,kdo to má takhle. Moje TO DO lístečky mám úplně stejný a mám stejnou radost, když můžu cokoliv škrtnout 😀 a jo, píšu si tam i úkoly typu „nachystat večeři“ a „umýt si hlavu“, protože někdy prostě zapomenu na úplně základní věci a pak si vzpomenu až večer, když ležím v posteli.. a ten barvičkovej systém mám stejnej v Dolleru, jen to mám rozdělený na práce – žlutá, škola – modrá, kavárničky / bistra atd – růžová, fitko-tréninky zelená a squash „tyrkysová“.. snad bych ještě mohla zavést barvu na běhání, ale tolik jich už asi nemám 😀
    A jinak klobouk dolů za to, jak všechno zvládáš a ještě tak excelentně :))
    P.S. 14-17.4. budu v Brně, moc ráda bych Vás s Tomem viděla 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Tak to pozor – „umýt hlavu“ považuju za nezanedbatelný výkon, já se do toho musím nutit docela silou, je to nuda a trvá to :D..
      Tak jsem ráda, že jsem se trefila do vkusu :)). V těch dnech snad aspoň na chvilku v Brně budem taky – dáme si vědět! 🙂

  6. Eva says: Odpovědět

    Skvělý článek,nemohla jsem se dočkat až ho vydáš.😊 vždycky se od vás něco naučím,jak angličtinu nebo vytrvalosti 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Díky, tak to jsem ráda, že se líbil 🙂

  7. Katie says: Odpovědět

    Skvělý článek. 🙂 Já taky potřebuju organizaci a nejvíc se mi osvědčil diář, kde taky mají různé činnosti a úkoly odlišné barvy. Na první stránku diáře jsem si ještě napsala věci, které bych chtěla udělat v tomto roce. Potom tam mám taky seznam toho, co mi dělá radost, který průběžně doplňuju. Když někdy nemám náladu, tak si to pročtu a pomůže to. Taky ještě používám to do list, jeden dlouhodobější a jeden třeba na zítřejší den. Odškrtnout si věci z to do listu je blaho! 😀

    5 min journal se mi líbí, ale asi to není pro mě, omezuju se na to, že si před spaním připomenu hezké věci, co mě ten den potkaly. Je to takové mentální cvičení, snažím se neusínat s hlavou plnou starostí, to mám pak akorát noční můry, a tohle mi pomáhá. 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Super systém! :)) 5min journal je stejně jen jeden ze způsobů a nástrojů, hlavní je, že se člověk prostě snaží soustřeďovat na to dobré, co se mu děje 🙂

  8. Lucka says: Odpovědět

    Ahoj Zuzi, moc hezký a motivující článek. Taky jsem zastáncem plánování a plně využitého dne – deníček a to do list v psané podobě 🙂 (obojí inspirováno tebou). Nechtěla bys napsat článek o tom, jak probíhá tvé učení, tak pro inspiraci? Když se třeba učíš pár hodin denně, jak je to pro tebe nejefektivnější a jak pracuješ na tom, aby sis to dlouhodobě pamatovala? Moc by mi pomohly nějaké tvé zkušenosti a tipy 🙂 Jsi skvělá!!!

    1. Zuz says: Odpovědět

      Něco podobného už tu bylo – mrkni 🙂 https://www.czechfitnesscouple.com/o-uceni/

  9. Hanka.D says: Odpovědět

    Ahoj Zuz diky za super clanek! Me by zajimalo, kdy a jak s Tomem nakupujete potraviny a kdy varite. Sice chodim „jen“ do prace a 2x v pracovnim tydnu na silovy trenink, ale da mi to docela zabrat si vse zorganizovat. Nechci jist kazdy den venku, protoze je to u nas v Praze dost drahe a je pro me tezke si vybrat jidlo, ktere by mi nutricne vyhovovalo.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Nakupujeme většinou v neděli cestou do Brna (Lidl to jistí :)) a pak občas průběžně něco málo přes týden. Tom si každý večer chystá jídlo do krabiček do práce – v tomhle je super pomalý hrnec, navaří si o víkendu třeba 5 porcí a pak už jen přihodí čerstvou přilohu (plus já mu nakrájím s sebou zeleninu nebo ovoce, protože na to je trochu lajdák :P.
      Já se v poledne buď vytočím doma a něco rychlého nachystám (maso+rýže/brambory+zelenina, hotovo za 15min) nebo taky krabičkuju, ale to výjimečně.
      Venku jíme málokdy, když nepočítám společné sobotní snídaně – vařit je levnější a ani nám nezbývá tolik společného času.

  10. […] první části jsme se mrkli hlavně na tu praktickou stránku každodenního spokojeného žití – time […]

  11. Hanka says: Odpovědět

    Zuzi, jsi fakt dobrá, stíháš toho mraky, ale nad jednou věcí pořád přemýšlím – kde sakrat na to všechno bereš peníze? 😀 To máš kapesný od rodičů? Já jsem an vejšce, chodím cvičit a ještě k tomu musím úplně celý víkendy trávit na brigádě, abych to prostě utáhla. 🙂 Já fakt nechci, aby sis to vzala nějak špatně, hodně ti fandím, fakt, ale prostě nad tím přemýšlím.. Často. 😀 Trochu ti to závidím.
    Pokud kapesný dostáváš, kolik to tak je? Protože utáhnout byt, jídlo atd. musí být ranec. A když si vezmu, že ani o prázninách nikam nechodíš, pokud mi teda něco neuteklo.. Díky za odpověď.

    Zvědavá Hanka

    1. Zuz says: Odpovědět

      Občas si přivydělávám během roku i o prázdninách, měsíční příjem mám, „kapesné“ od maminky to není. Pokud nad tím tak často přemýšlíš, asi budeš muset dál :D. Myslím, že je to moje věc :).

    2. L. says: Odpovědět

      Bohužel někdo to má složitější, někdo jednodušší. Pamatuju si doby, kdy jsem na vejšce neměla skoro na nic a to jsem chodila i na brigádu, ale dost špatně placenou. Nakonec jsem ještě musela prodlužovat studium, protože jsem kvůli práci nestíhala školu. Peníze mi stačily na nájem a jídlo. I tak jsem se snažila nakupovat zdravě a cvičit, ale jen doma. Přínosné to bylo v tom, že jsem se naučila šetřit a vyžít s málem. 😀
      Někdo to asi bude považovat za „brečení“, ale prostě to tak je, nejsme na tom všichni stejně a není to fér. 🙂

    3. Anonym says: Odpovědět

      Milá zvědavá Hanko, jsou v životě věci na které není slušné se ptát a jednou z nich jsou peníze, ale i na to časem přijdete. Ať se daří ve studiu i v osobním životě. J.

Napsat komentář