Co mě drží v chodu II.

V první části jsme se mrkli hlavně na tu praktickou stránku každodenního spokojeného žití – time management – a jen nakousli péči o klidnou hlavu. Dneska to bude víc filozoficko-volnomyšlenkářsky-idealistické.

Tyhle tipy jak koukat na svět se možná nebudou pozdávat každému.
Ale to je v pořádku.
Prostě takhle se o sebe starám já :).

Spánek a hodně spánku!

Ukrajovat při nedostatku času z doby strávené v peřinách je největší blbost. Nevyspaná jsem neefektivní, nemyslí mi to, životní energii hledám v čokoládě a cukru v jakékoli formě, udělám toho za den půlku a jednoduše už od rána trpím.
Tom posledních pár týdnů začal dojíždět do práce a většinu dnů vstáváme dost před šestou. Není mi tím pádem blbé vlézt 21:30 s knížkou do postele a kolem desáté zhasínat #naDuchodce. Ani trochu. Odpočatá toho další den udělám 5x tolik než co bych mohla stihnout za těch pár desítek minut pozdě večer.

A když to jen trochu jde, nacpu do odpoledního programu 20min až hodinku nejsladšího nabíjecího šlofíka a svět je najednou hezčí místo.
Spánek prostě neočůráš. Úsporu času lepší hledat jinde.

Mindfulness meditation

Na „meditaci všímavosti“ si frčím už přes rok. Těch 5 až 15 min denně mi pomáhá s klidnou hlavou, uvážlivějším rozhodováním a hlavně být tady a teď. Ani se v myšlenkách netrápit něčím, co už se stalo, někdo udělal nebo řekl, ani zběsile neplánovat dopředu nebo se stresovat budoucností, kterou stejně nemůžu ovlivnit.
Jop, moje hlava dokázala a dokáže pod velkým tlakem různé nepříjemné věci.
Co ta mindfulness meditation je a proč může být fajn už jsem psala víckrát. Třeba taky tady :).

Umět říkat ne

Jsem se začala učit snad až v poslední době. Nemůžu vyhovět všem. Udělat všechnu práci, zařídit veškeré povinnosti, myslet na tisíc věcí a neodmítnout žádný projekt nebo prosbu o pomoc.
Dřív jsem nechtěla přijít o žádnou skvěle znějící akci, nechtěla jsem si zavřít zadní vrátka a opustit nějaký plán nebo možnost. Výsledkem ale byla totální rozhodovací paralýza, kdy jsem se vlastně měla pustit do tolika věcí, že ve výsledku jsem pořádně nedělala nic. Ve snaze nezklamat kohokoli, kdo mě žádal o pomoc s projektem nebo o radu, jsem končila vyčerpaná a vyhořelá.

Už se o sebe snažím víc a líp starat. Nedělám 1000 věcí na 10%, ale radši jen 20 a jak nejlíp umím. A pravidelný odpočinek, psychohygiena a starání se o vlastní hlavu jsou jedny z nich.

Nadšení, vědomý optimismus a naivní ideály

Tohle všechno mám a nehodlám se toho vzdávat.
Chci vidět věci z té lepší stránky. Hejtit je tak hrozně jednoduchý a kdybych na tom chtěla postavit blogování, můžu chrlit tisíc článků, protože se vždycky najde něco nebo někdo k chytráckému zkritizování. To mě ale moc neba, protože negativita mi nikdy spokojenost do života nepřinesla. A taky chci mít na víc.
Vždycky je nad čím lamentovat. Těžká zkouška, stržený mozol, fronta v Lidlu, ujetá šalina. Ale den si pokazím jenom sama sobě a řidič ty dveře stejně už neotevře, to víme dobře :).
Životní spokojenost je otázka volby.

Občas jsem fakt mistr naivních, idealistických představ. Že jsou všichni lidi v jádru dobří, zodpovědní a že se o sebe starají. Že jednou po škole nastoupím do skvělého pracovního prostředí, kde bude dost času na pacienta, přátelský, podporující se kolektiv, slušné pracovní podmínky a úžasní lékaři – osobnosti, od kterých se budu moct učit. Že naše Loono workshopy a akce naučí spoustu lidí pečovat o své zdraví a předcházet nemoci, nebo ji alespoň odhalit včas. Že moje snaha o destigmatizaci psychiatrie má nějaký smysl a celkově se pohled populace na lidi trpící duševní nemocí změní.

Je dost možné, že si párkrát nabiju hubu, zažiju zklamání a zjistím, že některé mé představy se nesplní úplně tak, jak bych chtěla. Ale radši to než žít jako pesimistický cynik :).

A když náhodou přijde chvíle, kdy se začnu propadat do hlubin škarohlídství nebo lenosti vystupovat ze své komfortní zóny… jsou kolem lidi, kteří mě popostrčí zas dopředu a ukážou, že mířit výš a chtít víc je v pořádku.

 

Tak jsem si na blogísku vylila srdíčko :D. Jestli se vám to líbí a třeba něco vidíte podobně, napište mi. Jestli s něčím totálně nesouhlasíte, nebo vám to přijde jednoduše trapné, napište mi taky. A mějte hezký den 🙂

5 Comment

  1. Petra says: Odpovědět

    A nejlepší je tím naivním optimismem očkovat lidi okolo sebe 🙂 Děkuju, že mi jdou po přečtení článečku koutky nahoru 🙂 Jinak můj přítel taky vstává do práce okolo páté, tak chodíme spát mezi devátou a desátou, po náročnějších víkendech i v osm. A před prací toho udělám doma víc než potom odpoledne, kdybych měla ráno ještě na hodinku zalehnout, tak pak už nevstanu 🙂

  2. Pavlína says: Odpovědět

    Tenhle článek se mi moc líbí! :)) Dřív jsem snažila všem vyhovět a nakonec to dopadlo úplně podobně jako u tebe. O meditaci všímavosti čtu/slyším asi poprvé a rozhodně si o tom musím načíst. PS: Ať žijou optimističtí blázni 😀

  3. Helena Hrušová says: Odpovědět

    Hezky napsané! Snad mi to bude inspirací do dalších dnů 🙂😊

  4. To je tak skvělé číst, že to někdo má podobně! Ať už se brzkým vstáváním a chozením spát, tak s věčným optimismem, staráním se o zdravou výživu a cvičením. Moc takových lidí kolem sebe nemám; asi to bude i tím, že v mých – a mých přátel – 20 letech je na to jaksi „brzo“. Pořád slýchám, že jsem na svůj věk hodně vyspělá a proto si víc rozumím se staršími. Přála bych si Tě někdy potkat a popovídat si – máme toho asi hodně společného. Taky jsem se nadchla pro crossfit – až přijedu z Francie, kde teď studuji, tak s ním určitě začnu.
    Moc děkuju za veškerou inspiraci a hezká slova, která můžu denně číst na Tvém instagramu a krásné články!

  5. Anetka says: Odpovědět

    Hezký článek, souhlasím téměř se vším, a jste velmi inspirativní žena/dívka 😀 🙂

Napsat komentář