Co právě čtu (a co už ne)

Bývala jsem knihomol. Na gymplu i ještě na základce jsem hltala jednu fantasy za druhou, stejně tak detektivek nebo dobrodružných příběhů jsem měla plnou knihovnu.

A pak přišla medicína.

Když máš za den zdolat desítky stránek odborného textu, nejen že na mimoškolní knížku zbývá čím dál míň času, ale hlavně už další písmenka nechceš ani vidět. Místo půlhoďky čtení před spaním jsem v posteli projížděl souhrn toho, co jsem ten den nastudovala. V trolejbusu cestou do školy se připravovala na cvika (nebo ideálně tupě zírala z okna).
V páťáku už je času víc (nebo si ho spíš umím víc vyrobit), ale pořád jsem zůstala hlavně prázdninovým čtenářem. A ještě asi ne úplně typickým, protože už jsem si očividně zvládla vyrobit nějakou formu profesionální deformace, co se výběru literatury týče.

 

Chvála psychoterapie – Irvin Yalom

K téhle knížce mě dovedla má oblíbená začínající psychiatrička. Irvin Yalom je emeritním profesorem psychiatrie ze Stanfordu, psychoterapeutem a hlavně autorem, jehož texty mě hladí po duši.
Existenciální psychoterapie je jedním ze směrů, který je mi minimálně sympatický, a moc ráda jsem do něj prostřednictvím Yalomových knih nakoukla. Ve Chvále psychoterapie přetavil desetiletí zkušenosti v 85 rad pro začínající terapeuty, ale nejen pro ně.


Je to příjemné, poučné, milé… a po přečtení a vrácení do knihovny jsem si pořídila vlastní výtisk, protože chci, aby na mě koukala z poličky  a já po ní mohla kdykoli sáhnout. Třeba jen na pár minut a stran, zastavit se a zamyslet, co se děje tady a teď.

Život samá pohroma – John Kabat-Zinn

„Tady a teď“ je krásný oslí můstek (haha) k tlusté bichli, která mě provázela celý dosavadní půlrok. Dostala jsem na ni tip po lednové zkoušce z biologie a nakonec s ní trávila několik až pár desítek minut skoro každý večer 10. semestru.
Mindfulness meditation, neboli meditaci všímavosti objevuju už více než rok. Přináší mi klid, řád, větší uvážlivost a lepší uvědomění kroků, které dělám – ať už v tom „velkém životě“, nebo v každém jednotlivém okamžiku dne.
Pan profesor Kabat-Zinn v knize popisuje fungování jím založené Kliniky pro snižování stresu na Massechutské univerzitě a příběhy jednotlivých pacientů. Čtenář se dozví proč a jak být tady a teď, neplácat se v chybách minulosti, ani se neztrácet v často zbytečných myšlenkách na budoucnost. Jsem „Pohromě“ vděčná za spoustu témat k zamyšlení i tipů, jak uplatnit mindfulness ve vztazích, sportu, jídle nebo pohledu na svět. A nebo třeba taky v medicíně, protože „duševno“ a „tělesno“ jednoduše nemůžeme oddělit, což nám dnes nepotvrzují jen zkušenosti z praxe, ale i neurovědní výzkumy.

U téhle knížky víc než jindy platí, že lépe než o ní psát je sám si ji přečíst a udělat si názor. Rozhodně to stojí za to :).

 

Láska a její kat

Yalom podruhé, tentokrát v sérii 10 příběhů jeho klientů/pacientů. O spletitých cestách, kterými se může vydat lidská duše, vítězstvích i prohrách komplikovaných, ale často fascinujících „hlavních hrdinů“, ale taky o duši toho, kdo sedí v křesle psychoterapeuta. Protože i ten je člověk. Možná „jenom“ a možná „hlavně“ a „naštěstí“.

Obě Yalomovy knihy mě inspirovaly k půjčení základních učebnic psychoterapie, kterým budu zřejmě jen málo rozumět (respekt psychologům, máte ty mozky trochu jinak poskládaný 😀), ale o s o to větším odhodláním se do nich pouštím!

 

Anorexie: hlad po jiném světě

Příběh Evy. Surový, těžký, brutální, smutný. Mentální anorexie se automaticky nerovná honbě za povrchním pozlátkem „krásného štíhlého těla“. Takhle prosté to není nikdy. Často je to volání o pomoc a snaha utéct realitě, která je příliš hrozná než aby se dala dál snášet.
Poslední roky strávené s noční můrou, kterou mentální anorexie bezesporu je, popisuje Eva svým upřímným pohledem. Nemůžu říct, že bych souhlasila s každým řádkem, ale tak je to v pořádku – je to její výpověď. To, jak věci vidí ona.
Nechává nahlédnout do své komplikované a bolavé duše a já jsem jí za to vděčná. Za to, že tahle knížka vyšla. Za to, že sebrala odvahu své zážitky přenést na papír. Že mi pak napsala a já si ji tak mohla přečíst. A taky za to, že snad spoustě lidem ukáže, že poruchu příjmu potravy si nikdo nevybírá a „prostě začít jíst“ není léčba ani řešení.
Díky, Evi, a přeju jen vše dobré.

 

A protože já nemůžu číst jen jednu knížku, jako slušně vychovaný čtenář, vrší se mi na nočním stolku aktuálně rozhovor s MUDr. Martinem Hollým O duši a sexu, statistické hrátky pro malé výzkumníky Jak číst vědeckou publikaci, na odpočinkové chvíle Malý pražský erotikon a na ty trochu míň odpočinkové Základy psychoterapie a Spektrum poruch příjmu potravy. Tak o těch třeba zas příště :).

 

Četli jste některou z nich? Co teď zrovna čtete? A jak se vám to líbí?

 

10 Comment

  1. Mám podobný problém, tiež som bola knihomoľ, ktorý čítal aj na gymku pod lavicou knihy a na otázku učiteľky som reagovala po kopanci do nohy od spolužiačky…..ach kde sú tie časy 😀 Po letnom skúškovom som sa dva týždne nevedela dokopať nič čítať. Kamarát usúdil, že počas roka minieme svoju “ čítaciu“ kapacitu na odborné knihy a kým ju znova získame chce to čas 🙂 Ináč dúfam, že sa minimálne ku knihe Život samá pohroma dostanem….Tiež mám rozčítaných viacero kníh. Teraz sa snažím prečítať Typologie osobnosti v medicíně: lékaři, sestry, pacienti od Michala Čakrta. Veľmi dobre vystihol stav zdravotníctva a neprítomnosť komunikácie s pacientom. A mimo toho mám rozčítané Do No Harm a Working Stiff a sériu Mária Antoinetta, akurát dočítavam posledný diel. Len toho času a chuti je pomenej. Prajem veľa chuti do čítania a takisto „knihomoľských “ zážitkov 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Díky za tipy, určitě mrknu :). Kabat-Zinna zkus, i když se v tom člověk nenajde a zjistí, že to není pro něj, určitě je to zajímavé čtení k zamyšlení.

  2. Andrea Želinová says: Odpovědět

    Děkuji za doporučení, Život samá pohroma a Anorexie: hlad po jiném světě si určitě přečtu. A já na oplátku doporučím knížku Jako kus masa. Je to teda hodně drsné, ale určitě stojí za přečtení.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Neznám, díky! 🙂

  3. Základy psychoterapie moc doporučuju, Zuzi, je to skvělá kniha, i když trochu náročnější na čtení 🙂 Stejně tak Spektrum poruch přijmu potravy. Strašně mě těší, že tě Yalom tak chytl, on je prostě skvělej, jakmile s ním člověk jednou začne, už nejde skončit. Když jsi tu zmínila Lásku a kata, tak podobně super je i Máma a smysl života, tím jsem dokonce s Yalomem začínala, tak jestli jsi ještě nečetla, tak určitě do toho 🙂

    Jinak mě tu teda hodně zaujal ten Život samá pohroma, vím, že jsem to už viděla, ale nikdy jsem se o to nějak víc nezajímala a takhle to vypadá super, takže díky za tipy 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Mně pořád přijdou daleko srozumitelnější knihy popisující receptory, markery a signální dráhy než terapeutické směry a přístupy, ale člověk nějak začít musí :).
      S Yalomem jsem určitě neskončila, právě si říkám, že by to mohly být knížky, co by můj mozek zvládl číst i přes semestr :).

  4. zelenybanan says: Odpovědět

    Zuzi, medituješ podle popisu v knize, nebo sis čas a frekvenci ležení či sezení“ upravila něják po svém? 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      40 a víc minut denně je pro mě aktuálně dost nepředstavitelných… ale chápu, že v rámci programu to tak má své místo. Vyloženě „aktivně“, vsedě, medituju cca 10min denně, používám appku Headspace. A potom taky třeba při chůzi, cestování a tak :).

  5. Klára says: Odpovědět

    Ahoj Zuz, doporučila bys Život samá pohroma komukoliv, nebo to bude pro mě jako nemedičku moc složité? Uvažuju o pořízení. Děkuji 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Ahoj Klári,
      Život samá pohroma asi není knížka úplně pro každého, ale určitě není příliš složitá pro někoho, kdo není medik. Pak dej vědět, co na ni říkáš 🙂

Napsat komentář