Eat Berlin!

Do Berlína jsme se nevydali zdaleka poprvé, takže povinné zastávky u Braniborské brány, televizní věže a nejznámějšího stánku s Curry Wurstem (fujtajxl) jsme mohli protentokrát vynechat. O to víc prostoru nám zbylo na procházky vedlejšími uličkami a… ano. Na jídlo.

Bez předpřipraveného seznamu low cost podniků, co stojí za vyzkoušení, už na cesty nevyrážíme. Opět doporučuju mrknout na místní bloggery (třeba můj oblíbený berlinfoodstories.com) a hlavně na Foursquare a top výběr pak uložit právě tam. Courat někde po městě a v okamžiku, kdy dostaneme hlad, mrknout do mapky, co je zrovna  poblíž, se ukázalo jako zatím nejlepší strategie.

Při volbě ubytování zvítězilo, tak jako naposledy, Airbnb (cena o mnoho nižší než Booking a zážitky opět k nezaplacení 😀). Na naše dvě berlínské noci nás pohostil Christopher v pokoji vedle jeho uměleckého ateliéru. Zdi vytapetované moderním uměním, které nás neopouštělo ani v koupelně nebo na patrové posteli. Po pár hodinách jsme se přestali bát a už se nám jen líbilo.

 

Mogg

Hladoví jak vlci jsme zamířili do prý že nejlepšího sandwich place v Berlíně. Pastrami jsme ochutnali naposledy v newyorském Katz’s Deli a tak jsme tušili, že hromada masa s pikantní hořčicí by nám chutnat mohla.

Dohromady s domácím coleslawem a kyselou okurkou to bylo velké porno. Jásali jsme nad geniálním nápadem dát si jednu porci napůl (Tu, označovanou jako „malá“. Věřte, že velká je hodně.) a pokračovat na nějaké další cool gastro místo. Je to ale taktika pro otrlé, protože do 10 min nám zas kručelo. Crossfiterské žaludky se hold nespokojí s půljídlem.

 

Židovské muzeum

… čekalo na našem seznamu už hodně dlouho a fakt se vyplatilo si na něj konečně udělat čas. Za pozornost už stojí samotná budova (o které dokáže Adam Gebrian povídat daleko lépe než já) a stálá výstava o historii celého národa ukazuje spoustu netušených souvislostí. Kromě toho nabízí muzeum mnoho vychytaných fičůrek, jako interaktivní mapu Evropy s promítanými vysvětlivkami, spoustu videozáznamů a dobových dokumentů.

Už jsem pár muzeí u nás i po Evropě viděla, ale to berlínské židovské mě zatím oslnilo snad nejvíc. (Tom: nejsilnější zážitek poslední doby)

 

Zeit für brot

Neskromně se považujeme za středně trénované experty na poli brněnského snídání a bylo třeba rozšířit si obzory i za hranicemi. Do Zeit für Brot jsme přišli jen pár okamžiků před vznikem nekonečné fronty zájemců o čerstvý chleba, obloženou bulečku nebo zdaleka nejčastěji – skořicového šneka, ideálně ještě teplého z trouby.

Volba padla na žitnou housku s pršutem a makovou verzi místního favorita (s mandlemi!), Tom vzal skořicovou klasiku. Přišlo ale zklamání. Neviním z něj samotnou pekárnu, jako spíš fakt, že od mala nesnáším hromadu těsta v čemkoli a kdybych mohla, krmím se jen tou náplní. Šneka jsem tedy spíš vykousala (don’t judge me), ale slaná bulka byla fakt epesní (Tom: a já spokojeně dojedl těsto 😀).

Kafe průměr, na to běžte jinam. Možností je v Berlíně naštěstí milion. (Tom: ale na prolití těch šneků stačilo 🙂)

Ben Rahim

Třeba právě sem! Zapadlá kavárnička v jednom z Hofů (ehm, dvorků? Vnitrobloků?) berlínského Mitte, kde vám nekonečně milá obsluha nachystá luxusní flat white a usadí daleko od všeho ruchu velkoměsta a přece úplně v centru.

Fajn! Milý! Zkuste!

Cocolo Ramen

Ta fronta je fakt dlouhá. Ale když vám donesou tu horkou kameninovou mísu, víte, proč jste čekali.

Po 3/4 hodině přešlapování, když už jsme byli skoro na řadě, jsme si samozřejmě uvědomili, že neberou karty, načež mě čekal cca kilometr dlouhý výklus k bankomatu. Člověku pak aspoň víc chutná.

Krevetové taštičky zůstanou dlouho asi to nejzvláštnější, co jsem v životě ochutnala, a ramen byl fajn. Vlastně byl hodně dobrej. Ale na zadek jsme si z něj nesedli. Asi jsme málo ramen-lidi.

Kvalita fotografií ilustruje fakt, že už bylo fakt tma a my měli fakt hlad.

Reichstag Dome

Zuzana si konečně vzpomněla včas a podařilo se jí letos tu vyhlídku z Fosterovy kopule Reichstagu zarezervovat. OK, úplně včas ne a před vchod jsme naklusali v poslední volný termín dne, tedy hned na otvíračku po osmé, ale to není nic, co by zrovna nám dvěma vadilo.

Říkala jsem si, dobrý, tak mrknem na město, bude výhled, hezký koukání a půjdem dom. Ale audioprůvodce, co jsme dostali do ucha, předčil očekávání, prozradil nám spoustu fun factů o Berlíně a celkově byla návštěva Říšského sněmu super zážitek :).

Umami Xberg

Ehm, food trip bez Vietnamu, to se nám dvakrát nepodobá. A Umami potvrdilo všechny obdivné recenze, co na něj na Foursquare pěly ódy.

Už jen vybrat si byla málem mission impossible, protože jsme měli chuť na všechno. Jako předkrm SAMOZŘEJMĚ závitky (mám podezření, že Tom dělá velký srovnávací test jejich kvality napříč celým světem) a taky „batátová palačinka“ s restovanými krevetami, arašídy a zázvorovo-rybí omáčkou byla omg úžasná.

Jako hlavní chod nakonec zvítězilo Deep Gold Beef, tedy restované hovězí s natenko nakrájeným čerstvým mangem, arašídy, restovanou cibulkou a mango-rybí omáčkou na jasmínové rýži. Vlažná miska v tom horku potěšila a kombo s mangem neskutečné.

Tomovo nekonečné váhání mezi burgerem a kačenou nakonec dopadlo lépe pro Golden Poularde – křupavý kachní filet s krémovou kari-kokosovou omáčkou, batáty, hokkaido a lemongrass (kterou mi plival na talíř).

Zas sliním jak Pavlovův pes, jen to píšu.

Father Carpenter’s

Kafe zas a znova. K Father Carpenter’s jsme zabloudili celkem náhodou cestou ze snídaně a málem jsme zaplakali, když jsme viděli tu krásu servírovanou na stůl a věděli, že už se nám do žaludků nevejde.

Tak teda aspoň to kafe. Bylo hvězdný, samozřejmě.

Lidl

Když jedno jídlo odlehčit cestovnímu budgetu, tak pořádně :D.


Za cca dvě éčka večeře a spousta radosti! Jeden německý Lidl i do Brna, prosím. Nejen kvůli těm obrovským, výborným a macro-friendly Skyrům, ale hlavně kvůli nim.

Silo Coffee

Na poslední snídani jsme vyrazili se slušným předstihem před otevíračkou a dobře jsme udělali – i tu se kroutila dlouhá fronta hned od dveří a v kolik byli obsloužení ti na jejím konci, si netroufám hádat. Ale počkali. Stálo to totiž za to.

Hipsta kaváren u nás nedostatek nemáme, ale tohle je nový level :D. Chuťové kombinace na lístku tvořil někdo s velmi alternativním smýšlením, každopádně dohromady jim to šlape super.

 

Na Tomově talířku, prosím pěkně, (mimo jiné) klobáska s vepřovým, fenyklem a datlemi, já jsem měla božské uzené <3 ratatouille s chorizem, pošírovaným vejcem a domácím chlebem.

Och.

A ano, káva. Skvělá. Jak jinak. Berlin má vysoký standard.

The Barn

Což potvrzuje tahle Mekka všech kafařů, pražírna The Barn. Původně jsme se cestou domů zastavili jen na suvenýr pro naši oblíbenou ostravskou baristku, ale já ten nový kofeinový hit, nitro coffee, prostě musela vyzkoušet. Filtr nasycený tekutým dusíkem má nadýchanou strukturu, příjemně zchladí… a taky vystřelí na měsíc, když to není vaše první kafe toho dopoledne :D.

Byla jsem pak trochu otravná, ale nic, na co by Tom nebyl už zvyklý.

A tak jsme se teda měli!
Co se jídla týče, asi u nás stále vítězí Londýn, ale německá metropole mu sakra šlape na paty. A na poli kávy vítězí na celé čáře.

Máte taky nějaké oblíbené město, kam se vracíte obzvlášť rádi? 🙂

 

Napsat komentář