Hlad a špína zákulisí – můj první hejt

Občas článek plánuju dny i týdny dopředu, rozmýšlím si, jak ho pojmout, z jakých úhlů se na věc podívat, jak ho načasovat mezi ostatní posty.
A jindy se v noci probudím, začnou mi v hlavě šrotovat myšlenky a já vím, že další den musím sednout a sepsat to.

Nejraději dělám články na pohled hezké, motivující, se spoustou fotek, vtípečků a s nadhledem.
Dnes píšu svůj první „hejt“.

Když prší bikiny

Závody v kulturistice nabývají nebývalé popularity a s novými závodníky se roztrhl pytel. Ono je to lákavé, otestovat si vlastní schopnosti a vůli, zkusit, co sám dokážu. Některé láká především ta pozornost na pódiu pod zářivými světly a blyštivé plavečky, ale to už je každého věc.

Tak, jak přibývají závodníci a závodnice, objevují se i noví trenéři.
Občas je až zarážející, když potkám kluka, který ještě před rokem s cvičením začínal, teď má hotový ne zrovna levný kurz v jedné z početných trenérských škol a vede další lidi, případně dokonce připravuje vlastní svěřence na závody (ouč).
Co na tom, všichni se pořád učíme a i za krátkou dobu jde do hlavy narvat nezměrné množství vědomostí (medik ví, o čem mluví) o fungování lidského těla, biochemii, kineziologii, psychologii atd. Znalosti absolventů kurzů jsou ale tak proměnlivé kvality (a někdy i vyloženě katastrofální), jako trenérské školy samy.

Hlad

To bychom tedy měli pokrytou vlnu trenérských „rychlokvašek“. Co mě ale trápí, mrzí a vytáčí jsou praktiky některých ostřílených trenérů s roky zkušeností.

U nás je totiž v módě hladovět. Tak ty chceš závodit v bikinách? A už 3 měsíce chodíš do něco zvedat, popřípadě jezdit kruhové tréninky na strojích? Není problém, 12 týdnů a jsi na pódiu! Jen musíš hodně běhat, rychle zvedat lehké činky a nežrat.

Fenomén bikini fitness jako blesk z čistého nebe ovládl české posilovny a skoro v každém fitku se najde nějaká ta připravující bikina. Proti tomu ani půl slova, sama moc fandím nabírání nových zkušeností, ať už jakýchkoli.
Jenže ten trend na českých pódiích (hlavně menších závodů), jestli jste si všimli, je trochu jiný těch prken zahraničních. Svalový rozvoj je sprosté slovo, na soutěži se mezi nováčky sejde lajna vyhublých hladových těl s vystouplými žebry, nohama jak hůlčičky, ručičkami podobnými párátkům a vyrýsovaným břichem (wow).

Snad a třeba tomu bude v budoucnu jinak a tahle kategorie se pohne tím směrem, kde je teď spousta krásných, kulatých, symetricky osvalených a ladných úspěšných Slovenek.

Trenérské zlo

Je ale čas přejít k tomu, co můj hejt vlastně iniciovalo.

Musíte pochopit – trenér je pro závodníka všechno.
Trenérovi prostě musíte důvěřovat. Musíte se na něj spolehnout, věřit v jeho metody a znalosti, to on vás vede i v těch těžkých okamžicích, kdy sami byste to vzdali, nebo třeba svůj pokrok nevidíte takový, jaký ve skutečnosti je (což je v přípravě celkem klasika).
A právě proto, že trenéři nesou tu velikou zodpovědnost, mě neskutečně se*e, jak s ní někdy zacházejí.
A je toho kolem mě plno a čím dál víc.

  • Kardio hned od začátku přípravy, desítky a desítky minut denně, dvoufázově, nalačno, po tréninku, kardio všude.
  • Hladovění. Prosím, uvědomme si, že tohle je sport. Jsme sportovci. Sportovec nemůže přežívat na pár set kcal denně. Tělo dospělé ženy potřebuje průměrně 2000kcal na den, sportující více. Proč je pro některé trenéry univerzální řešení toto zkrouhnout na zlomky té hodnoty hned ze začátku místo postupného ubírání, to mi hlava nebere.
  • Tuky jsou zlo! Do 30g/den a jen z nepražených mandlí, při úplňku i z olivového oleje!Oh please. Z tuků se syntetizují všechny steroidní hormony, mimo jiné ty odpovídající za reakci na stres a hormony rozmnožovacího systému. Tuky potřebujem, tuky jsou kámoš.
  • Ale sacharidy, ty jsou ďábel! Minimalizovat! Vyřadit! Zakázat!
    Znova opakuju – jsme sportovci. Sacharidy jsou nejpohotovějším zdrojem energie, právě takovým, který je potřeba pro naše výkony a regeneraci. Sacharidy jsou palivo a bez paliva 12 či víc týdnů předzávodní přípravy ujedete těžko.
  • Zato bílkoviny, těch tam natlačíme kvanta. 2g/kg tělesné váhy je pro žabaře!
    S nadměrným příjmem bílkovin se setkávám neskutečně často. Občas mají 60kg holky nakázáno do sebe natlačit třeba 150g a více denně. To tělo prostě nestráví, je to zbytečné, dost drahé, rozhodí to zažívání… Zkrátka hovadina.
  • Sacharidové vlny každému a na počkání! Ty zachrání vše!
    Vlny jsou drastický postup, náročný na vůli, psychiku a další stresor, který už do tak extrémně náročné přípravy přinášíme. Určitě mohou mít své místo, ale proboha, žádné nuly týdny a týdny do závodů, šudlání nějakých 50-100-0 vln pro 60kg aktivní holku, prostě ne.
    Na sacharidové vlny jsem už vyloženě alergická, protože se jich občas chytají nezávodící slečny, které chtějí „zhubnout do plavek“ a místo, aby upravily vhodně jídelníček, jedly dost a rozmanitě a trochu se hýbaly, tak začnou vlnit. OMG. FAKT.
  • Suplementy. Bez těch to nejde!!
    Protein. Glutamin. BCAA všude a pořád (v dietě, v objemu, v létě, ve vaně, nedat je z ruky). A spalovač. Ne, ještě lépe, více spalovačů a čím dražší, tím prostě lepší! L- Carnitin. Chrom. Vitamin C v megadávkách, abychom byli nejzdravější. Tribulus! Guggulsterony! Ketony! (WTF).
    Marketingová masáž suplementových firem je dechberoucí. Já sama bojuju za minimum doplňků. Prostě když nevíš, jak to v těle funguje a proč se ti vyplatí za to dát ty peníze, tak to nekupuj. Jde to i bez nich, nebo s absolutním minimem.
Milé závodnice, moc vás prosím…. 
Pokud vás váš trenér drží od začátku diety na hodnotách příjmu nižších, než je váš bazální metabolismus.
Jestli máte v tréninkovém plánu hodiny a hodiny kardia týdně.
Když si máte platit za nákladné krabice suplementů (ještě ideálně od konkrétní výživové firmy).
Když vám váš trenér není schopen erudovaně vysvětlit důvody a smysl svých rad.
Pokud vám poskytne jídelníček, který musíte striktně dodržovat a nenabízí jakoukoli flexibilitu.
Jestli vám zakáže, abyste o průběhu své přípravy mluvili s kýmkoli jiným.

Tak utíkejte, seč vám síly stačí.

Je to smutný. Člověk prostě neví, kam má jít. Děsivé příběhy holek ničících si tělo se dějí nejen u trenérů-začátečníků, ale často i u mediálně známých a úspěšných lidí, kteří by snad měli vědět, jak svým svěřencům neublížit.
Závodění je náročné, proto taky není pro každého. Ale dá se to dělat i jinak. Prostě jde to.
Sama jsem pár týdnů před závody Luboše, našeho týmového „tatíka“, prosila, ať snížíme sacharidy, přidáme kardio, že to nedám, nestihnu, nezvládnu. Nope, nejsem na to pyšná. Řekl mi, ať se vzpamatuju, protože příliš velkým tlakem na výsledek si koleduju možná tak o zaseknutí progresu a totální vyčerpání.
Jsem mu vděčná nejen za toto a pořád si uvědomuju, jaké jsem měla štěstí, že jsem narazila na někoho tak rozumného a zodpovědného.
Lubík a jeho holky.
 

Fronta slečen s pošramoceným metabolismem, rozhozenými hormony a hlavně dlouhodobými psychickými problémy asi jen tak růst nepřestane. Sama nevím, jak proti tomu bojovat.
Ale nemůžeme vinit je. Za všechno můžou lidé, kteří je vedou, ke kterým ony vzhlíží, na které spoléhají. A v tom je to to největší svinstvo.

Díky všem, kteří dočetli až sem. Tenhle článek byl možná určený spíš užšímu publiku, ale bylo to něco, co jsem potřebovala „hodit na papír“.

Vaše Zuz

Napsat komentář