Jak se učit a naučit a nezbláznit se II.

Megaúspěch prvního dílu o životě pěti lety školy poznamenaného medika mě zaskočil. Pokud vám ale moje tipy do studia něco daly, jsem moc ráda :).
Dnes je převedeme do praxe – jak aktuálně vypadají mé předstátnicové dny, odpovědi na některé z otázek, které mi ohledně šprtání přišly, a nakonec pár vět k tomu, jak se z toho všeho zbláznit co nejméně.

Denní režim

Varuju předem – takto aktuálně funguju já. Není nutné takhle v šesťáku žít a ani příliš obvyklé.

Kolem čtvrté ranní: Uiiiii dobré ráno světe! Pomyslná pusa pochrupujícímu muži vedle v posteli, třemi skoky z postele do kuchyně.
4-4:30 Melu kafe. Protírám oči. Píšu si 5min journal, čtu emaily, chystám To do list s úkoly na daný den včetně otázek z chirdy.
4:30-5:50 Učení. Nikdo po mně nic nechce, svět spí, mně to jde od ruky, radost.
5:50-6:20 10 min meditace, sprcha, posbírat se, vyrazit.
6:45-7:15 Ranní porada lékařů na Chirurgické klinice. My stojíme/sedíme kolem a stále protíráme oči.
Dopoledne: Převazy, vizity, pokec s pacienty, občas seminář, jinak snaha moc nepřekážet sestrám v cestě.
Po škole: Učení v knihovně. Koukám po lidech, lidi koukají po mně, chodím hodně čůrat nebo si kupovat vodu, celkově jsem asi z poloviny efektivní jak ráno. Sakryš.
Odpoledne: Trénink, schůzky, Loono školení, atakdále atakpodobně.
18-20h: Většinou doma, dodělávám otázky na ten den. Jde mi to docela od ruky, protože vím, že mi hoří koudel za zadkem a brzo dorazí domů muž.
Kolem osmé: Muž doma, odhazuju papíry, sedíme v kuchyni, večeře, nádobí, nejsem moc při vědomí už, ale ještě žiju.
21:30-22h: Už nežiju. Dobrou.

Q&A, aneb co se na instagramech nasbíralo

Kolik otázek denně si plánuješ?

Aktuálně se snažím udělat 10 – 15. Samozřejmě ne vždycky mi to povinnosti umožní, ale když je jich celkově dost přes 200, makat musím.

A co je vlastně 1 otázka? Jak je dlouhá?

Ano, to je dobrý dotaz! Takové zlomeniny báze lební jsou text na půl stránky, ve kterém se nedozvím nic moc víc, než co už znám teď. Ale odškrtnout si Poruchy periferních nervů znamená nastudovat 4 A4 zhuštěného textu, k tomu dohledávat obrázky na internetu, vysvětlující info v učebnicích a kreslit. Což zabere klidně přes hodinu ani nevíš.

Bereš něco na posílení paměti?

Mám špatnou zprávu. Vlastně hned dvě.
Nic z legálně dostupných látek na posílení paměti nemá nějaký výraznější efekt (alespoň pro zdravého člověka) a tím pádem smysl za to utrácet peníze.
Nepovolené přípravky na zvýšení koncentrace a pro potlačení únavy jsou v dlouhodobém horizontu cesta do pekla a plác přes ruku tomu, kdo po nich sáhne.
Frčím si na kofeinu v různých podobách (ale cca od 15 h už se vyhýbám i jemu) a to je tak vše.
Zábavné je, že lidi, kteří se nejvíc zajímají o nejrůznější „drogy na učení“, bývají často ti, kteří by měli hlavně a především zapracovat na vlastní prokrastinaci a disciplíně :P.

Přepisuješ si učivo?

Občas si něco málo vypíšu, ale v tom objemu textu to prostě nejde. Teď se do 7. 11. snažím zdolat nějakých 400 stran už tak zhuštěného textu. To by mi obě ruce upadly.

Používáš nějaké mnemotechnické pomůcky?

Při učení anatomie nebo histologie se občas šikly, ale v současné době je to hlavně o tom učivo pochopit, drcení nazpaměť už si užiju míň než dřív.

Jak mám najít motivaci?

Jo, tak to těžko pomůžu.
Motivaci si musí, dle mého názoru, každý hledat a najít sám.
Já jsem musela hodně dřít, abych se vůbec dostala na svoji vysněnou školu a pak ještě daleko víc, aby mě z ní nevyrazili. Strach byl v tu chvíli slušná motivace.
Teď už se toho snad nebojím, ale zároveň vím, jak moc mě baví a naplňuje trávit čas s pacienty a jak moc chci jednou dělat psychiatrii a dělat ji jak nejlíp budu moct a umět.
A cesta k tomu je teď zvládnout všech 5 státnic. Každý den k tomu sednout a makat. Nevynechat, protože každá hodina se počítá. I když je to zrovna předmět nebo téma, které mě moc nebere a mohla bych si říct, že ho stejně nebudu nikdy potřebovat, je to součást té cesty za snem. A tak po ní jdu :).

Kolik hodin denně se učíš?

0 – 12. ‚:-D

 

Jak se z toho nezbláznit

Ještě víc než o píli, disciplíně nebo inteligenci, je studium medicíny o psychické odolnosti. O nervech. Stresu. Frustraci. Strachu.

A proto si na sebe udělej čas. Zní to paradoxně, ve světě, kde se je občas 10 hodin učení za den málo. Ale ono se to vyplatí. Tohle je maraton, ne sprint. Věnuj každý den nějakou chvíli i jen a čistě sám sobě. Me-time.

Hýbej se, neodbývej se v jídle, dostatečně spi. Věnuj nějaký čas i lidem, se kterými je ti dobře.

Zkus meditaci všímavosti. Mindfulness. Naučí tě líp zůstávat myšlenkami tady a teď, bez strachů z blížící se zkoušky nebo starostí z kapitol, které už jsi včera nestihl projít. Pomůžou bránit se těm okamžikům úzkosti, které dokážou člověka vytrhnout z reality a mozek unavený několikatýdenním učením mučit katastrofickými scénáři.

Veď si 5min journal nebo něco na ten způsob. Každé ráno si připomeň 3 věci, za které se cítíš vděčný a večer zase 3 skvělé okamžiky uplynulého dne.

A hlavně…

Těžké chvíle přijdou. Dřív nebo později. Ale je potřeba vědět, že v tom nejsi sám. Ten pocit, že jsi horší, pomalejší, hloupější než ostatní, ten někdy zažil každý. Některým se vrací častěji, jiným méně, ale věř, že i ten největší frajer v ročníku se strachoval, že na to nemá, že to nezvládne.
Nejsi v tom sám.

Medicína je dlouhá a náročná. Duše snad každého z nás má někde své slabiny a vyčerpávající studium je dokáže odhalit, vytáhnout na povrch a dát nám je pěkně sežrat. Úzkosti, záchvaty paniky, deprese, poruchy příjmu potravy, nespavost, obsese… Důležité je nebát se říct si o pomoc. Prosím vás o to :).

Paradoxní je, že právě my, budoucí lékaři, kteří by měli nejvíc vědět a starat se o zdraví ostatních, často tak málo pečujeme o to své. Starosti duše se vnímají jako slabost, něco, co by měl člověk skrývat, aby to nenabouralo jeho image tvrďáckého superhrdiny v bílém plášti, kterým nic neotřese.
Přitom právě podobná zkušenost a vypořádání se s ní obohatí člověka o určitou lidskost, empatii a jiný pohled na svět, který v knihách a školních lavicích rozhodně nenastuduje.

Ale to jsem se tak nechala unést myšlenkami :).

22 Comment

  1. Muzu napsat proste jenom srdicko a ty se neurazis nad poctem znaku? Protoze ja nevim co bych jinyho dodala, takze:
    <3

    1. Zuz says: Odpovědět

      <3, Blani.

  2. Hedvika says: Odpovědět

    První i druhý článek super! Vrtá mi hlavou ale jedna věc. Hraje v těch sluchátkách hudba i když se učíš nebo je to jen k tlumení zvuku zvenčí 😁(to asi ne). Já si to nějak neumím představit, když se na něco soustředím kolem mě musí být hrobové ticho 😳.
    Díky za tvé poznatky 😊

    1. Zuz says: Odpovědět

      Sluchátka nasazuju většinou na pauzy mezi učením, na odreagování, jinak taky potřebuju klid :).

  3. Justy says: Odpovědět

    Ahoj, mohla bych se zeptat. Jakou značku kávy piješ?

    1. Zuz says: Odpovědět

      Kupuju zrnka, většinou od Doubleshotu nebo Gill’s :).
      A pak přijdou ty krizové okamžiky před zkouškou, kdy už není prostor na nějaké mletí a zalívám rozpustné Jacobs Velvet ‘:-D.

  4. CJ says: Odpovědět

    Ahoj Zuz, ty jsi měla problém s tim dostat se na medicínu? Škola na kterou chodíš je i mou vysněnou školou. Jsem ted na zdrav. záchranari a chtěla bych na medinu, bohužel mám střední pedak, takže fyzika, chemie 00 nic. Proto se snažím sama a jsi mou motivací. 😊

    1. Zuz says: Odpovědět

      No, problém… můj gympl mě asi nepřipravil úplně jak by bylo třeba (ale na to se ani nedá spoléhat) a i když jsem před přijímačkami 14 dní ležela v modelových otázkách a učila se, dostala jsem se na 3. LF UK, do Olomouce, ale v Brně byla až první pod čarou. Ještěže v srpnu nakonec vzali i toho prvního :).
      Nic není nemožný, když bude člověk makat, je super, že to víš a moc držím pěsti :).

  5. Misa Zemkova says: Odpovědět

    Jsi nejlepsi! Miluju, ze nekdo z mediku dokaze jit a rict to, cim si obcas prochazime vsichni. Ten pocit, ze ostatni jsou strasne fresh a v pohode, kdyz ja doma brecim pred zkouskou, je strasny. I kdyz vis, ze to tak rozhodne neni. Dekuju!

    1. Zuz says: Odpovědět

      Díky, Míši. Přijde mi to hodně důležitý. Respektive bych za to byla vděčná, kdybych to před pár lety od někoho staršího slyšela, asi bych se tehdy cítila méně jako to poslední **** na cestě. Občas brečíme všichni – zoufalstvím, strachem, vyčerpáním. Možná se to některých netýká, ale já k ním teda nepatřím. A není slabost to přiznat, naopak.

  6. Petra says: Odpovědět

    Respekt! Sama jsem před rokem a půl řešila předstátnicovou školu, domácnost (v tomto směru náročný přítel) a práci na plný úvazek. Cvičení, jídlo a žití v současnosti mi pomohlo, abych se cítila dobře a byla schopná večer bez stresu okamžitě usnout (s tím jsem dřív mívala hodně problémy). Teď po škole najednou nechápu, kde se bralo tolik času, odhodlání a síly. Opravdu před Tebou Zuz smekám!

    1. Zuz says: Odpovědět

      Když člověk hodně chce a taky dost musí, najde v sobě energii, o které ani nevěděl :). Gratuluju ke zvládnutí takového náročného období, ono to člověku nakonec dá ještě víc než jen dosažení toho primárního, akademického cíle. A žití v současnosti je neskutečná pomoc :).

  7. Zuzka says: Odpovědět

    Úžasný článek! Stejně jako všechny ostatní, které jsem od tebe četla. Jsi úžasný člověk, který se stal mou motivací a inspirací. Přeji ti, aby se státnice vydařily.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Děkuju za takovou milou zprávu, Zuzi 🙂

  8. Klaudia says: Odpovědět

    Na tvoj denný režim mám len jeden komentár: wow, wow… wow. 😀
    Práve som prečítala I. i II. článok a prišla som k záveru, že „k dokonalosti“ mi chýba už len ukľudniť hlavu… takže idem študovať mindfulness 😀
    veľmi ťa obdivujem, ako všetko stíhaš… ja na seba pár dní pred skúškou neviem myslieť, hlavou sa mi hemží len to, čo ešte neviem a že by som mala sedieť doma a učiť sa, učiť sa, učiť sa… a to aj robím a potom odpadávam do postele úplne zničená… mať povahu flegmatika bude asi navždy mojím snom 😀
    teším sa na ďalší článok! 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Přesně k tomu co píšeš – já teda flegmatik nejsem a nikdy nebyla, ale mindfulness může být přesně to, co hledáš. Já jsem prožívala takové stavy od prváku do čtvrťáku, bývalo to čím dál horší a neříkám, že to člověka i dnes před těžkou zkouškou občas nesežere, ale už si nad tím dokážu daleko líp držet odstup. Tady a teď. Čistá hlava 🙂
      A díky! 🙂

  9. Anonym says: Odpovědět

    1. Zuz says: Odpovědět

      <3!

  10. Marie says: Odpovědět

    Inspirace ♥

    1. Zuz says: Odpovědět

      <3

  11. Klára says: Odpovědět

    Ahoj, nejdřív bych ti chtěla poděkovat za vše, co děláš, protože jsi velikou motivací a inspirací pro mnoho lidí včetně mě. Zajímalo by mě co děláš, když nestihneš udělat všechny otázky, které jsi si na ten den naplánovala – například, když se stane něco, s čím předem nepočítáš/je ti špatně… Připočítáš si neudělané otázky do dalšího dnu, nebo upravuješ dlouhodobý plán? 🙂
    Předem děkuji za odpověď.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Ahoj Klári, to záleží. Pokud se to dá reálně stihnout, snažím se nedodělané otázky dohnat. Ale pokud by to znamenalo spoustu stresu navíc a čas do zkoušky ještě nějaký je, prostě upravím plán :).
      Obecně se ale snažím si plánovat tak, aby se mi to nedělo, je to akorát na nervy :)).

Napsat komentář