Košile – jak obléct svalovce

S blogem jsme začínali v době, kdy jsme žili hlavně cvičením. Za společné dva roky se toho u nás změnilo hodně a podobnou proměnou prošel i obsah článků. Aktuálně se nacházíme ve fázi, kdy jeden z nás nakoukl do dospěláckého světa a ten druhý ho stíhá mílovými kroky.

V minulém textu jsem se trochu dotkl své práce. S ní se pojí i fakt, že občas musím být oblečený seriózněji než v triku s potiskem a prošoupaných riflích (ty nemám v šatníku posledních 6 let). Nejjednodušším krokem k tomu vypadat dobře je košile. Za dobře padnoucí bílou se často na ulici otočí i chlap, nejenom něžné pohlaví.

Jenže problém nastává v případě, když cvičíte a tím nemyslím běhání nebo jógu. Svět módy tak trochu pozapomíná na to, že by někdo, kdo normálně nosí tepláky a sportovní tričko, rád vypadal dobře i mimo gym. Bohužel. Nabušený gentleman tak většinou musí u konfekce utřít slzu do bavlněného kapesníčku a jít o dveře dál.

Zdroj: google.com

Stejně dopadlo mé hledání při několika marných pokusech u klasických značek. Po zkoušení x slim verzí a následně těch regular jsem s lehkým naštváním (vždyť přece nemám postavu jako průměrný čtyřicátník) zamával bílou vlajkou a na hledání padnoucí košile několik týdnů zanevřel.

Jenže s rostoucí teplotou letního vzduchu přišel kariérní postup a už nebylo zbytí. Po pár nocích věnovaných čtení blogů a pánských fashion účtů na ig bylo jasno. Nastal čas na první košili na míru.

Ve světě dobře oděných můžu existují dvě základní cesty, jak se k šití přistupuje.

První a běžnější je made to measure neboli měřenka. Jedna se prakticky o malé lego. Předpřipravené díly košile se sobě přišijí a maximálně lehce upraví dle naměřené skutečnosti. Druhá a zároveň náročnější varianta je bespoke. Ta se šije přímo na jednotlivce, tak jak známe z amerických filmů, kdy kolem Jamese Bonda lítá krejčí s metrem, špendlíky a křídou.

Bespoke se v našich končinách sice šije, ale určitě bych zatím nedokázal tento způsob ocenit já ani zákazníci, se kterými jednám. Takže jsem volil první zmiňovanou a skočil ho toho po hlavě.

Nechal si ušít dvě košile, obě neformální. Cítím se v nich pohodlněji, méně strojeně a využiju je každý den. Jenže výsledek bych označil jako “mehhh”. O materiálu a zpracování nemůžu říct ani půl slova, ale chyba se evidentně stala někde mezi měřením a zápisem do formuláře. I když kolem lítali s metrem dva zaměstnanci obchodu. První z košil jsem rovnou vrátil na přepracování a byl spíše zklamaný.

I s mými plytkými znalostmi si myslím, že tenhle šev měl být trochu vedle, asi tak o 2 cm 🙁 .

Koncem září se mi přes instagram ozvali z Andrew Wright, jestli bych nezvážil zkusit košili od nich. Vede to celé mladej kluk v mém věku a po vyměnění pár zpráv jsme se domluvili, že se sejdeme v jejich brněnském krámku a zkusíme se o všem pobavit.

Slovo dalo slovo a už jsem držel v ruce vzorník látek. Tentokrát jsem se vydal trochu jiným směrem, neformální styl letěl za hlavu. Vlastně ne úplně, hledal jsem látku s trochou kompromisu. Takovou, kterou bych si mohl vzít jak do obleku, tak bez něj a nevypadal, že sako zůstalo doma.

Pak už se dostal na řadu metr a vzorové košile. To byla hodně velká změna. Při měření u prvních dvou košil jinde jsme dál, než k metru nedošli a to možná byla ona chyba. Zkusil jsem si tak menší díl kolem těla a porovnal s větším. To stejné u rukávů. Mohl jsem tak rovnou vidět, kde se košile vlní nebo příliš obepíná partii a podle toho volit díly košile k sobě, abychom se přiblížili k co nejlepšímu padnutí.

Nakonec přišel nejtěžší úkol. Vybrat všechny menší kostičky lega. To je něco pro mě, který si vybírá i ze dvou možností skoro týden. Najednou přede mnou leželo 5 různých knoflíčků v X odstínech. Podobně to vypadalo u manžet, límečků nebo obšití knoflíkových dírek. Nebýt obsluhy, tak tam nad tím vším sedím ještě teď nebo se vracím každou hodinu a své rozhodnutí měním.

Monogram, jak to udělat s monogramem? U předešlých košil jsem si pravděpodobně potřeboval něco dokazovat, takže mám své iniciály na manžetě. Nechci psát, že jsem dospěl, ale něco se změnilo a na tomto konkrétním kusu vyšili iniciály na zadní stranu límečku.

No a pak už jen čekat na email, že je hotová.

No a výsledek? Posuďte sami. Já jsem příjemně překvapen. Drobné připomínky mám. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem nešel do trochu jiných knoflíčků, které by byly úplně bez nápisu (babička přešije 😀). Věřím, že by košile jako celek působila ještě o lépe. Co se týká materiálu, tak zde to byla trefa do černého (nebo modrého?). Příliš se nemačká a vypadá dobře jak k chinos, tak v obleku a to byl cíl.

 

Ano ano, tak trochu písečná duna, ale když já mám tyhle barvy fakt rád 🙂

Pokud přemýšlíte o vhodném dárku pro chlapa ve svém životě nebo chcete v práci vypadat dobře, tak hlasuju pro košili. Vyplatí mrknout i na menší výrobce jako je výše zmíněný. Snaží se dosáhnout kvality velkých hráčů, ale přístup mi přijde vřelejší.

Článek byl napsán v rámci spolupráce s Andrew Wright.

2 Comment

  1. Ter says: Odpovědět

    Tome, děkuji za tento článek!😀 Právě řeším, kde muži k Vánocům nechat udělat košili na míru a Tys mi to teď ulehcil. Dam na Tebe, děkuji ❤️

    1. Tom says: Odpovědět

      Rádo se stalo 🙂 Potěší a ještě vedle sebe budeš mít skvěle oblečeného chlapa!

Napsat komentář