Life update – život medika a mistrovství republiky za dveřmi!

Dva měsíce od posledního malého updatu utekly zběsilým tempem (tedy mým tempem ‚:-D) a akcí do blížícího se roku přibývá. Při plánování nadcházejících týdnů jsem se malinko zpotila strachy, ale poloprázdný diář by byl nuda, žejo.

Školní radosti

Stáž na psychiatrii jsem úspěšně zakončila zkouškou, na kterou jsem byla naučená asi nejvíc za celé studium a nervózní podobně. Vědomí, že mě bude zkoušet někdo z lékařů, se kterými se pravidelně setkávám na dobrovolných praxích, a kteří na mě URČITĚ od teď budou nahlížet jako na tupého idiota, který tady jen ve volném čase šaškuje, když na to očividně nemá… bylo nelehké zapudit :D.

Alespoň jsem se uklidňovala tím, že šance, že ten den zkouší pan profesor (kterého potkávám na vizitách a pod jehož charizmatem a inteligencí taju jak vanilková zmrzlina v srpnu) je 1:4.

Jsem prostě klikař!

„Určitě si mě pamatuje. Takže bude hodnej. Nebo právě mega přísněj.“
Vůbec nevěděl, kdo jsem :D.

Každopádně výsledkem byly dobré otázky (malý tip zkušeného medika: když umíš, jsou dobré všechny, když neumíš, jsou všechny na pytlíka), vstřícně naladěný zkoušející, jedno výsledné Áčko, pochvala k tomu a já se opět rozpouštěla a tála, rádoby sebevědomě a s díky opustila místnost a venku se rozklepala jak ratlík.

A to jsi si, Zuzano, myslela, že nervíky ze školy už máš za sebou. Ha.

Týden plastické chirurgie jsme tak nějak přežili. Obor je to nesmírně zajímavý, ale umísti medika do temné, střídavě vymrzlé a jindy zas přetopené místnosti, bez kyslíku a pouštěj mu slajdy. Probraly nás vždycky jen ty opravdu hnusné. A operace amputovaných prstů, kdy vám místo původního palce dají na ruku váš vlastní z chodidla. Hihi.

Tma. Zima. Slajdy.

Neurochirurgie je (alespoň dle naší zkušenosti) macho obor plný velmi milých nemacho lékařů, kteří dělají zázraky. A krásně o tom povídají.

Proti urologii jsem dost možná zaujatá, ale když mě ty močové kamínky a zvětšené prostaty nikdy moc nechytly. Na druhou stranu, když dvě mladé brunetky v bílých pláštích vyrazí na oddělení vyšetřovat pacienty, vykouzlí na tvářích dědečků v pyžamech tolik úsměvů, jak snad nikde jinde.

Předvánoční i novoroční čas vyplňuje interna. A děcka, je to boží. Hemodialýza, metabolická JIPka, revmatologie… všude se nám věnují, je to těžké, komplexní, ale zároveň to dává krásně smysl, všechno souvisí se vším a internisté jsou prostě machři.

A taky ctí ducha Vánoc.

Pokud byste byli v pokušení dojídat doma zbylé plechy vanilkových rohlíčků a zapíjet je sladkým pitím, doporučuju strávit pár chvil v podologické ambulanci, kde paní doktorka okukuje co nového (se zanítilo/se musí uřezat) na diabetických nohách pacientů s cukrovkou, zatímco sestřička jim dělá pedikúru.


Cukrovka je zlo. Stravování u nás je zlo. Nepohyb je zlo. Nedisciplinovaní pacienti taktéž.

Chtěla bych končit nějak veseleji, ale nejaktuálnější školní záležitostí je pro mě momentálně zkouška z neurologie a to teda žádná sranda není. Ale tak pokračuju, makám, a ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo!

Ještě chvíli powerlifter

Příprava na mé první závody v silovém trojboji – Mistrovství Západních Čech IPF – započala tak nějak velmi z hecu a dopadla naprosto nad očekávání. S pár medailemi doma na poličce mi bylo blbé zahodit nominaci na republiku, takže jsem se po několika zábavných crossfitových týdnech opět vrátila čistě k čince.
Kontaktovala jsem Kubu Zadražila, který mě a mých nekvalitních videí za minulou přípravu ještě nezačal mít plné zuby, protože pohotově vyrobil nový tréninkový rozpis a vrhli jsme se na to.

Od minulého plánu se ten současný liší v mnohém. Zaprvé jsou váhy vyšší. Což je fajn, protože potáhnout na republice aspoň o kapku víc než na podzim by bylo fajne.
Hodně se zaměřujeme na dynamiku. Soutěžní dřep trval dlouhé sekundy (pocitově cca 20min) a celkově má můj pohyb kadenci rozvážného lenochoda, takže přibyly swingy s kettlebellem, výbušné dřepy a podobné srandy.

Sexiness. A v téhle poloze jsem napínala publikum.

Na tréninzích obvykle neumírám, naopak mi všechno přijde příjemně náročné s ještě mírnou rezervou v silách. I když na ose je čím dál víc kotoučků, zdá se mi cca stejně těžká. Bez větších problémů zvládnu 4 shyby nadhmatem v 5 sériích za sebou a to do vzduchu tahám svých 70kg.

57,5kg, dlouho moje maximálka, teď 5 opakování a ani mozek mi ušima nevylezl. Radost!

Každopádně příprava se krátí, započala jsem šestý tréninkový týden a do Mistrovství republiky zbývá 18 dní. A to je teda dost málo dní!
Klasicky si tam jedu vytlačit a potáhnout co půjde a jen tak pro zábavu, na úspěchy tam budou jiní a daleko zkušenější, ale těším se moc. Držte palce 🙂

A co dál?

Co ještě dalšího netrpělivě čeká v mém diáři pro nadcházející týdny?

S klukama ze Smartlabsu zase jak Pat a Mat postavíme stánek, tentokrát na 11.2. na Naber svaly EXPU. Očekávám hromadu známých lidí, vysokou úroveň zábavy na stánku a prsty otlačené z krájení tyčinek.

O týden později Prahu otočím zas, protože se chystám na školení Loono.cz, abych mohla i ostatní učit, jak si vyšetřit své prsaKoule a proč je důležité si na ně sahat každý měsíc!

Celý leden, jakožto i konec prosince, se pak bude točit kolem ReebokCrossfitChallenge. Spolu s dalšími šesti patrony chystáme své „svěřence“, crossfitové začátečníky, na velké únorové finále. Víc info určitě brzo přibude :).

Ke konci ledna čekají první menší crossfitové závody i mě. Ano, jak jinak, vzhledem k trojbojařské přípravě je to opravdu skvělé načasování. Závodní ambice jsem v crossfitu nikdy neměla, ale tohle je skvělá příležitost, jak si užít tu atmosféru s přáteli, vzhledem k tomu, že jde o akci pořádanou vyloženě pro lidi od nás z gymu.
Dost možná se vzhledem k neexistující kondičce zadusím, ale těším se velmi.

 

Potkáme se někde?! 🙂

6 Comment

  1. Misa says: Odpovědět

    Tak to se tesim na nase dalsi skoleni Loono jeste o 100 % vic :))

    1. Zuz says: Odpovědět

      Jooo 🙂

  2. Na ty crossfitové závody se chystám taky. Respektive furt přemýšlím, kde jsem nechala soudnost, když jsem se přihlásila, i když nic neumím. 😀 Ale uklidňuju se tím, že jsou to jenom takové malé závody u nás, nikam jinam bych si netroufla ani omylem.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Však od toho takové závody jsou, ozkoušet, užít si to 🙂

  3. Bytost says: Odpovědět

    Profesor skúšal kedysi dávno aj mňa, ale ja som si želala aby ma skúšal on, lebo som sa trochu chcela blysnúť, čo sa viacmenej aj podarilo 😀 A máš pekné ružové šaty 😉
    Ha a tých nervíkov na škole, si Zuzano, ešte užiješ, derma a štátnice to istia 🙂 Good luck

    1. Zuz says: Odpovědět

      Dík, je mi to jasné, že s ledovým klidem to nebude, u mě určitě ne 😀

Napsat komentář