Milý tréninkový deníčku

Milý tréninkový deníčku,
vedu si tě většinou spíš jen pomyslně, ale proč to občas „nehodit na papír“.
O prázdninách je času na trénink i regeneraci najednou daleko víc než přes medikův semestr, tak se do toho i s Tomem pořádně obouváme. A baví nás to :).

Pondělí 3.8.2015 – Crossfit

První část týdne jsme strávili v Brně, kde byla příležitost nabírat nové zkušenosti v NewParku a usazovat k zemi mé potenciálně vysoké sebevědomí.

Crossfit je pro mě veliká výzva. V tělocviku jsem vždycky byla ostuda třídy snad ve všech disciplínách, v gymnastice a čemkoli spojeným s koordinací to ale bývalo nejsmutnější. Mám dlouhé nekoordinované končetiny, nulovou představu o prostoru kolem sebe a poskládat složitější pohyb je veliký problém.
Na lekcích se vztekám, padám, ubližuju si, trápím se… Ale zároveň mi to nejde pořád míň a pokroky tam jsou a to je motivace jak pes!

V pondělí se sešly cviky hrůzy. Aspoň pro mě.
Kliky ve stojce (no chance), kippingové shyby(normálních pár dám, crossfitové vyžadují koordinaci a já se jen houpu na hrazdě jak prase v masně) advojskoky přes švihadlo (ani jsem ho nedostala do ruky a dělala jen vysoké výskoky, jinak bych se asi sešvihala do kuličky).
Jako doma jsem se cítila jen u mrtvého tahu, 5x80kg. Nejvyšší váha mezi holkama, škoda jen, že to trvalo tak krátce :D.

Vyrobila jsem si svého prvního zpoceného andělíčka na zemi a ještě si po sprše zahrála na dámu.

Úterý 4. 8. 2015 – Crossfit

O úterní lekci jsme měli pár indicií – prý to bude „takové kardio, celkem fajn“.
COŽE.
Fajn, jo?

1. minuta: 12kcal veslování (chlapi 15kcal, Tom-Terminátor 17kcal)
2. minuta: 12 dřepů na 1 noze
3. minuta 15 kettlebell swingů (16kg holky, 24kg chlapi, 32kg Tom-sebevrah 2 kola než umřel 😀)
4. minuta: 12 angličáků (nesnáším nenávidím, nechci,nebudu!)
5. minuta: 40s plank (lehké, ale zotavovala jsem se z angličáků)
6. minuta 12kcal veslo, aneb tato hrůza celá znova a zas dokola…

30. minuta: 40s plank následovaný pádem na ústa a bezvědomím

Byla nám dopřána chvíle odpočinku, pak jsme předstírali, že jsme nalezli po gymu ztracené průdušky a čekal nás ještě intervalový trénink břicha a středu těla.
To už mi neva. Krev je ve svalech a mozek jede na autopilota.

Počkali jsme,  až se Tomíkovi přestalo chtít blinkat, našli jsme mu brýle a hodili postmortem selfíčko.
 
Pozdrav pro Market, která nás v tom výjimečně nechala samotné a kochala se Budapeští.
Ten suchý je trenér.

Středa 5. 8. 2015 – Crossfit

Středeční trénink jsme si zpestřili vstávačkou v 5:30 (OMG au) a do NewParku dorazili na první lekci dne v 6:15. Hlava ještě spala, půl tréninku jsem nezvládala ani vnímat bolest, takže pohoda.

Nácvik power cleanů vyžadoval ale plné soustředění, takže bylo potřeba se rychle prolisknout.
„Taháme trapézy.“ „Činka jde u těla.“ „Drž rovná záda.“ „Pozor na to zápěstí“. „Rychleji švihnout“.
Všechno to vím a všechno znám. Jenom ne vždycky najednou a v tu správnou chvíli.

WODko (Workout of the day, tak se to prostě mezi crossfiťáky říká) odstartovalo
zběsilým úprkem 600m kolem areálu (Ne já. Já mám čas. Blázni ať se zabijou na schodech.)
25 Power Cleanů (Naloženou osu jedním elegantním tahem vymrštit z podlahy až na ramena. Easy. Hahahahaha.)
25 kliků („Holky mohou dámské!“ A teď babo raď, když mám fialová obě kolena.)
25 výskoků na bednu (Plíce a stehna se hádají, kdo začne dřív stávkovat.)
50 Wall ballů (Vystřelit ze dřepu do stoje a poslat medicinbal na čáru na stěně, která se zdá nekonečně vysoko. Tak a teď ještě devětačtyřicetkrát.)
25 výskoků na bednu (Nohy jak z olova, čím to?)
25 kliků (Apaticky klikuji a sleduju podlahu.)
25 Power Cleanů (Místo oficiálních 40kg jsem vzala radši 35kg. Možná bych zvládla víc. A možná by mě to pohřbilo.)

A naše děti nebudou mít lýtka asi vůbec žádná.

Čtvrtek 6. 8. 2015 – Nohy

Trénink s velkým T, chtělo by se říci. Instantní smrt, zhodnotila bych to já.
Začala jsem pěkně zčerstva 12 sériemi dosedů po dvou opakováních – na záda 85kg, pomalu kontrolovaně si hačnout na věž kotoučů pod sebou a hned zase hurá nahoru.
Sounds fun. It’s not.
Že si odvařím hýžďové svaly jsem tušila, ale že si ten zadek ještě odřu o ty kotouče, to mě trochu překvapilo.

Následovalo peklo č.2, tedy výpady v chůzi s 40kg na zádech. Jenže kam se s tím v našem malém fitku vrtnout, abych nic neshodila a nikoho nesetla. Na parkoviště! (Ve 30 stupních! Skvělej nápad, Zuzano!).
Tak jsem si s tím „batohem“ na zádech krokovala, pomalu, až dolů, odraz z paty, kolemjdoucí paní s nákupem z Kauflandu zíraly, nohy gumovatěly.
40kgx40x3 a zpátky mě odneste.

Zbytek tréninku proběhl už klasicky na autopilota, hlava prázdná, obličej ladil s podprsenkou, byla jsem fakt vděčná, že jsem tentokrát nepřijela na kole.

Pokus o úsměv po výpadech. Nepodařilo se.
Pokus o úsměv po tom celém. Skoro je tam.

Pátek 7. 8. 2015 – Volný den

Když odpočívat, tak pořádně. Světe div se, dokonce jsem se letos i poprvé vykoupala (jo, jakože v bazénu, ne že se normálně nemyju, haha, hrozně vtipný).
A zatímco já jsem nahřívala záda na rozpálených kachlích vyvalená jak vorvaněk, Tom to nevydržel a trénoval aspoň stojky a chůzi po rukách.

Sobota 8. 8. 2015 – Bench, ramena

V horký sobotní podvečer se cvičit chtělo málokomu, tak jsem měla fitko skoro pro sebe.
Plánované mrtvé tahy byly odloženy, zadek po posledním tréninku stále odmítal spolupracovat (z auta jsem vystupovala jak brouček uvízlý na zádíčkách).
Jejich místo vzaly variace benche – dynamicky, do poloviny dráhy, aumojeprsa – a nejrůznější srandičky na ramena, u kterých mi nebylo do smíchu ani trochu.

Neděle 9. 8. 2015 – Mrtvola, hamstringy

Tak teda konečně. Dnes. Cítím to ve vzduchu. Dneska bude ten den. kdy pokořím dlouho nezdolaný osobák na mrtvý tah, bájných 120kg.
A ono prd.
60kg x 5, 80kg x 5, 90kg x 5, 100kg x 3
120kg x 1 hladce, ale zdá se to ze začátku nějak podezřele těžký
130kg nic. Udělám si vzteklou procházku po posilce a zkusím to znova.
130kg, hlava rudá jak rak a opět ani ťuk. Udělám si ještě vzteklejší procházku a uklidím kotouče. F*ck.
Zbytek tréninku ve stylu doničení hamstrigů už šel fajn, odmítla jsem si zkazit svým debaklem náladu. Měla bych to zvednout a není důvod, abych to nezvedla. Tak třeba až se to v hlavě usadí a ve fitku sníží teplota. Třeba
Když ti nejdou výkony, aspoň si vyfoť tělo!
*smích přecházející v usedavý pláč*
Už vím, proč si lidi píšou deníky – můžou se ohlédnout za prožitým, vypsat se z toho, zavzpomínat, zhodnotit, poučit se…
A jak tak po sobě svůj tréninkový deníček čtu, uvědomuju si, proč to vlastně všechno dělám.
V potu a mezi železem pracuje tělo, ale hlava si může odpočinout jak málokdy.
Každý týden mám možnost nějak se posunout, zlepšit, překonat sama sebe.
A i když zklamu a něco se mi nedaří, dokáže mě to hnát dal.
Cvičení v páru mě neskutečně motivuje, baví, vytváří nové společné chvíle a zážitky a posouvá náš vztah.
Díky fitku i crossfitu jsem měla možnost poznat spoustu skvělých lidí a nových přátel.
Pohyb neskutečně zlepšuje náladu, bojuje se splínem, dodává nadhled i do života mimo posilovnu.
A vůbec je sport to nejlepší, co jsem kdy mohla začít dělat :).
A co dává cvičení vám? 🙂

Napsat komentář