Minireportáž z Mistrovství Moravy a Slezska

V neděli 3.5. se v Ostravě konalo Mistrovství Moravy a Slezska mužů a žen 2015, které společně se sobotním Mistrovstvím Čech v Děčíně započalo kolotoč jarních závodů v kulturistice a jí podobných disciplínách.

Jelikož měl náš tým také jedno želízko v ohni, neváhala jsem se přisocknout k závodní výpravě a jet se aspoň podívat a fandit :).

Meal box life:

Ovesná kaše s rozinkami ve skoro prázdné skleniččce od burákového másla (nasaje zbytečky)
Kokosová kaše s vajíčkem a MyProtein Toffee FlavDrops

Na zbytek dne marinované kuřecí se zeleninovou rýží, protože na víc chodů jsem líná.

Ráno před sedmou jsem posbírala krabičky a z Chropyně, kde jsem měla sraz s naším závodníkem v kulturistice do 75kg Petrem, vyrazila vlakem směr Ostrava.
Chropyňské nádraží je malé, na okraji města 
a ráno působí malinko strašidelně. Kromě toho, že budí dojem výletu do roku 1982.

S Petrem jsme se vůbec neznali, ale stihli jsme to napravit než jsme dorazili na místo.
Dřívější pravidelný závodník a medailista z Mistrovství republiky začal cvičit po rodičovské pauze hlavně kvůli bolavým zádům a za 8 měsíců dokázal vytvořit takovou formu, až mi to možné nepřišlo. Vše bez chemických pomocníčků, podotýkám. Je to prostě dříč a to byl o důvod víc mu maximálně držet palce 🙂


V Ostravě jsem byla podruhé v životě – naposledy to byly podzimní kondiční závody, taktéž pořádané v Rock&Roll Garage, mírně undergroundovém klubu/hospodě.
Už tehdy tam bylo husto, ale letos to přesáhlo všechny meze a představy. Bohužel jak nás, tak pořadatelů.
Na lístek jsem čekala dobrou hodinu, místo jsem ukořistila v předních řadách, ale kyslíku bylo pomálu. Přes 130 závodníků, jejich trenéři, kamarádi, rodiny a fanoušci… bylo to prostě moc.

 Lidi ve frontě.
Nazí lidi ve frontě.

Klasická kulturistika 

tedy kategorie omezená výškou a od ní se odvíjející váhou, je z těch chlapských moje nejoblíbenější. Symetričtí kluci, svalové hmoty tak akorát, nevyhrává ten nejmenší a nejširší, ale prostě je na ně na všechny takový pěkný pohled :). Zvlášť kategorie nad 180cm byla nařachaná a strašně vyrovnaná, všichni byli výborní.

Bodyfitnessky

tedy „moje“ kategorie, nastoupily po klasicích. Mezi nimi i Kačka Brachtlová ze Šumperka, se kterou jsem se seznámila přes instagram a plánujeme se setkat i na prknech Mistrovství Moravy juniorů.

Každá „bodyna“ byla jiná a úrověň byla zase dost vysoko. Narozdíl od bikin je to disciplína sportovnější, vyžaduje se kapku větší osvalení i vyrýsování a 4 povinné pózy (vypadají jednoduše a jsou šíleně složité).
Katka nakonec ve své výškovce obsadila druhé místo, což je v jejím věku neskutečný výkon. Vítězka byla o 20let starší (výborně připravená Lucie Koumarová).

Přišlo mi zajímavé zjistit, jaké byly nedělní závody i „z druhé strany“, a tak jsem Katce, když ten mumraj utichl, položila pár otázek:

Zkus se nám, Kači, v krátkosti představit – odkud pocházíš, co děláš, jak dlouho se cvičení věnuješ a co tě baví.

Ahoj, jmenuju se Kateřina Brachtlová, jsem čerstvě devatenáctiletá holka ze Šumperka, kde taky studuju čtvrtým rokem gymnázium 🙂
Posilování se věnuju něco málo přes rok, ačkoliv ty začátky byly docela zmatené – moc jsem nevěděla jak správně cvičit, co cvičit. Myslím, že si tím musel projít úplně každý :). Obětuju tomu hodně času a maximálně mě to baví, takže na nic moc jiného není čas a vůbec mi to nevadí.
Dřív jsem hrávala na klavír, jinak jsem nikdy nijak nesportovala, byla jsem spíš takový peciválek :).

Co jsi si na závodech nejvíce užila?

Na závodech jsem si maximálně užila tu atmosféru. Vůbec jsem nečekala, že to bude takhle super, že díky tomu poznám spoustu skvělých a milých lidí. A ten pocit, když jsem vešla poprvé na pódium, mohla jsem předvést to, na čem jsem tak tvrdě pracovala a všichni se na mě dívali, to se nedá snad ani popsat. A pro mě ani ničím nahradit. To na tom bylo ze všeho nejkrásnější.

Je něco, co tě jako „prvozávodnici“ překvapilo?

Rozhodně mě překvapily šatny. Teda prostory vyhrazené pro závodníky. Čekala jsem, že dámy a páni budou jaksi odděleně a ono ani náhodou… :D. Nějak mi to ale nevadilo, na těch závodech se to prostě neřeší :). A to jsem vlastně pochopila až na místě. Alespoň byla sranda! 😀

Jaké jsou tvé další plány?

Teď se připravuju na Mistrovství ČR žen, na které jsem se díky úspěchu na Moravě kvalifikovala, a pak bych chtěla určitě zkusit Mistrovství Moravy a Slezska juniorů na konci května. A mezitím bych si moc přála odmaturovat :D.

Fyzíci 

následovali. Kategorie Men’s physique zažívá u nás neskutečný boom a s novými závodníky se roztrhl pytel. Ona ta postava plážového beach boye není pro spoustu mladých cvičících kluků zase tak nedosažitelná. 

Někdo se jim směje, že nemají nohy (skrývají je v pestrobarevných bermudách), jiní, že jsou to bárbínky, někteří se jim smějí prostě jen z principu :D.
Já osobně obdivuji každého, kdo maká, dá tomu tu hromadu práce jak ve fitku, tak v kuchyni a dotáhne to až na závodní pódium. Na druhou stranu „fyzíkáři“ určitě mou top kategorií nikdy nebudou (a to bych jako mladá slečna měla asi být cílová skupina, že).
Ty pózy, široké hvězdné úsměvy, nakrucováníčko… no není to můj šálek :D.

V kategorii do 178cm nastoupilo neuvěřitelných jednadvacet plážových chlapců.

Celkově jsme pohledy na fyzíky strávili tak polovinu celého závodního dne.

Bikiny fitness

A blížilo se to, na co čekala snad většina sálu. Bikinky nastoupily ve 3 výškovkách a celkově jich bylo ke třiceti. Hlavně ty nejmenší byly velmi vyrovnané a kategorie nejvyšších zas nabízela neskutečné hvězdy 🙂

Nová povinná přední póza dala někdy holkám zabrat, ale věřím, že umožní spravedlivější porovnávání.

Bronzovou příčku v kategorii do 164cm obsadila Míša Mazačová z Kroměříže, se kterou se občas potkáme ve fitku. Jak moc nemusím červené plavky, tak na ní byly krásné :).

Na druhém místě v kategorii nad 168cm zcela zaslouženě Katka Poulíčková – „křehká blondýnka“ studující Univerzitu obrany, se kterou už jsme si párkrát zacvičily na společném tréninku.

Vítězkou se stala Adél Storzerová, taktéž původem z kroměřížského I.P. Fitness. Byla nádherná a přála jsem ji absolutní vítězku, tak snad příště.

Ještě jsem měla čerstvě v hlavě, jak náročné byly závodní dny z pohledu toho natřeného na tmavě hnědo, ale že mě to totálně vysílí i jako diváka, jsem nečekala.
O pauze po semifinále jsme zašli na jedno překvapivě pitelné kafe na překvapivě rozviklaném stole. Naše týmová manažerka Martinka přestávku pro jistotu prospala.

Petr se v „natěrárně“ chystal za asistence trenéra Luboše Koumala i Marti, jako hlavní natěračky. 2 vrstvy barvy, rozcvičit, nacpat se rýží a hlavně uklidnit nervy. S tím vším ti maximálně pomůže a podpoří tým, což je to, co na SK Moog Brno miluju nejvíc ;).

Luboš se rád tváří jako nepřístupný drsňák, ale vůbec mu to nevěřte!
Najdi rozdíl oproti minulé fotce :D.

Petr nejen s přehledem postoupil do finále, ale nakonec si odnesl i skvělé druhé místo a pokračuje tím pádem na Mistrovství České republiky příští víkend v Blansku.
Porazil ho jen absolutní vítěz Vladyslav Kozerenko, který spíš než z Ruska přijel z úplně jiného světa :D.

Jakkoli jsme si mysleli, že s koncem závodů končí i naše nedělní dobrodružství, velmi jsme se mýlili. Cesta do Brna se zastávkou v Chropyni trvala tak o hodinu déle než bylo v plánu – nečekané objížďky a srnky, králíci, kočky a ježci skákající před auto nám ji řádně zpestřili. 

Fandění ale rozhodně není konec, protože už příští týden letí trenér Luboš reprezentovat ČR na Mistrovství Evropy do Španělska – to zas budou nervy! 🙂

Napsat komentář