Mistrovství Moravy a Slezska juniorek v bodyfitness 2015

Budíček na 5h ráno byl pro Tomíka drsný, ale já jsem nadopovaná adrenalinem vyletěla z postele jak střela.

Fotka formy pro trenéra, namazat první vrstvu barvy (na naháče jsem v kuchyni klepala kosu a Tom zkušeně válečkem jel místo vedle místa), jedno rychlé espresso a pár rýžových chlebíčků a už jsme vyráželi směr Frenštát pod Radhoštěm.

I kaši stihl!

První přišla na řadu prezentace – kontrola výšky bot, vhodného střihu plavek, zaplacení startovného a nakonec jsem si vylosovala (snad šťastné) číslo 85. Doufám, že nebude nejvyšší v kategorii, jinak půjdu na pódium vždy první a já nikdy nevím, kam se postavit a co dělat :D.

Sama jsem se divila, ale nervozita se pořád nedostavovala. Přispěla k tomu i skvělá nálada v šatně, která už je mezi bodyfitnesskami zvykem. Líčily jsme se, dolaďovaly vlasy, Tom mazal všechna polonahá těla, která o to měla zájem, smáli jsme se hloupostem a bylo to fajn.

Po jedenácté hodině se začal neodvratně blížit čas našeho nástupu před diváky. Byla jsem řádně naolejována a utíkala do rozcvičovny.
„3×10 kliků, holky“, zavelel trenér. Na klikující tmavě hnědou slečnu s dlouhými loknami a v růžových plavkách byl asi dost zvláštní pohled. Tom mi u toho válečkem ještě vyhlazoval fleky na lýtkách. Pěkně napumpovat vršek o trenéra (ještě, že je tak veliký), ozkoušet si pózy a pojďme na to.

Jdu první (sakra!), ale pódiový rozhodčí je moc milý chlap a poradí, kam si stoupnout, abych nepůsobila jako jelito, kterým jsem.
Přední póza („Ramena dozadu!“, ozývá se Luboš ze zákulisí), zadní póza („Prsa nahoru!“, řve Tomík), zpátky do řady.
Pak přichází první vyvolávání, kdy si rozhodčí číslo jedna zavolá předběžné Top3 závodnice. A já jsem mezi nimi! Bomba.

Boční póza a trenér Luboš to checkuje ze zákulisí.

Nervozitou suché rty lepící se na zuby už jsou menší bomba, úsměv zůstává občas slepený do šklebu, ale snažím se co to jde.
Na závěr zvládnu i malý úklon a zamávání, což překvapí mé známé v publiku a mě samotnou nejvíc. Zvlášť, když si vzpomenu na loňský rok, kdy jsem vynervená mezi bikinami vrávorala, div nespadla.

Trenér je s výkonem spokojen, já tím pádem taky. Odmítnu pozvání na oběd s organizační částí týmu, kde bych chroupala racia a koukala na jejich plné talíře.

S týmovou spolubojovnicí Luckou Buchtovou, po zemi činky, gumy a rozinky.

Na instagramu, facebooku i ve zprávách mě zavalí lavina pozitivních zpráv a komentářů. Neuvěřitelné, kolik lidí se koukalo a fandilo, jsem u vytržení.

V šatně mě odchytne Míša Kopřivíková s obrovskou Milkou v náručí (už zase, jako loni!) a přáním štěstí. Úžasná podpora :). Přes všechny překážky se chystá na podzimní závody a budu jí moc držet palce.

Koukej do správného foťáku.

Výsledky semifinále bohužel ukázaly, že z týmu jdu dál jen já a kolegyně bodyfitnesska Lucka. Dorostenec Šimon a junior Kuba do finále nepostoupili.

O pauze odpočíváme s nohama nahoře, chroupáme racia (už ty suché mrchy začínám kapku nenávidět) a dokonce se mi podaří jít se vyčůrat, aniž bych si rozdrbala barvu nebo výrazněji zaprasila plavky (mám vršek přišitý ke spodnímu dílu, takže si to obdiv opravdu zaslouží).

V šatně vedle mě se chystá Debbie Dočkalová, se kterou se potkáváme v brněnském Big1Fitness. S francouzským copem v krátkých vlasech a se zářivými plavkami vypadá fakt jako hvězda :).
Další v naší kategorii je Kačka Brachtlová, rozhovor s ní jsem připojila k článku o Mistrovství Moravy žen, kde obsadila skvělé druhé místo. Je to dříčka a ve svých 19 letech s takovou formou má můj velký respekt.

Daly jsme si s Katkou double biceps, tolik k rivalitě mezi závodnicemi 🙂

Finále proběhne vcelku hladce. Pózování bolí jako vždy, záda celá nateklá, ale díky bohu nepřicházejí křeče. Finálová šestka odchází do zákulisí čekat na výsledky.

Své si odpózují i plážoví chlapci z kategorie Physique a jde se vyhlašovat.

Ani šestá, ani pátá.. bože, já budu na bedně! Pořád čekám své jméno a nezazní ani teď. Třetí Lucka Buchtová z našeho SK Moog Brno, obrovský úspěch! Za posledních pár týdnů udělala hromadu práce.

Přebírám stříbrnou medaili, obrovský pohár, diplom, kytku, pytel proteinu a dárkovou tašku. Mám toho plné ruce a další jsou mi podávány s gratulací.
Zlato si odnáší Katka Brachtlová, jak jsem i čekala. Má krásnou „bodynovskou“ postavu, elegantní vystupování a na tu první příčku prostě patří :).

Slzičky v očích (ten poháár), gratulace od trenéra, sladká pusa od Toma, společná fotka s týmem. Vezeme druhé a třetí místo a skvělý zážitek z juniorských závodů.

Trenér Luboš Koumal, kterému patří velký dík za jeho skvělý a rozumný přístup, podporu a dobrou náladu za všech okolností.

Je něco, co by mohlo ještě zlepšit den? Je! Trenér přeje pěkný večer nad nějakým dobrým jídlem. Vytahuju S’Mores Questku a přemýšlím, který brněnský burger bar to dnes bude.

Čekáme na oficiálního fotografa, se kterým se vezeme domů, a městské kino opouštíme mezi posledními. Po cestě kýčovitě zapadá slunko a já střídavě klimbám a datluju tento článek.

Malá koláž o tom, že je Zuzanka straka, má ráda velké zlaté věci a v životě nic podobného nevyhrála.

Společnou večeři jsme si užili nejen my, ale i obsluha Baru, který neexistuje. Ke dveřím vcelku high class podniku se postavil pár v týmových trikách, s velikými taškami a v mém případě pohárem v ruce (co kdyby se v tašce poničil?!), medailí na krku a kůží barvy čokolády.
Nebyli jsme si jistí, jestli nás vůbec pustí dovnitř, ale byla jsem připravená použit svůj diplom a fakt, že jsem se 3 měsíce pořádně nenajedla, jako argument :D.

Číšníci viditelně pobavení příchozími hosty byli maximálně milí a Premium burger maximálně skvělý.

Radost.

Doma zahučela ještě MyProtein Chocolate cookie s burákovým máslem, pak jsme ze mě sedřeli barvu a polomrtvá jsem zalehla do peřin.

Byl to skvělý den plný nezapomenutelných zážitků, ale nekončíme!

Motivace na nedělní Mistrovství republiky je veliká, zkouška z Patfyzu se taky blíží, takže od pondělka zase jedeme na 110% :).

Napsat komentář