Mistrovství republiky v bodyfitness juniorek

Sága pokračuje 😀

Ze stříbrné příčky na nedělním Mistrovství Moravy jsem se nominovala na účast na republice, která se odehrávala v Rokycanech.

Musela jsem si to najít na mapě.

Když jsem to našla, nebyla jsem šťastná.

O prvním týdnu superkompenzace jsem podala dost přesný report, ale týden druhý byl snad ještě tvrdší a náročnější. Tréninky i stravu jsem plnila do puntíku, ale v kombinaci s každodenním 8 a vícehodinovým učením to začal být smrtící koktejl. V pátek jsem vyčerpáním ošklivě spadla na ústa, v sobotu jsem se dávala dohromady a v neděli byla (snad) ready bojovat na závodech.

Vyráželi jsme o den dříve s přespáním u Tomovy babičky v Boleslavi („Zuzanko, můžu ti nachystat něco na večeři? Aspoň chleba se šunkou že bych ti namazala?“).

Ráno klasika natřít, pochroupat suchá racia a jelo se.

IMG_0456Czech Fitness Couple tým, bez něj bych to nedala.

Vzhledem k množství stresu v předchozím týdnu jsem měla vážné obavy, jak bude výsledná forma vypadat. Ale ukázalo se, že je to zase lepší než na Moravě, byla jsem fakt šťastná :).

Ze semifinále jsem skvělé pocity neměla. Únava se na mně podepsala, pózování mi dalo zabrat a zdálo se mi strašně vysilující. Ale opět k mému překvapení jsem byla 3x vyvolána, trenér se tvářil moc spokojeně, zbytek týmu taky nadšen.

ronnie-cz-0f2a45

Pauza do finále byla dlouhatánská, z čehož jsem neměla radost, protože to znamenalo víc snědených racií, které už jsem nemohla ani vidět :D.

FullSizeRender (26)

FullSizeRender (22)I na interview došlo 🙂

Rozcvičení v chodbě sokolovny bylo logisticky náročnější. Navíc trenér Luboš jako hlavní rozhodčí trávil celý den na pódiu a napumpovat mi musel pomoct Tomík. 2x 10min mi sloužil jako živá protizátěž a zítra bude asi docela bolavý.

FullSizeRender (23)
FullSizeRender (21) (1)Marťa říká, že prý dobrý.

Finále jsem si užila maximálně. Při nástupu pod světla jsem se cítila jako královna. Od toho tady přece jsem, kua. Ukázat všem, jak tvrdě jsem dřela. Ty minuty na pódiu byly jenom moje.

ronnie-cz-697f91I pukrlátko jsem zvládla.

Na republice to nakonec „necinklo“, skončila jsem čtvrtá. Nebudu tvrdit, že jsem na tu bednu nechtěla. Ale kulturistika není atletika, místo vteřin a centimetrů rozhodují názory zúčastněných rozhodčích a tak to prostě je.
Sama jsem do přípravy dala 100%. Občas 110. Nekazila jsem dietu, neodrbala jsem jediný trénink. Byla jsem v tom celou duší. Předvedla jsem nejlepší formu v životě, pózování zvládla a oproti minule zlepšila, strašně jsem si to užila. A co je víc? 🙂

FullSizeRender (20)Finálová šestka.

V šatně se při převlékání spustil zábavný směnný obchod hned několika otevřených čokolád, v autě mě čekala S`mores Questka. Tak hrozně miluju jídlo. Tak strašně moc si ho teď vážím :D.

Nasměrovali si to do Dish burger baru. Dělat rezervaci ještě před postupem na Mistrovství republiky možná bylo maličko troufalé, ale vyplatilo se.

IMG_0515Jak vypadá štěstí.

Cestou domů jsme se ještě zastavili na Chodově doplnit domácí zásoby oblíbených potravin z Marks&Spencer a obohatit mé hladové srdce mimo jiné o kuřecí bagetu z Paula (pečivo chutná jako nebe samo), UGO koktejl z jogurtu, jahod, malin a borůvek (omg!) a Frozen yogurt (sladké vzpomínky na Londýn).

FullSizeRender (25)Frozen yogurt s jahodami, musli a čoko hoblinami, ráj v kelímku.

Další neskutečná kapitola jménem závody v bodyfitness je za mnou.
Být upřímná, něco mi to vzalo. Příprava je drsná, člověk musí ještě přesněji nakládat se svým časem, ztratí spoustu energie, musí oželet jídlo, které by si rád dal a upřednostnit tréninky nad třeba jinak stráveným časem.

Ale co mi to přineslo, to se vůbec nedá srovnat.

Neskutečnou sebedisciplínu. Že něco nejde, neexistuje. Ne, pokud máš před sebou cíl a chceš ho dosáhnout.
Sebepoznání. Dokážu strašně moc. Vím, jak se chovám pod tlakem a co na tom třeba zlepšit.

Sebevědomí. Ne že bych před závody trpěla nějakým výrazným nedostatkem sebedůvěry, ale dokážu se teď daleko lehčeji bavit a sbližovat s lidmi, z čehož mám velkou radost.

Nové jedinečné zážitky. Navždycky si budu pamatovat, jaké to je přebírat stříbrnou medaili před plným tleskajícím sálem.

Nové přátele! Jsem hrozně ráda, že jsem poznala lidi, jako je Lucka od nás z SK Moog, Debbie Dočkalová, Kačka Brachtlová a její tým, bikinky Sandra Šlajchová, Katka Poulíčková, Míša Mazáčová a spousta dalších.

Další společné vzpomínky s Tomem. Jeho podpora, když jsem byla vyčerpaná a dál už nemohla. Péče na závodech, ale hlavně mimo ně. Jeho výraz, když nesouhlasil s bramborovou. Nadšení, když na mě řval zpod pódia.

A ten veliký pohár z Mistrovství Moravy a Slezska. Ten mi taky nikdo nesebere a já ho miluju :D.

FullSizeRender (24)Dorostenecká vítězka Debbie, Brno jede 😀

Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě v přípravě podporovali a na závodech fandili, protože to pro mě znamenalo hrozně moc. Když člověk testuje své možnosti, je někdy lehké polevit, ale vědomí, že mi tolik lidí věří, mě nenechalo se zastavit.

A teď zase vstříc novým zážitkům a příležitostem. Jaro 2015 bylo krásný.

Napsat komentář