Moje crossfitové faily a jak se jim vyhnout

 

Skoro by se dalo říct, že mi můj poslední pořádný článek dal tak moc na zadek, až jsem si potřeboval dát pauzu. Ale ne, čas věnovaný blogu bez pardonu sežralo dopisování a následná obhajoba diplomky . To se povedlo a máte mě zase zpátky, určitě jásáte, co? 😛

Teď ale zpět k tématu. Kdo jiný by o něm měl psát – sám jsem s crossfitem začínal hned několikrát a všechny tyhle faily si můžu zkušeně odškrtnout (ještě se poplácej po zádech, kámo).

1. Nebuď nesmrtelnej

Trochu zavádějící pojem, ale hned vysvětlím. Nemyslím v průběhu workoutu (tam si většinou přejí umřít i zkušení borci), ale při přesvědčování sebe sama, že ten dvanáctý den za sebou ještě přece zvládneš. A je to logické (aspoň v hlavě). Po úvodní fázi, kdy se z gymu plazíš po čtyřech i ze základních lekcí, přijde najednou doba, kdy už se při 10 bárpíčkách ani nezadýcháš. Najednou jsi v první stojce, házíš těžším míčem, cleanuješ vlastní váhu a vidíš to zlepšení, které tě žene dál. A to je právě kámen úrazu. Za chvíli budeš hledat, kdo v gymu umí zatejpovat přetížené rameno (dosaďte si libovolnou část těla), abys mohl na další lekci, kde si ho můžeš dodrbkat ještě o kus víc. Dostaneš stopku na daleko delší dobu, než jsou ty 2-3 dny v týdnu, kdy má tělo odpočívat.

Když ti kouč řekne, že je rest day, ale ty se stejně snažíš vplížit do gymu.

Když už se nezraníš, tak to půjde z kopce s tvým progresem a to taky nechceš :). Osobně jsem si jednou úspěšně přetížil koleno a bylo na půl roku vymalováno.

2. Stýlek alá mumie

Trhy, výrazy a dřepy s osou nad hlavou jsou náročné a bolí i v místech, kde by vás dřív ani nenapadlo, že nějaký ten sval nebo úpon vůbec máte. Namožené zápěstí je tu ani nemrkneš a tak hledáš, jak to občůrat. Zavětříš, že borec vedle nosí bandáže na zápěstí, opasek a další super věcičky. Nakoupíš komplet výbavičku a máš vyhráno, všechno je v cajku.

Teda do chvíle, než doma necháš jednu bandáž a při WODu se ti zhroutí svět, protože cvičit takhle nahý už ani neumíš.

Opasky a bandáže na zápěstí mají v tréninku své místo např. při testování maximálních vah, ale ze začátku je lepší se soustředit na zpevnění core a správné držení osy nad hlavou, než vyhazovat peněz za věci, které jsou ti v blízké budoucnosti k prdu.

Nejlepší věc, co se mi stala v době nucené pauzy, bylo, že bandáže se záhadně ztratily (Zuzi, nevíš o tom něco? 😀).

3. Před švihadlem neutečeš

Nikdy! Tenhle ďábel tě bude pronásledovat a šlehat tě za začátku pořádně přes všechny končetiny, ale není radno se mu vyhýbat. Stejně jako všem ostatním základním cvikům. Právě naopak, pravidelné trénování po lekci z tebe udělá mástra. Stejně jako strachu ze stojky se taky nezbavíš, pokud se budeš ustrašeně schovávat za box.

Je třeba se tomu postavit čelem. Vyvaruješ se pak takových trapasů jako já, když dnes zvládnu ujít pár metrů po rukou, ale s dvojskoky mám stále problém a ne, není to švihadlem.

4. Ego

To nech v šatně, nebo raději už doma. Jasně, každý si chce dokázat, že má koule jet workout s váhou předepsanou na tabuli, ale na úkor techniky? To nikam nevede. Vypadáš pak jak želé, které se klepe pod závažím, a může to skončit špatně jak pro tebe, tak pro kohokoli v okruhu pár metrů.
Každý nějak začínal. Sám taky občas musím jet nižší váhu a nic si z toho nedělám :). Nikdo se na tebe nebude dívat skrze prsty.

5. Počítej. Pořádně.

Hodně crossfiťáků žije v naivní představě, že si mezi deseti dalšími lidmi na lekci nikdo nevšimne, když uděláš o pár opáček méně. Ale právě naopak, ví to snad všichni, jen ti nikdo neřekne. Teda já občas brblám, když je to fakt do očí bijící, ale co už. Šidíš jenom sám sebe.
Není na škodu si občas počítat nahlas, pak máš přehled a neztratíš se.

 

Na závěr jedno moudro #mudrc. Neboj se dát do řeči s ostatními, ať už jsou to dvoumetrové hory svalů, nebo úplně normální smrtelníci. Každý rád pokecá. Kouzlo crossfitu se skrývá mimo jiné právě v té komunitě lidí kolem toho všeho. Osobně jsem se ještě nepotkal s nikým, ať už v našem nebo v cizím gymu, kdo by s čímkoli rád neporadil nebo jen neprohodil pár milých slov :).

 

2 Comment

  1. Leni says: Odpovědět

    Double unders jsou zlo! 😀 Pořád se je snažím natrénovat, ale výsledkem je zatím leda to, že vypadám, jako že si ráda ubližuju a pokud je trénuju doma, tak se mi ještě jako bonus brácha směje. 😀 Ale třeba to jednou přijde, když jsem byla schopná naučit se stojku, což pro mě byla ta největší noční můra, tak je asi možné všechno. 😀
    No a nebát se začít bavit s ostatními se stále ještě učím, ale už je to o něco lepší, než dřív. 🙂

    1. Tom says: Odpovědět

      Neboj, ono to všechno má svůj čas. Vždy budou talentovanější lidi, ale to nás nesmí odradit a musíme na sobě makat dál a ono to půjde! 🙂
      A pokud se ti někdo směje, tak není nic lepšího, než mu pak ukázat, že už si to dáváš s prstem v nose :))

Napsat komentář