Moje duševní hygiena

Večer po TED talku za mnou přisedl pán povídat si o pomoci ve složité situaci a mimo jiné i duševní hygieně, kterou jsem taky zmínila.
Myslím, že způsoby, jak se starat o svou duši, si musíme trochu najít každý sám. Ale můžu zkusit přiblížit, co ta slova znamenají konkrétně pro mě.

 

Mezilidské vztahy

Hluboké, upřímné, mezilidské vztahy vytváří prostředí, ve kterém se cítíme jednoduše hezky a bezpečně. Kromě toho ale taky splétají záchrannou síť, která nás podrží, když by se stalo něco, co málem není v našich silách ustát bez pomoci.

Mívala jsem vždycky kolem sebe nějaké kamarády, ale až v posledním cca roce získala lidi, se kterými sdílím kus duše.
Káju, která mi rozumí víc než kdo jiný a někdy i než já sama a tyhle dva, kteří mě pevně drželi, když jsem plakala a potřebovala pomoct.
90 % našich společných okamžiků jsou ale hloupé vtipy, utahování si ze sebe navzájem a dobrý kafe.

Investovat do vztahů znamená sdílet radost i bolest a nebát se otevřenosti. A tak moc to stojí za to.

 

Mindfulness

Co si pamatuju, vířilo mi vždycky v hlavě tisíc věcí, s nástupem obrovského stresu na medicíně se to ještě umocnilo. Na mindfulness jsem narazila cca dva roky zpátky a v různé intenzitě mi vydržela dodnes.

Ten mindset, přístup ke světu kolem i sama k sobě je pro mě hrozně osvobozující.
Že nejsem svoje myšlenky a jakkoli nepříjemné třeba jsou… pořád zůstávají jenom myšlenkami v mojí hlavě – přijdou a zas odejdou.
Že většinu stresu si vytváříme jen ve svém vědomí a jde od něj klidně a laskavě poodstoupit.
Že to nejdůležitější se odehrává právě teď, protože minulost nezměníme a budoucnost neznáme.
Že chvíli se zastavit je vždycky prospěšný a učit se líp rozumět tomu, co se v mém těle právě děje a jaké emoce tu se mnou jsou, je dobrej nápad.

Začínala jsem s pár minutami denně, od jarního MBSR kurzu trávím 3-4x týdně 40 min s nahrávkou sezení nebo body scanu, jiné dny si dám několik kratších chvil klidu, když je zrovna volný prostor.
Protože mi to dává smysl, protože mi to dělá dobře na duši.

 

Pohyb

Takový, který mi dělá radost. A to může různý den znamenat různé věci.
Třeba tohle ráno jsem dorazila do gymu s vědomím, že mi není šťastně na duši. Že spíš než energii do vzpírání a workoutu na kraj možností plic a bolavých svalů potřebuju volnost a svobodu cesty utíkající pod nohama.
A tak jsem vyrazila podél řeky🏃🏻‍♀️. Běžela a cítila to úzko v hrudníku a krku jak se s přibývajícími kilometry rozpouští. Po nějakých sedmi jsem se vrátila ještě na chvíli pod činku a do dobré společnosti v gymu a bylo tak moc líp✊🏻.

Když mám málo času, hodně stresu, není mi dobře a nestíhám… tak hodina strávená na tréninku nebo v běžeckých botách není ztracená, právě naopak. Už jsem za ty roky zjistila, že přesně tohle moje hlava potřebuje. (A studie to říkají taky🤓😋.).

 

Které činnosti mi dodávají energii? Které naopak?

Je fajn se občas zastavit a zamyslet se nad tím🤔.
Co z těch věcí, které pravidelně dělám, mě těší a nabíjí?
Které mě spoustu energie naopak stojí? Je vůbec nutné jim věnovat svůj čas?
U kterých činností a aktivit přirozeně cítím, že mě sytí a že tam je to moje místo, že mi přinášejí radost a pocit svobody?

Dost často zjistíme, že spoustu věcí děláme jen proto, že si myslíme, že se to od nás očekává. Že jsme tak zvyklí, okolí to chce, nebo to po sobě vyžadujem my sami i když už nás to dávno netěší. Mimochodem je někdy fajn na to mrknout jak u činností, tak u lidí kolem sebe👫.

Snažím se tohle občas kontrolovat a plnit svůj čas hlavně první z těch dvou kategorií.
Akorát se může stát, že pak budete i přes prázdniny 2x týdně chodit “do práce”, převlíkat se na tom škaredým pacientským minizáchodě a ještě to budou vaše oblíbený rána👩🏻‍⚕️😄.

 

Spánek

Se spánkem to máme kapku složitější😬. Vždycky jsem byla skřivan, geny dvou rodičů insomniaků neočůráš a poslední cca 2 roky je to fakt dost horší, ale aspoň jsem se sama se sebou naučila pracovat a dělám pro dobrý spánek co umím.

Jsem milovník odpoledních šlofíků, ale později než ve 3 už nejdu. Stejně tak kolem čtvrté končím s kofeinem a cca hodinu před ulehnutím odkládám telefon a počítač📱 – ideálně do vedlejší místnosti. Na všech obrazovkách odpoledne blokuju modré světlo a usínat se snažím v maximální tmě a tichu. A hlavně brzo.

Tak či tak jsou období, kdy se spát úplně nedaří. Ať už jsou to ta, kdy mě něco zlého trápilo a nepříjemné myšlenky na učení nebo nemoc ve 3 ráno rozsvítily hlavu😣, nebo naopak velké těšení na další den ho začalo o kus dřív než by bylo fajn😅. Největší zlom pro mě asi znamenala změna přístupu ke spánku, kterou přinesla mindfulness. Ale o tom už jsem povídala….

 

Sociální sítě

Dobrý sluha a špatný pán. Nebudu a ani nechci na ně nadávat, to by bylo kapku pokrytectví, že😄, jen je fakt dobrý brát je s rezervou. Velikou.

Že si 99 % lidí dává na svoje instagramy jen ty pozitivní okamžiky, krásný chvíle, dokonale nastajlovaný jídlo a bezstarostná selfíčka plná úsměvů, o tom už se dneska začíná mluvit. Že svět socsítí má s realitou máloco společného. Že nejsme jediní, komu je občas i mizerně, i když se tak někteří třeba tváří.

Sama tyhle lidi prostě nesleduju. Jednou za čas dělám čistku feedu a kromě kamarádů a zajímavých účtu se snažím to mazat. Asi mi uniká, jaké produkty teď frčí mezi blogerínami💅, kde na dovči byla ta influencerka s petstotisíc followery🌴 a který tréninkový plán je aktuálně v akci u některé z českých fitnessek👙… ale žije se mi hezčeji, fakt😄.

Je fajn se nad tím občas zamyslet. Jakým způsobem se prezentujeme, jaký dojem vytváříme. Už třeba jen kvůli těm, co to ještě nedokážou úplně kriticky posoudit. Pár takových příběhů z Dětské psychiatrie znám.

Jo a na TEDxu jsem povídala třeba taky o tomhle. A taky nemám žádnou lepší fotku🤷🏻‍♀️.
Pic by @tedxbratislava, dík.

Sebepéče

Tak si pojmenovávám čas, který věnuju jen sama sobě a své dlouhodobé duševní pohodě. Třeba hodina v kavárně, jen já a hezká (neodborná) knížka. Masáž. Procházka jen tak sama po městě, tam, kde to mám ráda. Nic výkonového. Nic “užitečného”. Jen aby mi to prostě dělalo dobře🙌🏻.

Dřív mě ani nenapadlo tyhle věci cíleně dělat, natož si je dopředu plánovat. Proč taky, čas se přece najde a vlastně ani nemám pocit, že bych to potřebovala, vždyť je mi fajn!🤔.
Si říkám, dokud neskončím (už zase) uštvaná a fajn mi není ani v nejmenším. Sebepéče je pro mě duševní hygiena v pravém slova smyslu – jako mýt si ruce, abych se v budoucnu vyhnula nemoci.

A proč takhle fotka? Šla jsem jeden lednový čtvrtek po terapii na kávu s panem Davidem a povídala mu o svých starostech s tím, že si musím dělat i čas jen sama na sebe a že to pořád moc neumím.
“Na, tady máš modrou a tou si to do diáře budeš plánovat. Modrou tam ještě nemáš.”
#mojiLidi  #medikMaVzdyckyVKapseZvyraznovacku

 

Jak to jen uzavřít. Hodilo by se moudro, že jo. Nějaký citátek.
Na ty já fakt moc nejsem. Ale o tenhle od Matthieu Ricarda se podělit chci, ten mám hrozně ráda:

„Neváháme patnáct let studovat, následně se celé roky dál profesionálně rozvíjet, sportovat pro zdraví, věnovat značnou část svého času zvyšováním vlastního pohodlí, bohatství a společenského postavení. Na dosažení všech těchto cílů vynakládáme značné úsilí. Kolik jej však věnujeme zušlechťování svého vnitřního světa? Přitom ten určuje kvalitu našeho života. Proč váháme, proč máme strach nebo nezájem pohlédnout do vlastního nitra a nesnažíme se porozumět hluboké podstatě radosti a smutku, touhy a nenávisti?“

A klidně do komentářů přihoďte nějaký svůj vlastní způsob jak se o sebe starat! To by bylo hezký 🙂 .

5 Comment

  1. Dostávám se ve svym životě přesně do stádia, kdy se snažím najít cestu sama k sobě a tyhle články jsou fakt ohromnym přínosem.
    A můj tip? Muž dostal teď k narozeninám permici do wellness, tak jsme poprvé šli spolu a já si uvědomila, že ve všech těch tureckých / římských lázních, (finských) saunách, ledových bazénkách prostě není prostor na velký myšlení. Zkusila jsem to a nešlo to 🙂 takže tam opravdu jen sedíš, potíš se, vnímáš svůj dech a je ti dobře.
    A co se pohybu týče, tak jóga. Začala jsem na podzim, baví mě to, soustředím se na svoje tělo a moje myšlenky začnou většinou poletovat až u šavásany 😉
    Měj se krásně! T.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Skvělý :). Ve wellnessu umím taky vypnout, když chci, ale takhle samo mi to zatím nejde. A jógu chci víc zkusit s Tomíkem, každopadně s cvičením mindfulness má spoustu společného.

  2. Hani K says: Odpovědět

    Běh (popř chůze). Nejradši sama (max s ředitelkou v kočáru), jen já a moje myšlenky. Čas pro mě, starosti nechám doma. Koukám okolo sebe a i ta trasa, kterou jsem běžela stokrát, je zase něčím nová.
    Telo někdy bolí, ale duše zpívá. Nebo place už zas o kousek min.
    Úplně nejradši běhám, kdyz mzi, připadám si pak jak vila s perlama ve vlasech.

    1. Zuz says: Odpovědět

      To je krásný, Hani. Myslím, že je důležitý si vždycky nechávat nějaký čas jenom pro sebe. Aspoň já to tak potřebuju. Lidi a svět chvíli počkají :).

  3. Zdenek says: Odpovědět

    Ad: Mindfulness

    Jak se mindfulness vypořádává s pocity viny, které mají pravděpodobně největší podíl na diskomfortu jednoho každého z nás?
    Je známo, že „Historie západních náboženství představuje řadu neúspěšných pokusů, jak vytvořit systém schopný zvládnout lidské ego, aniž by byl člověk zároveň zmrzačen pocitem viny.“ Nemám představu, jak může tak závažný problém vyřešit systém, který staví na „šmírování sebe sama“ a v důsledku toho na ještě výraznějším zdůrazněním vlastního ega. Možná mi to dokážete nějak jednoduše vysvětlit.

Napsat komentář