Můj superkompenzační deníček I.

3 měsíce přípravy na závody utekly neskutečným tempem a zbývá už jen pár dní do mého startu na Mistrovství Moravy a Slezska dorostu a juniorů v kategorii bodyfitness.

Opět se to moc hezky sešlo s počínajícím zkouškovým, které je letos ještě drsnější než obvykle. Jestli to zvládnu jsem nevěděla na počátku diety a nevím to ani teď. Dělám maximum, únavu cítím, ale pořád mě to strašně baví a to je znamení, že konám správně ;).

Nejnáročnější týden přípravy je v plném proudu právě teď a já vám ho přiblížím ve formě malého Superkompenzačního deníčku. Ať si můžu vylít srdce i někomu jinému, než Tomíkovi.


Sobota – týmová porada


Ráno zaskočím za Tomem na brněnský velodrom, kde pilně dokumentuje crossfitové závody FitMonster. Zafandím těm nejlepším Eliťákům, obhlédnu svlečená těla, dáme foto a valím se učit.

Jako na tajný sraz jsme se v sobotu večer za klapotu kapek deště slézali domů k trenérovi Lubošovi a Marti. 10 lidí a pes v 1+1, však co.
Ty „vážné“ věci – pózování, kontroly formy, individuální plánování superkompenzace a cestování na závody – jsme prokládali těmi společenštějšími, jako jsou zážitky z Mistrovství Evropy ve Španělsku a sprosté vtipy.

S kolegyní bodyfitnesskou Luckou jsme si totálně popřehazovaly plavky, takže konečná varianta bude asi jiná, než zlata… i když kdo ví :D.

Prosím prosím, ať se mi ta záda podaří na závodech roztáhnout.
 Sama jsem se s předzávodní přípravou loni teprve seznamovala a pro pořádek přiblížím, co poslední týden, tzv. superkompenzace, rámcově obnáší.
Jejím cílem je vymlátit na intenzivních dvoufázových tréninzích ze svalů maximum zásobního cukru – glykogenu – při současném příjmu minimálního množství ve stravě. V závěrečném předsoutěžním „nacukrování“ zkonzumované sacharidy zamíří právě do těch prázdných svalů, které budou na pódiu pěkně plné a kulaté.

Také se snažíme tělo zbavit přebytečné vody, která by svalový tonus zakrývala, takže odpadá jakákoli sůl a umělá sladidla.
A taky skončil aerobní trénink, aby nohy zbytečně nezadržovaly vodu. Jupijej!

S pokyny na další dny v zápisníčku, odhodláním v srdci a stráškem v duši jsem ready do toho následujících pár dní šlápnout.
Neděle – začínáme!

Kromě 150g sacharidů (krása, nádhera), mě čekají dva silové tréninky a hlavně celodenní učení na zkoušku z Interny.

Zuzanka zas byla nadšená, optimistická a ambiciózní a přihlásila se na předtermín, že.

Teď se biju do hlavy.

První myšlenka, která mi bleskne hlavou u snídaně, je „Kaše dneska supr, akorát málo sladká“. No světe div se, kombinace vločky-bílek-voda-skořice jako čokoládka fakt nechutná. Nevadí. Je to teplé, voní to fajn, dovnitř s tím.

První trénink jde vcelku hladce, veslování s osou, 3 supersérie na záda a pojďme dom. Tak si teda ještě zapózuju. To je totiž celkem důležitý umět a já mám ještě co dohánět.

Toto není pózování 😀

Doma padá první denní porce otázek z Intery a já s ní. Pauza na kuře vařené ve vodě s brokolicí a rýží – ruku sahající po solničce musím plesknout. Čeká mě 14dní neslané stravy. Aspoň objevím nové chutě :D.

Spása jménem červená paprika.

Začínám se v arytmiích na EKG a sono vyšetřeních pěkně topit a do fitka dorážím asi o 4h později oproti plánu. Stane se.
Odjedu hrudník a břicho s pár zoufalci, co v neděli večer taky nemají nic lepšího na programu. Borec se mě zeptá, jestli jdu za týden na ty bikiny. Kouknu do zrcadla a moje placatý hladový svaly na nějaký bodyfitness opravdu neukazují.

Doma v polobezvědomí (poruchy vědomí – somnolence sopor, kóma…) a slušné depce uvařím poslední maso, vyklopím ho na ledový salát, zakapu citrónem, posypu asi půl kilem papriky a dosolím vlastní slzou.

Sebetrýznění se skripty pokračuje. Tom už po půlnoci dřímá a já pořád mumlám srdeční šelesty.

Pondělí – zkouška a sacharidy zase níž


4:50 má vystresovaná hlava hlásí budíček a já opět otevírám otázky. Po necelých pěti hodinách. Vtip.

Srovnaná se svým stavem zoufalství a neznalosti čehokoli (jak je u mě zvykem před každou zkouškou) natlačím nesladké vločky a vyrážím do nemocnice.

„Paní doktorka dělá zkoušku, vyšetří Vám plíce“, pak 3 teoretické otázky, mluvím bez pauz jak kulomet a málem ani nevnímám co… a za A, gratuluji. Whaaat. 

Domů jdu jak náměsíčná. Věci do fitka s sebou tahám zbytečně, trenér blahopřeje ke zkoušce a schvaluje můj návrh si dnes místo dvoufázového tréninku jít prostě lehnout a odjet to večer.

Pokus o unavený úsměv a poděkování všem instagramistům za podporu O:-)
Tom jako věrný sparing v přípravě za mnou leze pod peřinu taktéž a vychutnávám si nejsladší 2h spánku za posledních X dní.

Trénink je o 100% lepší, hlava a stresík je prostě prevít. Ramena rozpálená na 40°C a úsměv na tváři.

Odpočinkové odpoledne skončilo po večeři (kuřee). Už zas sedím u prezentací z Patfyzu, teplákovka-tlustý ponožky-drdol styl.
Spolubydlící s kamarádkou pečou v kuchyni čokoládové sušenky. Jsou vegan a o většině ingrediencí jsem ještě neslyšela, tak na to naštěstí nemám chuť.

Úterý – krizovečka

Ranní trénink zad (jak mám cvičit záda, když mě ještě bolí z minula?!) a vyřizování po městě.
Vyzvednout BCAAčka (už žádné sladké pitíčko, polykám teď hrsti tablet jak cirkusák meče), na trh pro moravské okurky a jahody (Tomovi do kaše, chci takyy), do masny pro kuře (v Brně na Antonínské s paními prodavačkami v zástěrkách je to prostě stylovka) a do lékárny pro Céčko (ne, nechci to od věhlasné firmy s krásnou obrázkovou krabicí a za dvojnásobnou cenu, děkuji).

Po cestě domů s těžkou taškou hypoglykemie jak z praku, dusno před deštěm tomu nepomohlo. Nějak se došourám, dám vločky a kafe a dopoledne s učením pojď do mě.

Mozek, jak dobře víme, využívá ke svému metabolismu až na výjimky glukózu. Tu glukózu, kterou mu teď zákeřně odpírám. Při čtení prezentací pociťuju fyzickou bolest a únavu hlavy. Zvláštní. Ale škola má vždycky přednost před závody, takže zatnout zuby, uvařit kafe a pokračujem.

O půl sedmé zvedám zadek na další trénink. Cítím se jak praštěná. Nálada pod psa. Všecko vidím černě.
Však co, jenom se teď v hlavě vyhecovat a odjet prsa-břicho. Easy, ne. 

Placaté svaly level Somálec, tak moc se těším, až to v pátek nacukruju.

Mám hotovo a děkuju, že je cvičení nedílnou součástí mého života. Hlava vyčištěná, depka z celého dne zavřená v pokoji se skripty je pryč. Bez sportu už by mi z té školy hráblo, to vím jistě.

Dopsat článek, nahodit fotky, umíchat večeři, nachystat věci do školy, do fitka a do krabiček na zítra, projet poslední 2 prezentace. Všecko zvládneme 🙂

„Nejhustší“ středa a čtvrtek na nule sacharidů a s posledními brutálními tréninky mě ještě čeká, stejně tak cukrování a všudypřítomné učení na zkoušku. Tak o tom teda zas příště :).

Napsat komentář