Rekonstrukce starého bytu Brno – I

Pojďme se bavit o něčem, co nám nahání veliký strach a zároveň se na to neskutečně těšíme.

Předem je potřeba vyjasnit jednu věc, protože to byl taky váš nejčastější dotaz v průběhu toho, co se na rekonstrukci bytu připravujeme. Potřebné finance máme bohužel z dědictví, víc to rozebírat nechci. Pokud by tomu tak nebylo, využili bychom naše stavební spoření a potřebný zbytek čerpali formou hypotéky.

Na samém začátku jsme stáli před největším rozhodnutím. Chceme se přesunout jinam, do nového bytu? Nebo staršího po rekonstrukci? Nebo do úplně jiné části města?

Otázky podobného duchu přicházely v různých variacích poslední rok, před konečným rozhodnutím o rekonstrukci našeho stávajícího, starého, chladného a dispozičně nešťastně řešeného bytu. Jedním z hlavních aspektů byl i fakt, že přes všechnu snahu a lustrování webovek nebylo možné najít nic, co by splňovalo naše požadavky. A když už se takové místo našlo, tak nás zapsali na seznam zájemců na milionté pozici.

Pro odlehčení boomerang z vybírání velikosti sedačky.

Místo honby za neexistujícím dokonalým domovem jsme sepsali pro a proti stávajícího místa a rozhodli se pro kompletní rekonstrukci.

S architektem? S kamarádem s dobrým okem? Svépomocí?

Cest je mnoho. Nám bylo jasné, že si nechceme hrát na něco, co neumíme a plánovali jsme svěřit celý proces a návrh povolanějším.

Ze začátku jsme trávili nějaký ten pátek v záři monitorů nad podobnými počiny uveřejněnými na Archiwebu. Což nám dalo směr, jakým chceme jít, co se nám libí a v čem by nám mohlo být dobře.

Na základě toho přišlo hledání vhodného architektonického studia. Tipů jsme měli několik, ale zpočátku oslovili jen dvě firmy – jednu pražskou a jednu brněnskou.

U obou se nám dostalo skvělého přístupu. Definici toho, co od nich dostaneme a co v nabídce není a platí se extra. A to je, vážení, jedna z věcí, která nakonec rozhodla. Je jasné, že za vámi architekt musí dojet, ale často to znamená další náklady na dopravu samotnou i čas strávený ve vlaku. A neliší se jen tohle, ale i výdaje za balíky určitých služeb, jako je komunikace se stavební firmou nebo zpracování profesních částí (např. voda, kanalizace, plyn atd.).

Zkrátka můžou vám přistát na stole jen krásné obrázky a nějaké plány pro stavební firmu nebo můžete dostat tohle všechno dohromady, full service. Rozdíl jedné firmy, která nenabídne zdaleka všechno a té, která se o vás postará komplet, je cca 20 000 Kč. Což je částka, kterou by návrháři z Prahy projezdili za cca 5 návštěv do Brna nebo my za nimi.

A kolik za služby architektů zaplatíte? Podle námi oslovených firem se pohybujeme cca od 8 – 10 % z plánované ceny realizace. Takže pokud zvažujete nalít do rekonstrukce 1 000 000 Kč, tak půjde 80 000 – 100 000 Kč k člověku za rýsovacím prknem.

A co za tyto peníze dostanete?

To záleží. Nikdy si nemusíte vybrat všechny jejich služby, ale pro představu se jednotlivé fáze dělí takto:

  • Studie interiéru (3/7 ceny)
  • Dokumentace pro provedení interiéru (3/7 ceny)
  • Autorský dozor realizace interiéru (1/7 ceny)

nebo

  • Studie (2/7 ceny)
  • Projekt pro provedení interiéru (3/7 ceny)
  • Spolupráce při zadání (1/7 ceny)
  • Spolupráce při realizaci, autorský dozor (1/7 ceny)

Takže vlastně hodně podobně. Přeci jen rekonstrukce není žádná raketová věda a postup prací má svůj sled 🙂 .

Konkrétněji se rozpovídám o první variantě, kterou jsme si vybrali. Původně jsme doufali, že se spojíme pouze s jednou architektkou, ale práce na bytě bylo tolik, že jsme přešli pod firmu, kde pracuje.

Studie interiéru

První schůzka se konala u nás. Byt jsme společně prošli, nafotili a doměřili vše, co mi chybělo v půdoryse (pokud nemáte, zpracují si ho samotní). A hlavně si pověděli naše finanční možnosti, abychom neplánovali od začátku něco, co si nemůžeme dovolit.

Při té další si nás pozvali k sobě a povyprávěli jsme jim, jaké materiály máme rádi, co všechno bychom v bytě chtěli a bez čeho se naopak obejdeme.

Po tom všem se pustili do prvních nástřelů dispozičního řešení. Těch obvykle obdržíte cca 5. My dostali 4, ale i to bylo více než dost :D. Všechny návrhy měly rozmístěný nábytek, aby se to dalo lépe představit a taky jsme dostali u každého výkresu patřičný komentář, proč je to takto řešeno.

Z téhle schůzky jsme odcházeli s papíry s dispozicemi a největším domácím úkolem. Ten spočíval v rozhodnutí se pro konkrétní návrh, aby se na něm mohlo začít pracovat detailněji.

Popisky ještě trochu neseděly a digitální verze se vypařila někde v těch internetech.

Diskuze proběhla u nás doma, u Zuzky a hlavně jen mezi námi dvěma. Každý se podělil o svůj názor a my s ním pracovali dál. Některé nástřely upravovali, jiné rovnou zavrhli.

Nakonec vyhrál Zuzčin favorit (4). Já měl tohle řešení až na druhém místě, ale čím víc jsme s ním pracovali, tím nám ukazoval, že to bude hodně boží.

Zároveň jsme se vzdávali bytu 3+1, jak jsme ho znali. On sice i nadále zůstává o stejném množství místností, ale ubyla nám jedna obytná a přibyla technická/úložná.

Dál už to bude jen o tom, jak to u nás bude/mohlo by vypadat. Jestli jste zvědaví, tak pojďte na čumendu.

Kuchyně

Následovalo přesné specifikování. Ať už jde o samotné využití místností, toho co opravdu k životu potřebujeme, nebo materiálů, které jsou nám příjemné.

Možná to teď vypadá, že jsme se jen tak bezmyšlenkovitě zbavili možnosti dětského pokoje, ale není tomu tak. Od samého začátku práce s touhle dispozicí počítáme s provedením rozvodů na kuchyň ve dvou místech a pozdějším přesunutím linky do velké obytné místnosti.

Obyvák

Jak na něj? Proběhlo X vizošek – od stolu pro 8 osob k něčemu menšímu s obrovským gaučem. Zlatá střední cesta se ukázala jako ta nej. Stůl pro 4 s možností dalších dvou židlí a pohovka pro stejný počet. Nicméně nám to dalo docela zabrat :D.

Nejtěžší rozhodnutí se týkalo televize. Měnilo se rozmístění nábytku, ale nikdy jsme nenarazili na tu správnou kombinaci, kam by padla jako prdel na hrnec, až padlo rozhodnutí žít bez ní. Zuz obecně zastává postoj, že její sledování snižuje inteligenční kvocient celé domácnosti, protože se jen tupě zírá na něco, co tam aktuálně běží. A já? Mám ji prakticky jen na koukání na filmy, ale na to mi poslední dva roky stačil i 13” monitor u notebooku, takže bylo rozhodnuto – televize nebude. Místo ní si pořídíme pořádnou knihovnu. No a taky přibylo pracovní místo, ať se můžeme věnovat práci/studiu pohodlně i doma.

Dveře ve futrech budou, koberec nakonec jiný a stolečky též, nebojte. Nám se tyhle taky nelíbí 🙂 .

Ložnice

Jednoduchost. Kombinace bílé a dřeva. Postel, skříně a pár doplňků. Žádný další požadavek na tohle místo nebyl.
Původní návrh počítal s bouráním zdi a vytvoření jedné velké místnosti, ale jen do doby, než jsme odhalili strop a podíval se na něj statik. Šlo by to i podle původního plánu, ale utopili bychom v něm veliké peníze a pořád by se mohlo stát, že by v bytech nad námi popraskaly stěny, takže jsme přistoupili na stranu bezpečnou a zeď do značné míry zůstane. Neskáčem z toho 2 m do vzduchu, ale nedá se nic dělat.

Místo fuj nočních stolků plánujem ručně a od srdíčka dělané, že, Davide 🙂 .

Koupelna

Nejtradičnější otázka: “A budete mít vanu nebo sprchu?”.
Sprchujem se až moc často a do vany lezem jednou za rok a ještě z donucení, takže bylo jasno. Sprcha, prosím. Velká. Zbytek pro mě osobně byly marginální záležitosti, na téma koupelna mluvila spíš Zuz. Vybrala si umyvadlo, baterie a zrcadlo. Jasně, mluvili jsme o tom, ale spíš jsem vyjádřil názor a nechal to plavat 🙂 . Menší boj začal u dlažby a obkladů. Já bych se nejraději sprchoval na superhipsta podlaze, ale ta holka asi neměla růžové brejle, a tak i když jsou na vizoškách super cool módní kachle, máme nakonec bílé a modré.

Chodba

Jak na ni? Když jsme byt kupovali, byla celá obestavěná skříněmi od země po strop. Po několika letech jsme celý prostor vyklidili, aby zas začal dýchat a toho pocitu jsme se neplánovali zbavit. Není totiž nic horšího, než přijít domů a mít pocit, že se na vás valí zdi.

Zde nás nečeká nic víc než zrcadlo, věšák, botník a až najdeme padnoucí obraz, tak tam pověsíme i ten. Jo a taky máme boží tapetu, modrou!

Vizualizace trochu lže, ve skutečností bude tahle šedá stěna s modrými puntíky. Osobně jsem chtěl protlačit šedou s růžovými :D.

 

První z článků tímto končí, ale pokud máte jakékoliv otázky, tak sem s nimi! 🙂

V další části mrkneme na samotnou realizaci.

17 Comment

  1. Silva says: Odpovědět

    Ahoj,
    mne by jen zajimalo protoze sama jsem to hodne ted resila, kde budete mit ulozne prostory? Treba na obleceni, zimni/letni/brusle/boty/etc?
    Nebo to bude v technicke mistnosti?

    A pokud to neni tajemstvi, tak jakoi mate rozlohu bytu? 🙂
    Dik!

    1. Tom says: Odpovědět

      Ahoj, to je trochu složitější na vysvětlení, ale zkusím :).
      Hlavní úložný prostor bude v ložnici. Celou jednu stěnu tvoří skříně, takže se tam kabáty vejdou. Větší a často méně používané kousky budou ve skříni v technické místnosti, kde je čistě teoreticky jedna úplně volná stěna a na druhé cca půlka nad pračkou a sušičkou.
      Další úložný prostor máme v chodbě, kde byl původně botník cca 1,8 m vysoký a my zjistili, že jde použít až do 3 metrů, takže i sem se něco vleze.
      Jako železná rezerva pak bude sloužit komora umístěná v chodbě k bytu (něco jako sklep), kam se vlezou třeba i kola atd.

      Podlahově cca 75 m^2.

      Kdyby cokoliv, tak se ptej tady nebo na emailu.
      Pěkný den 🙂

  2. Veru says: Odpovědět

    Super rozhodnutí žít bez televize! My takto žijeme už 3 roky a mohu jen doporučit 😁👍

    1. Zuz says: Odpovědět

      My bez ní vlastně žijem posledních 6 let, jen teď půl roku máme poděděnou, pod postelí. Vytáhli jsme ji jen jednou, na předvolební prezidentskou debatu. A jaká to byla chyba, že :D.

  3. inlinelover says: Odpovědět

    Souhlasím, také bydlím bez televize, dle mého názoru je to jen zbytečná „vymývárna mozku“.
    Maximálně si pustím film/dokument, a to na ntb..
    Přeji hodně štěstí, sil a pevných nervů 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Slíbila jsem mu pak jednou projektor, na ty filmy teda, no :D.

  4. zuzka says: Odpovědět

    Pěkný 🙂
    I když s tou televizí mi to připadá trochu úsměvný. My ji doma neměli od mých asi 12 let a nijak mi nechyběla, teď ji v bytě u Koloucha máme a nemám pocit, že bych potom, co si po celém dní v práci na 20 minut bezostyšně vybřednu u Přátel, abych se přepla do volnočasové režimu, nebo si večer pustíme film, byla nějak zásadně hloupější 😉 tím se nechci nijak zastávat sezení u bedny, ale občas mám pocit, že to okázalé vymezování se proti jakékoliv aktivitě, která „nedává velký smysl“ a „nemění věci“ už je samo o sobě trochu nemoc 😀

    1. Zuz says: Odpovědět

      Tak myslím, že tímhle netrpíme :)).

  5. Katharosa says: Odpovědět

    Misto tv knihovna? Mam vas rada jeste vic. :))

  6. Jolana says: Odpovědět

    Vypadá to moc dobře! 🙂

    1. Tom says: Odpovědět

      Děkujeme!

  7. Veronicus says: Odpovědět

    My mame s Honzou spor o televizi, protoze ji aktualne nemame uz asi dva roky, ale budem stavet a Honza trva na tom, abychom ji v novem meli- slouzici jako monitor na filmy.. ja bych radsi projektor, ale tomu zas musi odpovidat prostory. A taky je to drazsi nez televize. Tak furt premylsim, jaky by bylo jeste reseni, pac na filmy koukame dost, pocitace mame mrnavy a televizi uz znova nechci. Jinak soucitim, myslím, ze my nez dostavime, tak se driv zblaznime, uz pul roku řešíme jen papirovani 😀

    1. Tom says: Odpovědět

      Takhle jsme měli přesně televizi poslední 2 roky, jen na filmy a nemusím ti asi říkat, jak často jsme ji opravdu zapnuli, že? Možná je to ovlivněné i tím, že se spíše dívám na něco já než Zuz a není to moc párová činnost, tak dostačuje i 13″ noťas. A hlavně připojovat kabel, hledat redukci a tak 😀 .

      Nebudu lhát a řeknu rovnou, že to bylo těžší rozhodnutí, než barva kachliček v koupelně. Osobně bych si na televizi udělal přípravu a rozhodl se podle situace, která nastane (taky ji budeme mít na dvou místech) 🙂 .

    2. Tom says: Odpovědět

      A s papírováním i domečkem držím palce! Kdybyste chtěli nějak pomoc, tak dej vědět. Jednám pracovně kvůli stavbám v úřady poměrně často :).

  8. Petra says: Odpovědět

    Společné rozhodnutí ohledně televize závidím. My ji nejdřív chvilku měli a zapínali k večeři, než se mi povedlo vydobýt si večeře v klidu v kuchyni. Pak se TV pokazila a vůbec nechyběla, na filmy se dalo koukat z postele přes počítač 🙂 Ale po přestěhování k nové nábytkové stěně prostě PRÝ televize nesmí chybět a my máme zabité všechny odpoledne, protože přítel ji pouští hned po příchodu z práce jako „zvukovou kulisu“ (já si vždycky vystačila s radiem, u kterého se dá aspoň něco udělat a jsou tam kratší pořady), a když si na chvilku přisednu pro přitulení, tak se pak špatně odchází, protože člověk mezitím něco rozsleduje. Navíc máme společnou kuchyni s obývákem, takže před tou potvorou těžko unikám. A když u toho večer přítel usne a v noci / nad ránem mě budí přesuny do ložnice, škoda mluvit. Na téma televize bych mohla napsat slohovku :D, taky třeba nechci, aby před televizí vyrůstaly děti, až jednou budou – sama na sobě cítím, že je od pohyblivých obrázků, které jedou nonstop, budu těžko odtrhávat. No když se umí TV používat, tak ok, ale jinak je to pro mě zlo.

    1. Anonym says: Odpovědět

      Tak se s přítelem rozejdi, nebo mu ji vypoj 😛

  9. […] prosinci jsme vytrhali parkety, vybourali linku, pronajali 1+kk a pustili se do kompletní rekonstrukce starého bytu. Tehdy jsem tušila, že to bude náročné, ale asi mě to stejně překvapilo. […]

Napsat komentář