Zuz

Ten pocit, když z mrazáku vytažené babiččiny jahody smíchané s tvarohem vypadají jak nejlevnější hnusný jogurt :D.
Chuťově se ale povedlo a jediná smutná věc na fotce nedělní snídaně je, že oba dva talíře nebyly pro mě.

Dvě nadýchané mléčné pěny a spousta společných témat. V Melounovém cukru to nemůže být špatný :).

Tak-moc-dobrý!
Nedělní večery patří už pravidelně lekcím vzpírání. Z té poslední jsem si odnesla pár fialových modřin, ale taky PRko na silové přemístění z visu – 67,5kg.
A chudák Dodo netahá mrtvý tah na kakacího psa, jen šťouchá do činky. Nebo tak něco.

Že bych konečně pochopila, jak drahý muž vyrábí ty své nádherné kašoFotky? 😛

Řekla bych, že uplynulo tak deset let, ale já to nějak stihla za tři :D. Poběhávání sama i skupinově, poprvé na prknech jako bikinifitnesska (hahaha), už víc „ve svém“ v kategorii bodyfitness, sranda na strongmanských závodech, sexy oblečky silového trojboje a crossfit.
Ono je stejně jedno, co si najdeš. Hlavně, když tě to těší a děláš to, jak nejlíp umíš :).

S Lenkou už se nějaký ten pátek známe skrz mocné sociální sítě. Dobře si pamatuju, jak jsem jí držela pěsti při státnicích, a teď je z ní šikovná paní doktorka na infekčním. Už bylo taky na čase potkat se i jinak než virtuálně a protože medičky/lékařky nadbytkem volného prostoru v diáři netrpí, střihly jsme si společný trénink v jejím domovském gymu. A mají to tam krásný!
Příště pro změnu na kafe. (A nebo taky ne 🙂).

Tom

Jediné, co za poslední týden bylo vždy pěkné, nebo jsem se o to aspoň snažil, zůstaly snídaně. Jinak jsem ve všech směrech jel na autopilota. Na oběd chilli con carne s rýží, na večeři brambory a vajíčka, večer tvaroh a tak stále dokola. Cílem bylo přežít a dostat do sebe kvalitní jídlo:).

Po tom, co mi za základce tvrdili, že se budu v životě živit tak maximálně rukama, špatné střední a těžkém začátku na výšce, stojím na konci téhle cesty s obhájenou diplomkou, přiblblým úsměvem na tváři a mám neskutečnou radost! Ale nic z toho by nebylo bez těch, které tady moc nevidíte, těch, co stojí za tím vším, a dostávala se mi od nich podpora za každé situace a byli mi vlastně největší motivací, protože toho pro nás s bráchama obětovali nejvíc.

A aby toho ve středu nebylo málo, přesouval jsem se ještě do Prahy, abych podpořil holky při vyvrcholení jejich sedmitýdenního snažení v rámci Reebok Crossfit Výzvy a užil si společnou chvilku i s mojí nejlepší <3.