Náš Instaživot CIX.

Pan inženýr v práci, slečna medička v knihách, občas společně mezi činkami nebo na  dobrém jídle.
Všechno v pořádku :D.

Tom

Košile, šatičky, úsměvy a jen my dva na společné cestě do města na ->

tuhle pro nás trochu netradiční snídani. Míchaným vajíčkům jsme dali na chvíli sbohem a zkusili zase něco trochu jiného v Café Atlas. Moje turecká snídaně s hummusem a pitou i Zuzčina řecká s uzeným lososem neměly chybu :).

V práci mi nechali vyrobit i cedulku na dveře, takže si mě tam možná ještě chvilku nechají :):). A já jsem jen rád. Zatím je to super jízda a mám štěstí na moc fajn kolektiv.

Prý to vypadá jak fotka na plakát, říkaly holky. Osobně si to úplně nemyslím, ale akční je, to zase jo! Tohle přemístění se 100 kg nedopadlo, musel jsem si na něj počkat do dalšího dne, kdy kolem stála banda lidí a řvala, ať se sakryš zvednu!

Když nemůžete do gymu, musí dort za vámi <3. Donáška tohoto zdravého krasavce až do domu od Jay-Fíího inklůdit. Díky, byl super!

Zuz by prý ani moc nevadilo, že mi nové vzpěračky nesedí. Ráda se o ně bude starat místo mě :D.

Zuz

Na tenhle trénink jsem po pár dnech nepohybu (trigger point u kyčle nechceš) čekala jak na smilování. Mnohahodinové sezení nad učením den co den dokáže člověku nehezky zhoršit náladu a já už bez těch pocvičebních endorfinů být neumím.

Sobotní nádhera si zaslouží ještě jeden snímek, tentokrát z mého pohledu :). Po půl roce přichází zas dobré světlo pro všechny snídaňové instagramisty :D.

Pokračovali jsme tradičně do gymu. Tom zas házel joky, Open 17.5 mě i přes 100000 přeskoků přes švihadlo překvapivě bavil (a vím, že na to nevypadám), až jsem na chvíli zapomněla na těch 50 stran strupů a vyrážek, nad kterými jsem pak trávila zbytek dne.

Postav si svou kaši!
Verze navrstvená s tvarohem v poslední době vede žebříček popularity. Žitné vločky stejně tak. A i kdyby doma bylo úplně vyjedeno, v mrazáku nějaký ten otlačený banán vždycky najdeš.
Při učení jsem velmi nenáročná.

Volná hoďka a půl ve škole a do knihovny mě v takovém počasí nikdo nedostane.
Mimochodem, bohunická psychiatrická klinika má zahradu. Je trochu ošklivá. A strašidelná. Líbí se mi moc :D.

3 týdny s nosem zabořeným v obrázcích pupínků a vředů. A je to. Konec. Uf :).
Řekla bych, že se mi bude stýskat ale… ne :D.

Napsat komentář