Náš Instaživot CLV.

Týden a kus do nejnáročnější státnice. Šťastnější a spokojenější Tomík. Spousta času s našimi lidmi, oni tady pro nás a my pro ně. A tak to má být 🙂 .

Zuz

Té vlevo jsem se chytla na první přednášce na medicíně, od té doby ji odmítám pustit, držím čím dál blíž a plánujem v tom pokračovat ještě moc let. S tím vpravo jsme se našli až poslední dva roky, ale za několik měsíců prožili to, co některá přátelství nestihnou za život.
A často mi ke štěstí stačí jen sednout k dobré kávě, opřít se a poslouchat jejich špičkování a smích. (A to já jinak mluvím neustále. Pořád.)

Nová ranní tradice? Po sedmém zvonění jeho budíku se zvednu ze svého studijního hnízda na chodbě, ještě chvíli vlezu za ním, pak jeden z nás vstane a udělá snídani než se rozloučíme a vyrazíme každý za svým dnem. Bez stresu. Aspoň chvilku jen spolu. Prosím, ať zůstane 🙂 .

Do druhého běhu on-line mindfulness programu Ústavu psychologie a psychosomatiky LF MUNI přihlášeny stovky účastníků z celé univerzity. Péče o duši je tak moc důležitá věc a očividně nejsem zdaleka jediná, kdo si to myslí <3.

8 kol:
12 výpadů v chůzi (35kg)
8 toes to barů / knees to elbows
6 power cleanů (35kg).
Na blití nám bylo oběma, ale já byla navíc ještě šťastná, že rtěnka vydržela :D.

Situace na brněnské vietnamské gastrosféře se neustále mění a my byli několik měsíců věrní Gô na Jakubáků. Oblíbené Vietnamské bagety na Pekařské nám ale opět vyrazily dech a osobně je musím pasovat na aktuálního favorita.

Venčení, snídaně, nejošklivější a nejpohodlnější tepláky ever a pojďme na to. Do nejtěžší státnice zbývá 9 dní a jakkoli předchozí fotky působí radostně a odpočinutě, bývají pořizovány po cca 8 hodinách učení od čtvrté ranní, s požvýkaným unaveným mozkem a minimální zbytkovou mentální kapacitou.
Interna se nedá naučit, ale dělám maximum a aspoň to zkouším.

Tom

No ahoooj! Káva na rozloučenou, buchty do ruky a ten pocit, že ta hodina a kousek za to strašně stála. I kdybych neodcházel s prvními dvěma zmíněnými, tak by si ještě chvilku vystačil jen s tím, jak koukala, když jsem se objevil ve dveřích kavárny 🙂 . Teď jen doufat, že si to brzo zopakujeme v Brně nebo Ostravě!

Všechno velký se tento týden točilo okolo jídla. Nebo kávy. Té možná trochu víc :D. Nicméně pokud chcete zažít pocit, že jste někde fakt vítaní, tak doporučuji brněnský Monogram. Přijdete tam, majitel Adam se na vás usměje a vy víte, že je vše v pořádku. Obejme vás vůně kávy a po chvilce přistane na stole neskutečný filtr s koláčky 🙂 .

Pokud tam vyrazíte, dejte si pozor na otvírací dobu a možná si taky chvilku počkáte na volný flek.

Zuz měla náročný den, David měl náročný den a já je postupně oba vytáhl ven. Nejdřív se jen projít, ale pak se nám do cesty postavilo nové mexické bistro. Hlavy jsme provětrali, břicha ke spokojenosti všech naplnili a užili si fakt skvělý večer plný smíchu.

Díky, že vás mám! Jste oba boží <3.

 

 

5 Comment

  1. Adela says: Odpovědět

    A uz jste zkouseli vietnamsky Zo na Bayerově?:) taky super, za me snad lepsi nez Go a toci tam 3 druhy piva (ceskeho:D) coz mi prijde super-cute:)

    1. Adela says: Odpovědět

      Jo a monogram jsem na vase doporuceni zkousela tento tyden poprve a usmevavejsiho baristu jsem videla malokde teda:)

    2. Zuz says: Odpovědět

      Zkoušeli a za nás teda horší než Go. Ale byli jsme jenom jednou, to je pravda 🙂

  2. Lenka says: Odpovědět

    Monogram je velká pecka, to jo. Z jaké kavárny je fotka Zuz? A překonají ta vietnamská bistra Olomouckou?

    1. Zuz says: Odpovědět

      Spital Cafe Mitte, tam se teď vyskytujem zdaleka nejvíc. A nejen proto, že nám ji nově otevřeli co by kamenem dohonil od šatny mediků v Bohunicích :).
      Jinak na Olomoucké jsme se teď několikrát zklamali, všechno hodně nudlové a málo zelené a bylinkové. Tak snad po zimě bude líp.

Napsat komentář