Náš Instaživot CLVI.

Do nejtěžší státnice hodiny, tak pojďme vesele prokrastinovat blogováním, že :D.

Tom

Vykopávám sobotní snídaní a touláním se starým Brnem, kde teď roste jeden fajn podnik za druhým. Okolí Pekařské začalo žít před rokem a stále pokračuje 🙂 . Zkuste Paneolit, Kafe & Koblihu, Vietnamské bagety a brzy snad i „Něco se tu chystá“ 🙂 . Všechny stojí za to a pokud toužíte po tomhle chlebu, tak vyrazte do prvně jmenovaného.

Tuhle fotku uvidíte minimálně ještě jednou, pokaždé s jiným příběhem. Jsem vděčný, že s ní tady můžu být a koukat se na střechy města, kde žijeme. Užívat si klid téhle božské terasy Tržnice a moct se na chvilku prostě zastavit.

Randíčko ve středu navečer s obrážením vietnamských podniků a stále nemáme jasno, které to bistro je vlastně nejlepší. Střídáme Go, Bagety a Olomouckou a pokaždé se nám zdá, že je Pho i BunBo tom zrovna tam, kde právě sedíme.

Jak jste na tom vy, kde vám nejvíc chutná?

Zuz

Když ji jeden miluje horkou a druhý chladnoucí, chce to trochu logistiky. Ale společné snídání se nám daří čím dál častěji a já jsem za něj vděčná. A až nebudem sedět na ustřiženém koberci, ale ve vlastním obýváku u stolu, to bude sen! 😀

Úterý ráno. Blbý.
Rozlepila jsem oči s vidinou dalších 20 ošklivých otázek na den (plicní&kardio) a nebylo to hezké probouzení. Ale tyhle společné dopolední tréninky mě drží v chodu celý týden 🙂 . Těžké dřepy šly a potěšily, (92,5kgx4, 95kgx4,4, 97,5kgx4), po odporném wodku s dřepy na jedné noze, shyby a trhy jsem zas chvíli v napětí čekala, jestli David začne dýchat, ale zatím to vždycky mělo happy end.

My 4, v našem oblíbeném Podniku a v plné práci. Ve čtvrtek jsme totiž vypustili do světa nový krásný, Kájou vysněný a odpracovaný projekt. Už teď mám z těch ohlasů husí kůži a to počkejte, jak to rozjedem po státnicích 🙂 . Víc povím příští týden, slibuju.

Čtvrtek. Půl šestá ranní. 5 dní do nejobsáhlejší a nejtěžší státnice na medicíně cestuju na další celodenní školení do Národního ústavu duševního zdraví. Není to ideální, ale já tam potřebuju a chci být. Po cestě hrnu do hlavy srdeční šelesty.
Cítím týdny nedostatku spánku, unavený mozek a všechny svoje pochybnosti a prostě je přijímám, protože už tady stejně jsou.
Možná teď nejsem nejsilnější, nejschopnější a nejšťastnější Zuzanka, ale cítím, že nemusím pořád být a že je to tak OK.

Jo. Tyhle rána jsou teď nejlepší část dne. Rozhodně 🙂 .
Radost z nového osobáku na přemístění (75kg) included.

Nejdražší Brno. Dej, ať spolu můžem ještě moc let zůstat.

Čím blíž je čtvrtá státnice, tím víc se mi vyplácí dělat si poctivé odpočinkové pauzy. Společná večeře s procházkou v centru. V 8 do postele s knížkou. Skoro celá volná sobota strávená skupinovou meditací v rámci 8týdenního Mindfulness based stress reduction kurzu.
Tak snad to mojí hlavě takhle nejlíp sedí. Aktuálně cítím, že jsem velmi v klidu. A výsledek ukáže úterý.

6 Comment

  1. Zdenek says: Odpovědět

    Priznavam, ze tomu zazitemu systemu uceni se spoustam faktu, nerozumim. Ani v medicine. Prece je jasne, ze vetsinu uciva clovek stejne dost rychle zapomene. Chapal bych uceni se obecnostem, z nichz se da mnohe vyvodit. … Alespon tak jsem se to snazil ucit studenty za sveho kratkeho pusobeni na VS.
    Neodpustim si poznamku ohledne „odstrasujiciho“ mnozstvi vsudypritomne kavy. Implikaci pak dost pravdepodobne muze byt spatny spanek. Nehlede na to, ze akrylamid prokazatelne zdravi prospesny neni.
    Tak ci onak preji vam obema a vasim pratelum vse dobre.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Interna je právě především o obecnostech, logice, souvislostech… ale i tak je toho tak neskutečné množství, že nad tím člověk stráví nemálo týdnů a stejně spíš doufá, že to dopadne. Plus tedy bez znalosti mnohých léků, diagnostických a terapeutických postupů nebo algorytmů řešení urgentních situací se lékař opravdu neobejde.
      Neodpustím si pár slov na obranu kávy :). Pokud dodržíme adekvátní interval pauzy od kofeinu před usnutím, není důvod se ovlivnění spánku obávat. A akrylamid jako možný karcinogen rozhodně stojí za pozornost, ale konkrétně konzumace kávy, alespoň co já vím, bývá spojována s nižším rizikem výskytu malignit, ne naopak.
      Za mě kávu rozhodně ano, pro zdravého člověka. V rozumném množství, jako všechno.

  2. Zdenek says: Odpovědět

    Chápu a rozumím; ono je vše o obecnostech, logice a vzájemných souvislostech. Pouze se domnívám, že by se pochopení těchto vztahů napomohlo podstatně rozsáhlejším studiem biochemie, fysiologie, farmakologie, … jakožto obecně pojímaných předmětů. Samozřejmně, že ke každé profesi patří i jistá míra znalostí encyklopedické povahy. Ostatní by mělo přijít během praxe a zejména pravidelným studiem původní literatury, tedy odborných časopisů. Učebnicové znalosti bývají mnohdy nepříliš použitelné.
    Kofein, jakožto nespecifický antagonista adenosinu…. Kdysi jsem si o tom povídal s Doc. Vinařem. Starý pán se vyjádřil v tom smyslu, že kofein zdravý není. … A kdo z nás ví, jak dlouho to trvá, než se receptory přeobsadí tím správným ligandem, abychom se vyspali dorůžova? Něco si můžeme myslet, ale s ohledem na to, že „myslet znamená houby vědět“. 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Nejsem si jistá, jak velké máš povědomí o studiu všeobecného lékařství a rozsahu učiva preklinických oborů, které jmenuješ.
      A pan doc. Vinař byl úžasný pán a veliký odborník, ale já dám v podobných případech přece jen víc na velkopopulační studie.

      1. Zdenek says: Odpovědět

        Jako nelékař toho o studiu všeobecného lékařství moc nevím. O jmenovaných oborech ale docela dost.
        Je jedno, jaký obor člověk studuje, ale je jisté, že čím více obecně použitelných znalostí vstřebá, tím lépe a snadněji se orientuje v oborech specialisovaných. Právě důraz na ty preklinické obory bych viděl jako odrazový bod pro jakoukoli specialisaci. Ale nepopírám, že si to docela dobře mohu představovat jako Hurvínek válku. Jen vyjadřuji svůj názor v diskusi.
        Ale k té interně: na které ruce se má měřit TK? Můj internista tvrdí, že na pravé. Když jsem se ho zeptal proč, odpověděl, že ho to tak naučili. …???

  3. inlinelover says: Odpovědět

    Souhlasim ohledne systemu se spoustou faktu, mnohdy velmi zbytecnych, rekla bych. Je jasne, ze uciva je pochopitelne hodne, precejen..budou z nich doktori. Medici jsou ale zahlcovani radou zbytecnosti, ktere v praxi nikdy nevyuziji (nemluvim nyni o kralovne mediciny-interne, ale vseobecne celych sest let). Teorie moc, praxe velmi malo, bohuzel. Vetsinu se stejne nauci az po skole. Cim vice do podrobna se jde, tim vetsi gulas v tom je a zaklad pak mnohdy unika. A jak uz to tak byva, v praxi posleze zjisti, ze stejne co je v knihach, je v praxi mnohdy uplne jinak. Samozrejme pacient neni ucebnice. Ja jen, ze v takovych kvantech se v hlave stejne moc udrzet na dlouho neda, jedno kvanta uciva se brzy vytesni dalsim, ono ani neni mozne to v hlave udrzet, kdyz to clovek dale nevyuzije, nepouziva.. to uz je ale problem naseho skolstvi. Ta praxe opravdu hodne chybi.

Napsat komentář: Zdenek Zrušit odpověď na komentář