Náš Instaživot CLVII.

Předposlední a nejtěžší státnice hotová, za oknem jaro a růžová kola, na bytě už víc než rozbité zdi a oni pořád a vždycky s náma. Já říkala, že se to obrací 🙂 .

Zuz


Sobotní celodenní „soustředění“ v rámci mindfulness programu mi přineslo hodně. Mimo jiné zvláštní klid v mysli v pondělí večer před Internou, za což jsem byla tak moc vděčná, protože v hlavě už tou dobou nacpáno tolik znalostí, že se divím, že tlakem nepraskla.
Na 100% vychillovaná jsem ale očividně nezůstala, protože v půl třetí jsem se probrala s vytřeštěnýma očima, propocená a s jediným přáním, ať už je brzo „po“.

A dočkali jsme seee 🙂 .
Praktický lékař, gynekolog, onkolog, internista, psychiatr, chirurg… ať je vám cokoli, máme to pokrytý :D.
Jeden by čekal velké postátnicové oslavy, my zamířili většinou do postele dát se nějak dohromady.

Mě čekala úterní mindfulness schůzka, ale jinak jsem absolutně neplánovala a klidně bych dalších X hodin mohla ležet na zemi a koukat do prázdna, šťastná, že nemusím myslet.
Jenže to bych vedle sebe nesměla mít tady ty 3 lidi, kteří nechali všeho, co měli zrovna na práci, abychom se slezli v našem oblíbeném Podniku a 2 h slavili kávou, smíchem a plkáním o blbostech. Láska 🙂 .

Na podzim šla nějaká snaha na crossfitu do kytek a já se snažila tam prostě aspoň chodit a něco dělat – jsem ráda, že se to zase obrací, tréninky mě baví a nebojím se do nich zase pořádně opřít.
I když pak jako právě teď nemůžu usedět v křesle kvůli těm asi 12 věcem na těle, které dost bolí.

S Příběhy bláznovství pro univerzitní magazín, dvě ze tří autorek ještě nedohnaný postátnicový deficit spánku, tak snad bude mít ten rozhovor hlavu a patu :D.

Pátek, já vstávám a nepíšu žádný To do list. Vlastně vůbec nemám představu, jak ten den bude vypadat. A zdá se to zvláštní. Dělám jen to, na co mám náladu a chuť, po obědě spím a tak nějak prostě jenom jsem. S ním. Je nám dobře a blízko. A to vůbec není málo.

 

Tom

Jeden z nejlepších dní poslední doby. Společně ráno na snídani do pomalu se probouzejícího Brna. Spolu s každým naším krokem vycházelo slunko o kousek výš a my si pak mohli jít sednout na lavičku a nechat do sebe prát vitamín D. A po tomhle všem přišel…

… společný trénink! Težkej, ale sakra skvělej. První z těch, kdy se mi na hrazdě podařily odjet všechny muscle upy, určovat si svoje tempo a nenechat se zblbnout hlavou. Ještě to není úplně 100%, ale začínám se v tom cítit dobře 🙂 .

Jó a taky už nemusím šlapat po centru pěšo! Růžokola jsou v ulicích. Každý den ulovím aspoň jedno, protože ten úsměv, co mi čarují na tváři, je k nezaplacení.

V týdnu jsme se posunuli i s bytem. Historické dveře jsou opálené, elektrikář dělá statečně díry ve zdi a my s Davidem stěhujeme palety s novým kotlem v autě, kam by se správně i s náma dvěma neměly vejít :D. Ale světe div se, povedlo se. Žádný člověk nepřišel při transportu k úhoně a kotel už spokojeně čeká na topenáře na bytě 🙂 .

Soboty jsou speciální. Zvlášť pokud je trávím s rodinou nebo s tou druhou, brněnskou. Všechny ale začínají stejně, u stolu plného vajíček, kávy a smíchu. Asi ani nedokážu pořádně popsat, jak jsem rád, že je máme. Že se můžu já i kdokoliv z nich o ty druhé opřít a oni nikdy neuhnou. Díky, že jste a navíc takhle boží!

5 Comment

  1. Kristýna says: Odpovědět

    Vy budete mít v byte kotel??!

    1. Zuz says: Odpovědět

      Očividně :D.

      1. Iva says: Odpovědět

        Ale dobrá značka… 🙂

        1. Tom says: Odpovědět

          Počkat počkat, nikdy bych nečekal, že tady bude komentář od slečny mířící ke kotli 😀 Máš zkušenosti s Buderusem? 🙂

          1. Iva says: Odpovědět

            No jasně, projektuju topení :-), kotel v bytě není žádná hrůza, prakticky to není o nic horšího než tam mít třeba pračku… Buderus je dobrá značka, taková střední třída, ani hrůza, ani mercedes… 😉

Napsat komentář