Náš Instaživot CLVIII.

Prázdninyy. Aspoň na chvíli, ale u obou, protože Tomovo občasné pracování v Brně najednou nabízí spoustu možností společné stráveného času. Tak trávíme obědové pauzy venku, sosáme vitamin D a spolu i zvlášť děláme to, co nám dělá den hezčí. Ať už je to jízda na růžovém kole nebo dopoledne mezi paciety 🙂 .

 

Zuz

Neděle. Velikonoční rodinná sešlost. Ale předtím praskání krbu, mlaskání psa, chlupatá deka, knížka a nic. Pořád se to pasivní odpočívání trochu učím, ale tohle by jako šlo 🙂 .

8týdenní mindfulness program nám nedávno skončil, ale já ho s sebou v hlavě nosím dál. Moct proměnit „obyčejné venčení“ v zážitek a užit si tu půlhoďku s chlupatou ségrou v poli tak, jak jsem to dřív neuměla, je krásný. A svobodný. První fakt jarní rána a ta její uslintaná radost samozřejmě taky hodně pomáhají 😀 .

Pár týdnů až měsíců jsem nesáhla na těžký mrtvý tah, v tréninku se koukalo spíš na jiné věci a já tedy logicky čekala, že pokus o maximální váhu na 5 opakování neskončí nijak slavně. Hahá! 5 x 120 kg jsem táhla vší silou a možná ještě nějakou navíc, ale je osobák je tam a tihle dva komparzisti nesmí samozřejmě chybět 😀 .

Středa. Když nečekáš, že den bude tak dobrej. A tak mooc dlouhej.
Velká vizita na psychiatrii.
Promo focení pro Rekola (o tom víc zas jindy, bylo to skvělý, zábavný, upatlaný a vzrušujícně nebezpečný #šaliny).
V procesu jsme přibrali pana Davida a ukonejšili prázdné žaludky ve Vietnamských bagetách. Monogram espresso bar za humny, nestavit se tam by byl hřích. Nádherný jarní den, sluníčko a zelňák, takže nesedět chvíli na kašně a nesosat vitamin D bychom si neodpustili.
Veřejná debata o reformě psychiatrické péče (tam už se mnou kluci nešli, nechápu proč 😀).
Zas nasednout na růžové kolo a zpátky za nimi do parku, kde už jsem je našla i s Kájou a pizzou.
Byla jsem teď 2 měsíce zvyklá plánovat každou minutu mého dne. Moc nepřemýšlet a jenom být s nima teď tak moc potřebuju 🙂 .

Ten úsměv <3.

„My už se asi neuvidíme, já jdu zítra domů, ale chtěl jsem vám říct, že jsem vás rád poznal!“
Když vás po skupinové terapii na dětské psychiatrii zastaví jeden z vašich oblíbench malých pacientů a vy máte pak celý oběd na krajíčku.
I já tebe, ať se ti daří, ať jsi šťastný. Zasloužíš si to. Jako všichni tam <3 .

 

Tom

Některé dny je vlastně štěstí, že nestihnete snídani doma, zvlášť, když máme vedle práce obchůdek s tímhle. K mému překvapení to nebyla jen hromada přeslazeného těsta, ale kus skořicového štěstí, který potěšil přesně ve chvíli, kdy to bylo potřeba. Aka špatný ráno.

Jedna z těch věcí, co mi teď budou dělat velkou radost, jsou městská kola. Ráno po prázdném Brně do práce a odpoledne popojíždění bez marnění času v zácpě. Řekl někdo, kdo poslední rok trávil každý den min 3 hodiny za volantem zbytečně. Možná je i tohle důvod, proč to teď takhle oceňuju :).

Umět si udělat čas přes oběd i na něco jiného než koukání do monitoru je strašně fajn. V amerických filmech to vidíte snad pokaždé, ale převést to do praxe je těžší. Nám se to naštěstí teď daří a využíváme toho, že študáci kolem to mají trochu volnější a tak za mnou rádi sjedou <3.

Well. Minulý týden jsem psal něco o tom, jak je to teď všechno fajn a platilo to asi tak sedm dní? 😀 Nevadí. Sešlo se toho víc a na tréninku to vyeskalovalo, když se mi nepodařilo hodit nad hlavu 105 kg, když se mi v první minutě WODu rozletělo švihadlo, když jsem před workoutem zvládl navázat krásně 5 muscle upů a v něm pak dal za 10 min celkově 2.

V ten moment to byl konec světa, nechtěl jsem s nikým mluvit, nic dělat a jen jít spát. Zpětně si říkám wtf? Proč? Bylo to zapotřebí? Vždyť o nic nejde. Nejsem vrcholový sportovec. Chodím si sem jen odpočinout a když to nejde, tak to nebudu lámat přes koleno. Zkrátka je potřeba naučit brát sebe takového, jaký jsem. Jak by napsala možná Zuz, naučit se mít rád sám sebe a pečovat o to.

Oficiálně jsme začali jarní sezónu, seděli v parku, užívali si zapadající slunce a trávili spolu čas. A na rozdíl od náctiletých drželi v ruce pizzu místo flašky nebo jointa. Holt už to není co to bývalo :D.

 

13 Comment

  1. musicman says: Odpovědět

    Díky za články, celkem rád to čtu jako takový relax-to zní asi divně.
    Mám takový pitomý dotaz..ale když se na to člověk takhle kouká, ono ty kávičky a podobně..to jsou přeci dost finanční výdaje-myšleno na studenty (vím, Tom maká). Ale třeba i medik David.. kde na to berete?? Máte brigády, o kterých se nezmiňujete? Já jsem na škole rád, že vyžiju tak tak a to nerozhazuju. Když si představím jedna kavárna, druhá, tam brunch tamhle to..to byl nedal a plno studentů určitě ne. Tak jen zvědavost, snad nevadí 🙂

    1. Zdenek says: Odpovědět

      Jen poznámka:
      Kde na to berou peníze je jejich soukromá věc. Do toho nikomu nic není.
      Spíš je mi divný, kde na to berou čas… restaurace, kavárny, akce v Praze, osvětová činnost, posilovna, meditační kursy a samotná meditace…. Nějak mi to nejde doromady s neustálým zdůrazňováním náročnosti studia mediciny. Tohle tomu tedy nenasvědčuje. Každý si myslíme, že to jsme studovali, nebo studujeme, je to nejnáročnější. Těžko posoudit, … poznají to až budoucí pacienti.

    2. Tom says: Odpovědět

      Já vlastně ani nerozumím, proč má někdo potřebu se na něco takového ptát. Připadne mi to jako soukromá záležitost.
      Nicméně i při studiu má člověk možnost volby, jak s financemi naloží. Moji spolužáci nechávali v hospodě každou středu a o víkendech poměrně velké sumy a my s penězi operujeme jinak.

      Jaké zdroje mají ostatní netuším a nikdy jsem se jich ani neptal.

  2. Lucka says: Odpovědět

    Nemyslím si,že dotaz ohledně financí byl myšlen zle…

    1. Zuz says: Odpovědět

      Ani my :).

  3. MUSICMAN says: Odpovědět

    Ne,opravdu nebyl myšlen zle. Mě to jen jako studenta zajímalo. Narozdíl od Tomových spolužáků, mojí spolužáci včetně mě nenechávají velké sumy v hospodách..a právěže se o financích bavíme často, jak vyjít (u pracujících lidí by mne nenapadlo se zeptat, ale vím, že Zuzka medicína, David medicína.. tak jsem se jen zajímal), všechno stále zdražuje..A úpně nesouhlasím, že během studia má člověk možnost volby, spíše přežívá z toho mála co má (tím si nechci nějak stěžovat, jsem rodičům moc vděčný za to, že mi vůbec umožní studovat). Říkám si, co dělám špatně, protože se fakt snažím a stejně výjdu tak tak a to i mé okolí. Na medicíně většinou nejde pravidelně brigádničit.. Takže spíše z tohodle pohledu byl myšlen můj dotaz. Opravdu nebyl myšlen nijak zle, tak se na mne nezlobte.

    1. Martin says: Odpovědět

      Rozhodně neznám tvoji situaci, takže ti rozhodně nechci ani nijak radit. Ale hodím jsem svůj pohled. Studoval jsem stavárnu, což si nemyslím, že je zas taková flákárna, ale rozhodně to nechci srovnávat s medicínou. A už od začátku byly na fakultě tři skupiny lidí. 1) Co jim rodiče přispívají víc než dost 2) Co jim rodiče přispívají tak akorát a snaží se s tím vycházet 3) Co jim rodiče přispívají a nikdy s tim nevystačí. Je zajímavé, že jako první si brigády našli všichni z druhé skupiny, včetně mě. Po přežití prváku, jsem si už od druháku plánoval rozvrh tak, abych brigádu stíhal a nezanedbával volný čas ani sebe. Jasně je to na hlavu, jít z práce na přednášku nebo naopak, ve dnech bez přednášek muset brzo ráno vstávat do práce, ale všechno je to o tom, co chceš. Pamatuju si spoustu dní, kdy jsem šel ráno na pár hodin do práce, pak do školy a po škole do noci řešil výkresy a dokumentace. Ale když chceš kafe, brunch nebo pivo na náplavce, musíš si to prostě nějak zařídit. Nikdo jinej to za tebe neudělá 🙂

  4. Tereza says: Odpovědět

    Já zase nechápu, proč je takovej problém prostě otevřeně říct „přivydělávám si tam a tam“ nebo „stačí mi kapesný od rodičů“ nebo „vyhrál/a jsem jackpot“ nebo cokoliv jinýho. 😀 Samozřejmě, že je to každýho věc, ale když veřejně sdílíte svoje životy, logicky to vyvolá i tyhle otázky. Tak proč dělat z peněz tabu? Studenty, který si při veškerý snaze ty brunche dovolit nemůžou, by to třeba nějak inspirovalo, nebo by aspoň pochopili, co teda „dělaj špatně“. 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Achjoo děcka :D. Problém to není, jen jsem nikdy nepovažovala za důležitý někde někomu vypisovat, z čeho žiju. Něco málo (ale velmi málo) si přivydělám skrz různé aktivity a projekty co mám, snažím se přemýšlet, co nepotřebuju a za co dám peníze (a čas strávený s lidmi, kteří jsou pro mě důležití, třeba nad kávou, je jasná volba). Jinak tvoří drtivou většinu mého příjmu sirotčí důchod. A byla bych radši, kdyby tomu bylo jinak.

      1. Tereza says: Odpovědět

        Díky a respekt za upřímnou odpověď, Zuzko. 🙂 Věřim, že spousta lidí tvojí otevřenost ocení.

  5. Zdenek says: Odpovědět

    „Tak proč dělat z peněz tabu?“ – Jistě, proč dělat z peněz jako takových TABU? Nicméně považuju za nevhodné se pídit po tom, kde „na to dotyčný bere“. … Přece se také běžně neptáme lidí na to, jakou barvu spodního prádla mají na sobě, nebo jak často mají erekci…, že.

  6. Filip says: Odpovědět

    Můžu se, prosím, zeptat, kde se dá sehnat ta skořicová rolka? Díky <3

    1. Zuz says: Odpovědět

      Mlsná holka na Kobližné! 🙂

Napsat komentář