Náš Instaživot CLVIX.

Konference Štěstí nastavila notu celého týdne. Jedem si na duhové vlně. Jaro a budoucnost na růžovo 🙂 .

Zuz

Víkend v Praze, Příběhy bláznovství na konferenci České asociace studentů psychologie a my s Tomíkem s nimi jako jejich doprovod. A jak jsme byli rádi, že jsme jeli! Prof. Vybírala, dr. Nešpora nebo prof. Höschla si vždycky poslechnu ráda a tahle akce se psychologům teda povedla, klobouček.

Nejsem dobrá bjůtyblogerka, protože už ani nevím, co je tahle rtěnka zač, každopádně když takhle zvládne přežít trénink, dostala by 11 bodů z 10.
132,5 kg na mrtvý tah se podařilo (juch!) i když kolem opakovaně pobíhali psi a projížděla nemotorizovaná pestrobarevná vozidla za radostného „Brm brm!“. Crossfit MadMan je srdcová záležitost, opravdu :D.

Spousta spolužáků ve velkém objíždí nemocnice po republice v honbě za budoucím povoláním, já si podala jen jednu žádost. Jednu jedinou. S tím, že buď to vyjde, nebo… nevím.
Nechtěla jsem nastoupit jen tak někam. Moc mi záleželo na kvalitě pracoviště. Na moderním přístupu. Nadšených kolezích a podporujícím prostředí. Otevřenosti novým nápadům. Dobré atmosféře.
Tak moc jsem chtěla pracovat právě na té psychiatrické klinice, kam druhým rokem s jiskřičkama v očích chodím po škole stážovat.

A v úterý přišel Den D. Pracovní pohovor s vedením. 6 uchazečů, 2 volná místa. A my s Kájou jsme o ně tak moc stály.

Nervíky pracovaly a přijde mi, že ke konci pohovoru už jsem začínala plácat blbosti („Jaká odborná literatura Vás v poslední době zaujala?“ „Eeh, já odbornou literaturu asi tolik nečtu…“ – na nočním stolku mrakodrap psychoKnih :,-D), ale nezbylo než dát si čokokoláč dýchat a čekat, až zacinká nový email.

A taky vypnout hlavu. Hodinu po celé akci jsem sbalila Davida (ten čerstvě po ozařování, denní povinnosti tím pádem oba splněné), sedli jsme na vlak a vyrazili směr kolaudačka Loono kanceláře na Staromáku, protože proč ne 😀 .
A jak mi s těmi Loonopeople bylo zase dobře! Polehávat na pavlači, povídat si s mediky ze všech koutů republiky, smát se, fotit prsakoule fotky a hrát si na vánoční skřítky, aby všechny srdcařské hrnečky, brože a náhrdelníky byly ready na další akce. Tohle jsem přesně potřebovala. Moc 🙂 .

Když dorazíte v 10 večer polomrtví do Brna, v 6 zapneš Dobré ráno a David už tam napudrovaný sedí a povídá o onko prevenci. Respekt 😀 .
Mrkněte taky, bylo to krásný!

Středa.
Email přišel.
„… uspěla ve výběrovém řízení na pozici lékařky na plný úvazek…“
Obě dvě. My budem kolegyně.
<3 <3 <3

A tak jsme se smály a brečely a oni přišli za námá a strávili jsme den posedáváním v nádherným Brně. Slunili se a lízali zmrzlinu a objímali se.
Nemohlo to dopadnout nijak líp. Prostě nemohlo. Celej tenhle blbej rok.

Víkend na naší první společné psychiatrické konferenci už byl vyloženě kýč 😀 .
Jsem tak vděčná. Že to klaplo. Že mě chtějí. Že vím, že jsem si to odmakala a že tam patřím. Že to celé můžu sdílet zrovna s ní – nejlepší kamarádkou a spřízněnou duší, která psychiatrii miluje stejně jako já, na spoustu věcí se dívá třeba jinak a to je na tom to krásný.
Za to nadšení změnit svět, protože už teď máme tolik plánů jak na to. A za měsíc, po poslední státnici, se do toho obujem 🙂 .

Tom

Děckááá, ta neděle byla tak skvělá :)). Konference štěstí mi tak moc sedla, že bych ocenil záznamy a některé přednášky sjížděl znovu, protože jejich slova by se měla tesat do kamene. Třeba o tom, jak moc důležití jsou spokojení zaměstnanci, jaký vliv to má na nemocnost, na fluktuaci a výkonnost ve zvládání své práce.

Tímto považuji jaro za zahájené. Božský kopeček na Zelňáku o obědové pauze se stává malou tradicí, protože být zavřený celý den v kanceláři už dávno nefrčí a nikdy nesedím na kašně sám 🙂 .

Run Run, baby! Letošnímu běhání jsem zatím moc nedal a je to popravdě hodně poznat. Loňské tempo zdá se být v nedohlednu, ale teď když je venku teplo a světlo do pozdních hodin budu obouvat kecky zase častěji, takže to doženeme. Btw.: kdyby se někdo z vás chtěl některý podvečer přidat, tak se nebráním. Černá pole/Lužánky/Veveří jsou teď mým rajónem.

Poď mi hop! 5×5 touch and go těžkých power snatchů, které sice nejsou dokonalé, ale cítím se v nich dobře a jistě, hodně oceňuji, zvlášť když se objevují v tréninku hodně sporadicky.

9 Comment

  1. Věra says: Odpovědět

    Obrovská gratulace k vysněné práci. Přeji další takhle skvělé týdny.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Díky! 🙂

  2. Lenka says: Odpovědět

    Zuz, moc gratuluji k vysněné práci, jsi skvělá 👍
    Tome, čupr ponožky, ta božská zmrzka sic byla hlavním předmětem fotky, ale ponožky jí tedy šlapou pěkně na paty 🦌

    1. Zuz says: Odpovědět

      A to jsou jedny z jeho nejnudnějších! 😀
      Děkuju 🙂

  3. terka says: Odpovědět

    Jsi fakt motivace!!! Gratuluju ke všem úspěchům.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Děkuju!

  4. Týna says: Odpovědět

    Dekuju za možnost uvědomění si, že to, co člověk dělá, baví ho to a fyzicky jej vyčerpává, je perfektní pro duševní klid 🙂 díky za dávku pozitivní energie, která mě nabije pokaždé, když čtu jakýkoli příspěvek od vás a uvědomím si, jaké mám vlastně bohatství v lidech, aktivitách a možnostech kolem mě 🙂

  5. Zdenek says: Odpovědět

    Zuz:
    Veliká gratulace k získání vysněného zaměstnání v ještě vysněnější instituci. 🙂
    … „to nadšení změnit svět“ k úspěnému startu neodmyslitelně patří, bez toho nelze začít cokoli dělat. Mějte však v záloze „plán B“, protože nadšení, žel, většinou po celou karieru nevydrží. 🙂

  6. Lucka says: Odpovědět

    Gratuluji k vysněnému zaměstnání! 🙂
    Vaše články mě vždy tak nabijí pozitivní energií, díky! 🙂

Napsat komentář