Náš Instaživot CLXVII.

Později než obvykle, protože někteří z nás dospávají náročný týden (ahoj, Tome), kdy jsme proškolili desítky lidí, ochutnali všechnu zmrzlinu ve štatlu a projeli Brno na kole. Více níže :).

Tom

Ze světa internetu se s Markét známe už delší dobu, ale teď nám konečně vyšla i společná káva, na které se domlouváme snad poslední rok. A můžu Vám říct, že to bylo prostě strašně boží 🙂 . Stejně tak tyhle ztracené vejce v Místě! Zkrátka mi to sedlo jako prdel na hrnec.

Jeden aby vedle ní měl pořád zatnuté, protože jinak vypadá jako pavouk. A ještě se diví, že se mi takové fotky nelíbí  #maloručka #malonožka:D

Dokonalá kombinace, ona v šatech, já v jarmilkách, letní počasí a maková zmrzlina z Božského kopečku. Jediná, za kterou dám ruku do ohně, protože jsem už hodněkrát sáhl vedle, ale tahle je 100 % eprůft 🙂 .

Nezodpovědnej se sluchátky v uších (proti větru), jezdící místy, kde by neměl, ale sakra štastnej. Ten pocit volnosti jet kudy chci a nemuset se tlačit v tomhle horku v MHD je k nezaplacení.

Zuz

Opustit skripta, vyrazit do Prahy. Dobrovolničení na filmovém festivalu Na hlavu byla maximálně příjemná a odpočinková záležitost se spoustou milých lidí, co si jedou na stejné vlně a můžete si s nima dva dny vykládat o psychoterapeutickém výcviku, výzkumu psilocybinu nebo mindfulness ve virtuální realitě #nerdness. A o pauze zmrzka s Blaničkou, juch 🙂 .


A nepodívají se do záběru a nepodívají!
Po 100 letech zase spolu v gymu, snatche, kolo a po těch těžkých mrtvých tazích cítím zadek ještě dneska. Tom se ho snažil aspoň rozrollovat, David dal přednost ladění břišáků na Majáles.

Acidobazická rovnováha. Dif. dg. a terapie horečky. Dětská revmatologie. Snídaně. Meditace body scan na terase. Upřímně, občas už se mi při pohledu na seznam otázek ke státnici zvedá kufr. Ale ještě týden.

Nejlepší kamarád a nejlepší muž.
Nechci tu frfňat, že už je učení dlouhý a už nemůžu, ale unavená prostě jsem. Zvlášť večery dokážou být nefajn – sice mám všecko hotový, ale vyčerpaný mozek jen otráveně kouká a jsem nepříjemná sama na sebe i na svět. A tihle dva mě v poslední době vždycky včas vytáhli na vzduch, daleko od skript a mezi lidi, třeba jen tak se procházet a být. Protože to oni dělají, starají se o mě <3.

Mezi mediky nebývá mnoho těch, co by si jako svou budoucnost vybrali zrovna psychiatrii a já mívala pochybnosti, jestli jsem náhodou něco nepřehlídla a jestli interna, onkologie nebo třeba neuro není lepší nápad…
Ale pak odcházím ze stáže na Psychiatrické klinice opět s tímhle výrazem ve tváři a prostě vím 🙂 .

Loono na Majálesu!
Nemám hlas, dneska se budu dávat dohromady a jak si sahat na koule, odkud kam vyšetřujem prso nebo jak poznat mrtvici jsem odříkala asi 174x. Díky všem, co si to za náma přišli poslechnout, byl to skvělej den 🙂 .

Napsat komentář