Náš Instaživot CLXX.

Tento týden o večeru, který se chystal spoustu týdnů, o štěstí na kole nebo s knížkou v parku, o záchranné síti, kterou máme s lidma kolem a o cestě za klidem ve vlastních hlavách.

Tom

S větrem ve vlasech střemhlav domů, ostříhanej a na kole. Dvě věci, které mi v poslední době zaručeně zvednou náladu. V práci to teď není moc fajn. Předávám svoje úkoly a vidím, že to, co se mi za poslední rok podařilo udělat, lehne popelem. Určitě jsem nebyl nejlepším šéfem, ve spoustě věcí udělal chybu a mohlo by to fungovat o dost líp, ale i tak je to kus práce, který dávám do rukou někoho, kdo z mého pohledu na tu pozici nepatří a odnesou to akorát lidi kolem. A tak musím hledat tyhle maličkosti, jak si zlepšit den i drobnostmi.

Recyklujeme. Hodně! Před cestou do Prahy rychlá snídaně s sebou, ať si ji můžu sníst ve chvíli, kdy zastavíme na benzínce Zuz pro kávu a nekručí mi v břiše až do 10, kdy mám domluvenou Esku.

Když už jsem narazil na tu kávu, tak by se slušelo říct, že se poslední tři týdny moc nekamarádíme. Povedlo se mi jedno odpoledne dostat do těla až příliš kofeinu, které jsem nenesl moc dobře. Takže zkouším, jak moc je moc a kolik je ideální dávka, abych se měl dobře 🙂 .

Ten zážitek z Deadpoola chtěl vyjezdit. Pořád nemám úplně jasno, jestli se mi víc líbila jednička nebo tohle pokračování, ale rozhodně doporučuji zajít. Smálo se celé kino a pokud se orientujete trochu víc ve filmech, tak si to užijete fakt hodně 🙂 .

Stále bez kuchyně a občas se ti prostě nechce vytáhnout ani ten dvouplotýnkovej vařič. Takže jsme dali podruhé šanci ZO a dobrý! Závitky chutnaly, možná mít trochu výraznější omáčku, tak si čvachtám víc. Ale Zuz bumbíčko fakt super. Hodně mi sedlo ochucení masa 🙂 .

Stoletý stařík dočtený a na Yaloma se ještě úplně necítím, takže utíkám zpátky k nedočtenému Nesbovi. Dnes jsem na to ale nebyl sám, hned vedle lavičky si dávala 20 Zuz na dece. Učíme se oba vypnout a nedělat chvíli nic. Nepřemýšlet v té chvíli nad milionem věcí, co se ještě musí udělat, ale být tady a teď.

Můžu být ještě víc hrdej nebo už bych praskl? Nejenom, že je z ní doktorka, ale ona si pár dní po střihne ještě boží besedu o duševním zdraví, kterou spolu s Mariánkou parádně připravily a odmoderovaly!

Zuz

Tohle není placený příspěvek o charitativních Elka trenkách pro Loono… ale mohl by být! 😀
Víkendová rána teď začínají podobně – po Tomově probuzení se za ním vplížím do peřin a zeptám se, jestli dneska snídáme doma nebo ve městě. V posledních týdnech ale první varianta vítězí na celé čáře, protože:
1) ten balkón do zeleně je prostě pecka
2) on ty kaše fakt umí!

Úterý. Dlouhé, náročné a skvělé.
Ráno meditovat. Pak vyběhnout od parku.
Na velkou vizitu na Dětskou psychiatrii – i mindfulness s dětmi jsem stihla, i když ufuněná a zpocená (kdo by čekal, že do šatny mediků už mě nepustí!).
Poslechnout si povídání nutriční terapeutky se slečnou s PPP a pak moje povídání s ní.
Vrátit 20 kg Pediatrie do knihovny.
Do Olomouce za babičkou, sedět na zahradě a jíst jahody.
Na kávu s drahým člověkem. Občas stačí několik setkání během mnoha měsíců, aby si dva připadali tak blízcí a moc si navzájem pomohli.
Docestovat domů, skoro 2 h strávit na Skypu prací na mém TED talku, protože moje koučky se o mě starají jako o vlastní.
Ležet na balkóně s Tomíkem.

8 dní od poslední státnice a poprvé mám pocit, že jsem jakž takž OK. Že jsem to zase já. Že mě nedrtí tlak povinností (co už jsou jen imaginární), že mě baví můj život.

Na noze jedna bandáž a ruce jak dřevorubec, protože spousta lezení na laně, chození s přetěžkými kettlebelly a squat cleany.
Tréninky s Davidem jsou pořád jedny z nejlepších hodin dne. I když nálada třeba není úplně hvězdná jako obvykle. Ti mí muži jsou teď takoví utrápení, ale když jen trochu můžu, jsem s nima. Aspoň trochu pomoct s těžkýma batohama starostí. Já toho naštěstí unesu na zádech hodně (112,5 kg v dřepu docela s jistotou 😛 ).

Ke čtvrtku jen krátce.
Loono beseda Pravda o duševním zdraví. 2 měsíce příprav. Pražské Kino Aero, 330 diváků, obrovský pocit zodpovědnosti, řečníci, ke kterým vzhlížím profesně i lidsky. Neskutečnej večer.
A víc příště. Až to vstřebám. A budou fotky 🙂 .

Den poté jsem velmi cítila, že potřebují volný den. Vyškrtla jsem cvičení, cokoli, co vyžadovalo nějakou mentální sílu a prostě jen odpočívala. Četla, dopoledne strávila s Kájou na semináři na Psychiatrii, zašla si popovídat na Dětské odd., prošla se po městě, byla hodně jen sama se sebou.
Zastavit chvíli rozjetou hlavu a poslouchat, co mi říká tělo a co doopravdy potřebuju, je pro mě pořád dost těžký. Ale učím se.

2 Comment

  1. Hanka.D says: Odpovědět

    Ahoj Zuz, Pravda o dušením zdraví byla super akce. Docela bych uvítala článek o tom, co obnáší takovou akci zorganizovat, počínaje prvotním nápadem a konče dnem D. Pro běžného diváka to totiž vypadá celkem jednoduše, ale věřím, že zákulisní plánování je všechno, jen ne jednoduché. A taky bych ráda věděla, kde jsi koupila tu super košili, co jsi měla během přednášky na sobě :). Díky za zajímavý a inspirativní zážitek a ať se daří!
    H.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Přesně to mám v plánu! 🙂
      A košile je z Marks&Spencer, za ten vnitřní knoflíček, aby se neotvírala ve výstřihu, by si zasloužili Nobelovku.

Napsat komentář