Náš Instaživot CLXXII.

Práce rukama. Koukání do krajiny, dlouho a bez lidí. Těžké činky, na které nejste sami. Učení se novým věcem. Dlouhé společné snídaně se spoustou povídání.

To všecko pomáhá tváří v tvář někdy komplikovanému a občas neveselému světu. Starat se o sebe, sami i navzájem 🙂 .

Zuz

Dvorek u Bořetic, k nedělnímu obědu kus dortu. Jsem hospodyňka snů, opravdu.
A rozpůlili jsme si ho, tak to byla romantika. Výšlap na rozhlednu pak ještě větší 🙂 .

Stála jsem nahoře. Úplně sama. Všude takové ticho.
Stála jsem tam dlouho a okolní klid a prostor naplnily i mojí mysl. Být tady a teď bylo najednou hrozně jednoduché.
Pozorovala jsem svoje myšlenky jak se objevují ve vědomí, aniž bych se nechala vtáhnout do jejich proudu. To už mi dlouho nešlo a dnes nějak samo od sebe.
Myšlenky na uplynulé měsíce. A co nám přinesly. Bolest. Zkušenost a perspektivu. Jak nás všechny trochu rozbily. Po tváři mi steklo pár slz a bylo mi líto mých nejdražších. A taky sebe.
Slezla jsem a dole dostala velké láskyplné objetí.
Všechno bude nakonec OK. A pokud není… tak to ještě není konec.
#mindfulness

Úterní chill na Dětské a dorostové psychiatrii. Medik je už vycvičený sedět a čekat. Ale tady nám to vůbec nevadí, protože to za to stojí 🙂 .
6:05 s panem Davidem v gymu na značkách, hurá do stojky, činky nad hlavu, běhy a tak.
6:30 sms: “Dobre rano Zuzko, musim zrusit mindfulness sezeni a tak me tak napadlo, ze nez to udelam, zeptam se vas, jestli se vam to dnes nechce vest…” 😳😱.
7:30 osprchovaní a znova zpocení klusáme do kampusu, můj tep potréninkově neklesá.
10:00 po vizitě, pohovoru se slečnou a mém prvním vedení mindfulness s malými (a většími) pacienty❤.
Už jsem říkala, že se těším do práce? 🙂

Tak jsme pokřtili knihu!
(A daly si s holkama z Nehladu záchodové selfíčko, všechny trochu víc zpocené než krásné, ale v dobré náladě.)
Středeční výlet do Prahy za Lukášem Roubíkem, mrknout na jeho pětisetstránkové dítě. Cca před rokem jsme spolu seděli na večeři, rozebírali kvalitní zahraniční zdroje informací o výživě, studie o bezlepku a sacharidech a kdovíco dalšího. Dneska tu bichli držím v ruce, protože on a další super lidi kolem něj to fakt dokázali. Gratulace, dobrá věc se podařila 🙂 .

Kapku rozkývaný C&J, ale nový osobák 70 kg velmi potěšil 🙂 .
Pak jsme strávili 17 minut s Lindou, tedy velkou spoustou těžkých deadliftů (85 kg), benchů (45 kg) a squat cleanů (45 kg), potem zmáčeli podlahu gymu, nadávali a smáli se, povzbuzovali se a dělali si ze sebe srandu, posbírali se ze země, protáhli se a vyrazili spolu směr fakultka.
Venku se dějou různý špatný věci, ale mezi činkama je bezpečno. Tam nic z toho nemůže, pokud to sami nevezmem s sebou, abychom to mohli s tím druhým sdílet a navzájem si pomoct.
Díky za to a díky za tebe 🙂 .

Půl týdne jsme se neviděli, ale sobotní dlouhé dopoledne jsme si nechali jen pro sebe a konečně si mohli říct… všecko.
Rozhodování, kam po delší době ráno v Brně, netrvalo dlouho. Náš Benedikt ve 4pokojích je pořád to nejlepší, co můžete snídat. Tečka 😛 .

Tom

Výletovací neděle za krásami brněnského okolí. Pro tentokrát nás kočár dovezl do Bořetic, zkusit vyhlášený Dvorek a vyšlápnout si to na rozhlednu. První jmenovaný byl super, dali jsme si dort z Brna, limošku z Brna a kávu z bobů upražených v Brně 😀 . Takže kdybychom neměli v plánu tu rozhlednu, tak jsme mohli skoro zůstat v papůčích a obejít si podniky tady 😀 .

Přijeď domů, říkali. Bude to zábava, říkali. Skoro ve dveřích mi dali váleček a už jsem si frčel 🙂 . Občas je příjemný takhle vypnout hlavu a dělat něco jen rukama a pro mě osobně i to, že jsem mohl začít až k večeru a končit před půlnocí. Protože mohla ožít ta sova ve mě, která už rok a půl spí, abych se nemusel vracet ze Zlína pozdě večer.

Aj lajk tu liv denžrsli! Snad tohle nevidí holky z Rekol. Na moji obranu byl ten chodník uzavřenej,  ale tím to asi taky moc nevylepším, co?

Dlouho nepatřil víkend jen nám. Nevedli jsme deep rozhovory a řešili jen každodenní nutný věci. Teda až do soboty se snídaní ve městě, prochajdou po centru a probráním toho, co se vlastně událo nebo nad čím přemýšlíme. Ještě pořád sice neumím naslouchat tak, jak bych si přál, ale postupně to piluji a nevypouštím to jen druhým uchem ven.

 

1 Comment

  1. Anonym says: Odpovědět

    Přijeď domů, bude to zábava, říkáme pořád…… jen se to někdy nepodaří….., ale pokojíček je jako nový a budeš mít kde spát…. m+t

Napsat komentář