Náš Instaživot CLXXIII.

Spousta Tomových fotek, kde to mně i jemu moc sluší, spousta mých, kde naopak.
Jak už bývá zvykem.
Tohle byl náš poslední týden a byl velmi moc dobrej 🙂 . Enjoy!

Tom

Máme je od jejich otevření za rohem a dostali jsme se sem po 4 letech? Proooč? Zvlášť když to všechno chutná jako nebe v hubě. Tahle pozdní snídaně, kdy jsme domů dorazili po třetí odpoledne, byla v pátek menší oslava nás. Toho, že jsem se rozhodl udělat správnou věc a odejít z práce, co mě i náš vztah poslední rok ničila. A stálo to za to!

Miluji! Dvě věci, které mám na Brně nejraději. Ji s úsměvem na tváři a tuhle terasu!

A když už se pouštím do neprozkoumaných vod, tak pořádně. Po 6 letech mám jeansy. A první testovačku zvládly na výbornou, přežily se mnou celodenní cestovačku na Rekole, takže budeme asi kámoši 🙂 .

Rozhodli jsme se udělat ústupek v nárocích na rekonstrukci bytu a od následujícího týdne stavba pokračuje! A to znamená jediné. Máme zase vidinu konce, toho, že se do našeho milovaného bytu vrátíme a že si třeba zmáčkneme i tohle boží tlačítko na záchod #maleRadosti 😀 .

Znovu běhám! Teda jestli se dá té krátičké vzdálenosti takhle říkat? Snažím se ráno vytáhnout nohy z baráku, abych se před jógou trochu probudil, nebyl úplně ztuhlý a tohle mi v tom pomáhá.

 

Zuz

Srdíčková.
Na osmou na Dětskou psychiatrii – na mindfulness sezení, ranní komunitu, velkou vizitu. Pak milý i když náročnější pohovor.
Do skupinové terapie pro holky s PPP zbývalo 20 minut a skočit si pro svačinu na druhou stranu areálu, nasadit sluchátka a jen jít a koukat byl moc dobře strávenej čas.
Miluju to. Ale člověk cítí, že je to občas těžký na bednu.
Jinak jen pro pořádek, ty naše “děti” mají nejčastěji kolem 13-16 let. Takže s nima člověk vlastně mluví jak s dospělýma. Bohužel taky často museli dospět rychlejš než jejich vrstevníci.
A na pedopsychiatra se nechystám, já budu přes dospěláky. Ale když tady je tak hezky a milo, že se člověk rád zas vrací.

Vypadá to skoro na trénink v dešti, ale ta voda je bohužel naše vlastní. Aneb když ti to ten den extra sluší, zapózuj jak Rose v Titanicu.
Push pressy, hrazda a veslo byly na kondičku, dřepy s dosedem na bednu pro změnu trénink hranic pudu sebezáchovy. Při 135 kg jsem zamávala bílou vlajkou, že takové nervy nemám za potřebí 😀 .

U snídaně nohy navíc = Tomík nemusel v 5 ráno do práce.
Jídlo na jógamatce = stále žijem v provizorobytě.
Když jsme se před Vánocema stěhovali, brala jsem jako jasnou věc, že na poslední státnici už budem bydlet. Pak jsem žertovala, že z promocí už bych jako velká holka chtěla jít domů do našeho bytu. No, ne.
Ale doufám, věřím. V konec vaření v mikrovlnce, v žití dvou lidí ve 2 místnostech a víc, v jídelní stůl a židle, místo na čtení a místo na klidný spánek, ve skříň místo krabice od banánů. A třeba už to fakt nebude dlouho.

Slečny psychiatričky v červnovém univerzitním magazínu, protože www.nevyhorim.com si to zaslouží 🙂 . Teď se chystá a rodí tolik dobrých věcí!

Středa večer. Po tréninku, vizitě na klinice, terapii. Zvlášť poslední zmíněná ze mě vysála většinu životní energie. Ještěže holky z TEDx Bratislava jsou tak boží a dokázaly ze mě při našem skype callu vymáčknout, co potřebovaly 😀 . TED talk ready, prezentace skoroready, tak už „jen“ cvičit a cvičit.
A doufat, že večer předtím třeba z nervů neorchnu, abych tam nemusela jít. Jak si zažertoval pan psycholog z kliniky. Máme tam empatické odborníky, opravdu 😀 <3 .

První pátek, kdy jsme měli oba volno. První pátek, kdy jsme mohli zajít do Marinady na Jaselské, která na nás do víkendu nepočká. A tak. Moc. Dobrý. Moje omeleta s fetou a sušenými rajčaty, k tomu domácí pečivo, společné lívance napůl neskutečný.
Možná dobře, že se tam nedostanem častejš 😀 .

Sobota 5 ráno, nastupuju na vlak do Prahy.
Za posledních pár týdnů už ani nevím kolikátý.
Ale tentokrát ne učit se a pracovat, ale být. Se svým dechem. Od devíti do čtyř. Tady a teď. Podruhé na celodenním mindfulness setkání.
Dost jiný než to první, v něčem jednodušší, v jiném zas nová výzva. Ale zase jsem se přesvědčila, že cvičit budu a chci dál, tohle je prostě dobrej nápad 🙂 .

Napsat komentář