Náš Instaživot CLXXIV.

Promoce jsou zážitek na celý život a taky dost intenzivní záležitost. Zkuste si je dát dva dny po sobě v extrémních tropických podmínkách a máte jistotu, že nejen nezapomenete, ale budete se z toho zbytek týdne dostávat 😀 .

Zuz

Do TEDx Bratislava zbývá přesně týden. A mě nepřestane překvapovat to nadšení a nasazení lidí, kteří za ním stojí.
Kája a Dáša si mě našly, přesvědčily a vypiplaly. Trávíme spolu hodiny na skypu a třeba taky v Brně, protože v neděli se sbalily a dojely mě v parku u Janáčka trápit s přednesem 😀 . „Trápit“ pro dobro TED talku, samozřejmě, ale domů jsem šla s mozkem konzistence rozvařených těstovin… a pocitem, že moc doufám, že všechno klapne, protože to téma si to fakt zaslouží.

Tyhle víkendové na balkóně mám teď snad radši než snídání ve městě.
Teda až na to nádobí.
Ale to stejně většinou umyje Tomík.
Protože já to prý nedělám dost dobře.
Okej, nevytahujme staré domácí hádky 😀 .

„Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, hvězda aby plála, člověk vyšel z mála, hlas zněla jako hlas má.“
Crossit MadMan je speciální místo <3 😀 .

2 km výklus na rozehřátí.
5 sérií sumo mrtvých tahů 115 kg x 2, pomalu nahoru i dolů.
50 – 35 – 20 opakování floor press (35 kg) a wall bally, 20 cal na kole mezi koly.
Protáhnout, posbírat se ze země a snídat.
Tyhle rána miluju.

Víc „Brno“ už to nejde!
Růžová kola, pečený kokos od Božského kopečku, žádný spěch a pro mě definice prázdnin 🙂 .

Promoce, den první.
Už při ranním běhání jsem tušila, že to bude srdcovka.

A bylo to krásný 🙂 .
Kájin absolventský projev a převzetí titulu doktorky medicíny, my v hledišti hrdí a dojatí (a vysmátí, tady s chlapci těžko udržet seriózní tvář). Mimo jiné i komplet propocení, protože rozbitá klimatizace v aule přivedla mnohé na pokraj kolabsu.

Den druhý. Můj projev, stejné horko, ale dlouhý tlustý talár jako bonus, v hledišti rodina pokrevní i ta brněnská <3.
Nečekala jsem od promocí nějaký zával emocí (přes státnice jsme si jich zažili hromadu), spíš to byl od rána slušný stres, vlasy blbý, silonky fail, nervozita z mluvení před celou aulou…
Ale pak jsem je tam všechny viděla, jak přišli kvůli mně, jejich úsměvy, objetí a pozornost. Už při projevu děkana jsem rozdýchávala slzy, aby mi pak proboha bylo rozumět, po skončení už jsme je s mamkou neudržely ani jedna.
Tolik lásky kolem sebe mám. Tak moc 🙂 .

Tom

Happy puppy. Chtěl bych napsat, že mi dělají radosti i maličkosti, ale zrovna ten den nebyl úplně o nich. Protože nám odpromovala Kája. Věřím, že jednou z ní vyroste přední česká dětská psychiatrička :).

Odpoledne mě pak růžové zavezlo za návštěvou z Prahy, která si snad užila procházku po Brně i společný čas. Cestou domů jsem si po celém dnu dal 20 všímavých minut v parku s meditací a poslechem hudby, abych to nevzal jen jako další fajn den v řadě, ale pořádně si zapamatoval ty emoce, kterými byl natřískaný od samého rána 🙂 .

Čtvrtek byl ještě intenzivnější, protože přišla na řadu ONA. Ta, které jsem stál po boku dlouhých 6 let. Přinesly spoustu krásných vzpomínek, ale i těch nepříjemných, když jí život házel klacky pod nohy, ale ona to vždy zvládla. Postavila se a šla dál za tím, co miluje. Díky tomu jsem mohl slyšet její závěrečný projev, dát jí tuhle kytku a být dojatý spolu s ní.

Kdybyste se zeptali před rokem a půl, jak se nejraději pohybuji po městě, tak by byla odpověď jasná. Auto. To dnes díky bohu neplatí. Odpovědí je kolo. Je jedno, jestli nasednu na zelené, modré nebo růžové. Vždy bude v rámci centra rychlejší, ekologičtější a pro moji fyzičku lepší. A ta radost z jízdy je k nezaplacení 🙂 .

Napsat komentář