Náš Instaživot CLXXVI.

Dozvuky náročného víkendu, krásný dny s nima, svět vzhůru nohama, další letošní stěhování, co není rozhodně poslední a nejistá budoucnost před náma.
Ale jak říkal náš pan třídní – ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.

Zuz

Úterky. Moje oblíbený 🙂 .

Ráno 40 min meditace body scan.
Jednoduše dokonalý flat white v milovaném Spital Cafe Mitte.
A mindfulness ještě jednou, tentokrát na Dětské a dorostové psychiatrii. Kromě 5 min soustředění na dech jsme si taky povídali o šedé kůře, amygdale, útoku medvěda a jak ten svůj mozek můžem cvičit.

Ptala se mě po sezení sestřička: “A vás to baví?”.
No jasný, že baví. Když vidíte ten smysl, víte, že je to dobrá věc a ještě před váma sedí spolupracující skupinka, co se hlásí, napovídá a pomáhá vysvětlovat… tak to mě baví moc 🙂 .
#nadšenýIdealistaAndProud

Z Bratislavy jsem si dovezla hromadu dojmů, myšlenek a emocí, co ještě pár dní doznívaly… a taky roztrhané dlaně ze spousty shybů, co se hojí dodnes 😀 .
Vzpírání naštěstí jakž takž šlo i s nimi, i když opatrně. Ťuknout se do té naražené holeně, co jsem tam získala taky, by bylo na slzičky.

Někdo by řekl, že je to taková nehezká momentka.
Já neznám krásnější lidi.

Prodloužený víkend, celé Brno dovolenkuje a my balíme krabice od banánů a chystáme další stěhování.
Ta rána, co jsou ale jen podle mých představ a nikam se nespěchá, mi ale nikdo nevezme.

Házením těžkých činek nad hlavu a dlouhým společným vysedáváním na terase je trávím snad nejradši <3 .

Naše „doma“ stále v nedohlednu, ale fotky na zeď ready.
Ty důležitý věci mají prioritu, žejo.

Tom

Ona to zvládla! Celý den jsem byl nervózní za nás oba, ale po prvních větách jsem věděl, že to bude ok a přál jí, ať se na konci přidá co nejvíce lidí. Ať se pomyslně prolomí stigma i tímto a lidi zareagují tak, jak jsme doufali. A ono se to povedlo!

Jen pár přátel stačí mít! A tyhle mám extra rád, jsou tak trochu zázrační a není to jen těma limčama. Celé pondělí, úterý i část středy jsem proležel doma. Celý ten víkend na Slovensku mi dal zabrat a oni mě vytáhli na jídlo a společné toulání městem s neutichajícím smíchem.

Zkouším to posunout zase trochu dál. Do stojky se mi dařilo i v dávných crossfitových dobách dostat hlavě švihem ze stoje a teď poslední týden pracuji na středu těla a technice, aby se mi do těchto pozic dostávalo zase o kousek líp 🙂 . Na čem teď pracujete vy?

Poslední balkónové ráno oslaveno proteinovou kaší. Společným koukáním na okolí při krásném a slunečném ránu! Tohle mi bude sakra scházet!

Pokud hledáte recept na kaši, klikejte zde 🙂

Napsat komentář