Náš Instaživot CLXXVII.

Týden dobrých zpráv ❤. A ochutnávka z letošního putování po Evropě.
Ať se líbí, my nasedáme do auta a frčíme dál!

Tom

Nejde nemilovat! Jak Hallstatt, tak ji <3. Ač se po druhé návštěvě ukázalo ještě víc drobností, co se mi tady nelíbí, tohle je pořád jeden z nejkrásnějších výhledů.

Btw.: chtělo by to nějakého lokálního Janka, který by si na všechny ty turistické pasti posvítil 🙂 .

A o čem byla Vaše dovolená? Jezdili jsme po jezerech a kochali se. Rozhodně to nebylo dokonalé. Rozhodně bych zpětně udělal hodně věcí jinak, ale věřím, že budeme mít možnost se do okolí Salzburgu ještě podívat.

Článek o tomhle putování je v procesu 🙂 .

Protože je skoro co by kamenem dohodil i Legoland, kde se každý dospělák vrátí do dětských let. Nejlepší byli tatínci, co s dětmi jezdili na pirátských lodích a snažili se všechny kolem pokropit větším proudem vody než jejich potomci 😀 . Navíc k tomu měli takovej ten správně zakousnutej ret a úsměv od ucha k uchu.

Osobně jsem si nejvíc užil modely měst, protože jsem všechny poskládané viděl i naživo a vrátily se všechny ty krásný vzpomínky 🙂 .

Milované Brno. Na následující měsíc jsme se s ním rozloučili stylově v mexické na rýži s fazolemi a trhaným masem, protože to se u nás podávalo jen posledního půl roku 😀 . Zpětně po téhle naší dovolené si strašně vážím toho, jaké máme štěstí, že je Štatl místem, kde se gastroscéna rozjela poměrně ve velkém a není problém si vybrat pomalu ze všech chutí světa. Protože to taková samozřejmost vůbec není.

Zuz

Tak sbohem, byte.
Čau přechodné bydlení, co místo na dva měsíce bylo na víc než půl roku.
Čau žití v jedné místnosti, čau učení se na státnice v 5 ráno na záchodě, čau celonočně praskající ledničko vedle postele, čau živote bez kuchyně a dřezu, čau božskej balkóne, meditování vedle botníku, obědvání na koberci a tak.
Jakkoli jsem tu nebyla moc šťastná, staly se za ty měsíce takový věci, že zapomenout nejde.
A jsem vděčná. Minimálně za střechu nad hlavou. A že jsem toho svého muže během 5 měsíců učení v 1+kk bez kk nezabila.

Mimochodem, je úžasnej❤. Opravdu. Praktickej a neskutečnej dříč a organizátor a kliďas. Aspoň pár týdnů teď nechci nikam nosit žádnou pračku nebo ledničku, ale bez něj bych se nepřestěhovala ani za měsíc.

Mezi klasické znaky dospělosti patří, že obloženi krabicemi od banánů zase zazvoníte u maminčiných dveří 😀 .
A tak zas spím ve svém dětském pokoji a i když doufám, že to není na dlouho, tady ta chlupatá mladší ségra z toho má fakt radost 🙂 .


Jedna vzpomínková ze zimních pátků strávených společně na Interní hematoonkologické klinice.
A tenhle týden přišly ty nejhezčí zprávy.
#cancerFree ❤.

Česko-rakousko-německý road trip, den první.
Ráno vstaneš, nakoupíš, nachystáš, nabalíčkuješ, pošleš muži fotku, že se má v autě na co těšit a obratem ti přijde:
„A máme vypeckováno?“

Zabít občas :D.

5 let, 9 měsíců a 27 dní od chvíle, kdy jsme se poprvé potkaly a daly do řeči. Na záchodě, o přestávce první přednášky na medicíně. Měla na sobě něco oranžovýho mám pocit😬.
A přesně za 50 dnů nastupuju do práce.
Těším se. Kdo by se v téhle sestavě taky netěšil, že jo.

Napsat komentář