Náš Instaživot CLXXVIII.

Návraty z dovolené bývají prý někdy drsné. Ta naše ale, pár týdnů před nástupem do práce, vlastně stále pokračuje, jen k tomu máme zas přítomnost svých oblíbených lidí jako bonus 🙂 .

Zuz

Ahoj, Vary! 🙂
Snídaňová vajíčka jsme tentokrát vyměnili za bagel a nebylo to vůbec špatný, naopak. Na kávu přes cestu do Republica Coffee, pak pocourat po kolonádě, mrknout do Thermalu, opařit si ruku o vřídlo a naše letní cestování bylo u konce.

“A ty je nemáš rád?”
“Ne. Jak je to sladký. A tu strukturu. Radši punčák.”

Kus lásky, Náš Benedikt ve 4pokojích (jak jinak, že) a rozlučkové snídání s panem Davidem, než odfrčí na výběrový posh onko kongres do Valencie. A že já dobře vím, jak skvělý takový „dovolený“ jsou 🙂 .

Na dobu neurčitou zpátky do rodného města a mezi činky, tam, kde to málem deset let zpátky všecko začalo.
Špinavá zrcadla, 20 funících chlapů a ten boží pocit po – všechno při starém 🙂 .
Akorát jsem zas odjela záda, ramena, břicho, pár srand s kettlebellama a jsem v koncích. Ruce necvičím. Nohy necvičím. Vzpírat se tam nedá. Dochází mi nápady 😀 .

V hotelu dostanete při přespání mýdýlka a čokolády. U Davida vás čeká zajíček a jeho domácí marmeláda :-O .
Pak už jen 8x projít celý byt a zkontrolovat, že vše je na svém přesném místě. Jakože stejně určitě nebude.
Ještě, že spolu nebydlíme. Jsme Preston Burke a Christina Yangová. Zabil by mě do dvou dnů😂❤.

Po uběhaném a upršeném dni všechno vstřebat s Tomíkem a Kájou, u pholívky ideálně.
Máme s paní kolegyní další job, další projekt❤.
Opět v týmu lidí, se kterými jsem před pár měsící ani nesnila spolupracovat.

Vůbec teď tak nějak nemám konkrétní sny a cíle, kromě pár větších dlouhodobých, kterým ale nedávám deadline. Nabídky práce na zajímavých a smysluplných projektech teď musím spíš důkladně vybírat než vyhledávat a následující měsíce nechávám hodně otevřené. Protože ony ty věci zase samy přijdou. A to je hrozně hezký 🙂 .

Tom

Letošní dovolená byla trochu jiná než všechny ty předchozí, ale jedna tradice zůstala zachována – pizza cestou domů. Z rukávu jsme vytáhli místo, kam se chci v Praze podívat od otevření a konečně se povedlo. Nečekal bych, že tady najedeme jedno z nejlepších jídel za poslední rok, které dali v kuchyni dohromady z pár základních, ale kvalitních surovin. A to šlo teprve o předkrm. Pizza samotná tohle tvrzení jen potvrdila a já našel svůj nového favorita.

Slíbili jsme si, že se zkusíme častěji vypravovat za kulturou (díky za inspiraci, bratře 🙂), takže se po měsíci střídáme ve volbě, kam se vydáme. V červnu to byla Horečka sobotní noci v MdB a v červenci se nám poštěstilo získat lístky na Letní shakespearovské slavnosti. Z nejznámějších děl jsme viděli snad všechny a tak se zdála nová hra Konec dobrý všechno spraví, jako fajn volba… ale nebyla. Od samého začátku se hrálo na levný a kolikrát sprostý humor a i přes kvalitní obsazení se takhle komedie prostě v našich očích nepovedla 🙁 .

V jednoduchosti je krása a v lokálních surovinách taky. Takže vajíčka od domácích slepiček, rajčata s pažitkou ze zahrádky, pro jedinou šunku bylo třeba zaběhnout do krámu. A ač jsem milovník kaší, tak občas potřebuji pauzu a právě něco takového 🙂 .

Po dlouhé přestávce se snažím vracet ke sportu. Jde to pomalu, hlava se vzpouzí, ale nechci to vzdát. Takže zatím jedu tyhle malé krůčky v podobě krátkých běhů k místu, kam jsem se před 12 letech vydal poprvé, když jsem nazul kecky a začal se sebou něco dělat. Stejně jako teď 🙂 .

1 Comment

  1. Nice article..
    Love your blog..

Napsat komentář