Náš Instaživot CLXXXI.

Tenhle týden?

Průsery a stres, o jakých by se nám nesnilo.
A taky jedny z nejhezčích okamžiků celýho léta 🙂 .

Tom

Jídlem tohoto týdne se stala Shakshuka, tradiční izraelský pokrm z rajčat. Ta naše domácí se ukázala trochu kyselá a ani přes přidání cukru jsem to nevytáhl na takovou chuť, jak bych si představoval. Ale zásob máme dost, takže můžu experimentovat dál (asi jediná věc, co na létě mám rád 😀) 🙂 .

V pondělí ráno na vás na stavbě řvou, tentýž den odpoledne hledáte nové lidi, co by vám to pomohli dokončit. No a v pátek umíte udělat sádrokartony a nahazovat hrubou omítku. Zatím nám to nejde moc naproti, ale nevzdáváme to!

Aktuálně nám chybí dořešit jen obkladač a snad to budeme mít!

PS: kdybyste někoho šikovného znali, dejte nám, prosím, vědět. Dáváme 2x až 3x víc za metr než by si normálně řekl a práce je to na 2 nebo 3 dny, podle šikovnosti 🙂 .

Při tom všem bylo potřeba vypnout i hlavu a k tomu se zdá být nejlepší místem Otevřená zahrada, kde dostanete žlutou do kelímku a můžete si složit nohy, kde se vám zlíbí. Ten klid kolem vás i přes centrum Brna je strašně návykový a skvěle se tam čte. Btw., ač je Prašina knížka spíš pro dorost, tak zaujme a vtáhne do děje i dospěláka. Já ji zvládl za pár hodin a doufám, že Matocha napíše další díl.

A máme vybranou sedačku! Nakonec se nám podařilo najít způsob, jak jít do varianty nerozkládací a přitom mít i místo na spaní pro návštěvu, takže velká spokojenost 🙂 . Barva bude sice trochu jiná, ale bereme tuhle.

K tomuhle mám jen: „Díky za tenhle den, byl speciální.“ <3 .

 

Zuz

Hromde knížek, hromada kaše, pes na nohách.
Předstírám, že si ze slušnosti osvěžuju základy psychiatrie, ne že jsem půlku zapomněla. Jjjj.

Když si myslíš, že TEĎ už věci půjdou jak se řeklo. Že víc než tříměsíční zdržení už se nenatáhne. Že se nám to nezačne celý rozpadat jak domeček z karet. A zas to není pravda.
Další hororový zprávy z rekonstrukce, díl 157. V tu chvíli jsem z knih vypisovala kapitolu o úzkosti, což zní jako vesmírnej vtip.

Během 10 min mi ale napsalo 5 lidí, kteří mají v mém životě speciální místo, aby mě podpořili, každý tak, jak to umí nejlíp (chlapi nadávkama a konstruktivně, ženy empaticky a sdílením❤️). Pak jsem zalehla do trávy s 15 min body scan meditace.
A místo, aby mi bylo zle a nevěděla co se sebou, jsem nakonec zůstala vlastně dost v klidu a hlavně vděčná za ty, co v životě mám.
Už to doklepem. Cíl na dohled.

Čtvrteční #thankfulThursday nebylo tenhle týden vůbec těžký vymyslet.
Moc vděčná jsem:.
🔵že jsem odjela do Brna k Davidovi, aspoň na 1 noc pryč od všech stresů a strachů s řemeslníkama. Spolu na jídlo, večer si povídat, dokud neodpadnem (= do 10), vypnout hlavu a ráno vstát vyspaná,  odopočinutá a ready jet dál.
🔵za moje nejdražší přátele, že je mám a že jsem je mohla ten den vidět všechny!🙌🏻.
🔵za nečekané dny dovolené navíc, 1 plášť a 6 halen😄. A že jsem zvládla sehnat a vyplnit všechny papíry, to teda hlavně. Návštěva všech okýnek na úřadech a personálním je nejspíš testem inteligence a součástí přijímacího řízení na pozici lékaře.
🔵za každou drobnost okolo bytu, která nás posunuje o kousek dopředu a nestahuje do víru frustrace a řetězících se 💩. A za neuvěřitelně organizačně schopného, šikovného a úžasného chlapa, co vedle sebe mám❤️.
Co vy dnes?☺️

„Víš, já ještě netuším jak to dopadne s tou sobotou, jestli nebude potřeba, aby někdo jel se zedníkem na byt.“

Nenenene. Společný den mimo Brno jsme si s našimi nejdražšími plánovali už hrozně dlouho, vlastně jako jednu z odměn za tenhle nehezkej rok. A právě teď si ho zasloužíme moc. A sádrokartony do neděle počkají.

Courali jsme po městě a zahradách, vypláchli si dutiny bazénovou vodou (Kája a Honza jsou dva zákeřní lidé, když dojde na topení kamarádů), snědli spoustu masa, salátu a koláče, nakonec se rozvlnili v kině…

… a já vám děkuju za nejhezčí svátek, jeden z těch letních dní, co mě budou ještě dlouho hřát a taky prostě za to, že jste 🙂 .

Napsat komentář