Náš Instaživot CVII.

Když se ti nedaří na tréninku, tak to zajez.
Nám to vyloženě funguje, doporučujem :D.

Tom

Sobotní dávka radosti❤️. Po krabičkových snídaních přišlo tohle vajíčkové nebe a navíc jsme našli v Brně nový super Podnik.

Na konci minulého týdne to prostě nešlo. Tělo i hlava po prvním pracovním týdnu KO, takže v pátek přišlo na řadu jen lehké pumpičkování bicáku #staykulturista. V sobotu pak Open, který byl v mých očích zatím nejhorší workout letošního roku. Ale techniku snatchů dopilujeme a všechno bude :).

Je třeba více slov? Kráska, i když ta malovaná má taky něco do sebe #sommalíř :D.

A taky jsme byli v Ikei. Svíčky, matrace a hlavně párek máme, takže středeční randíčko lze považovat za úspěšné :).

Zuz

Open 17.3 jsem si upravila a místo 6 a více shybů s dotykem hrudníku (To fakt ne. 70kg je 70kg, děcka :D.) jsem si dovolila jen bradu nad hrazdu. Nad moje síly byl ale trh – 30kg jsem našvihala nad hlavu no problemo, ale 43kg se najednou zdálo jak tuna. I když osobák mám teda o dost výš. Není každý den posvícení!
I tak, tyhlety soboty, když se nás sejde v gymu třeba 10 a všichni máme jeden cíl… ty jsou prostě mega :).

Tréninkové úspěchy ale nepřišly ani v neděli, právě naopak. Jeden špatný minipohyb, jedno zaváhání a cuknutí a akutní ústřel byl na světě. Z píchnutí za krkem a ztuhlosti se za pár hodin vyvrbila záda v křeči, slzy v očích a neschopnost se pořádně nadechnout.
Prostě když se daří, tak se daří.
Naštěstí jsem doma měla osobního řidiče/maséra/asistenta/lepiče tejpů/uklízečku, což trápení zmírnilo.

Food art level idiot. Ani ta polomrtvá pažitka to nezachránila. Ale hovězí z pomalého hrnce šetřilo celý týden čas, a tak jsem ho mohla více věnovat studiu hnisavých vyrážek a osypaných penisů. To se mám. A zkouška z kožního za dveřmi.

Snažím se každý den radovat z maličkostí, vážit si svého zdraví a svých možností… ale omg ten pocit, když už mě po pár dnech nezabíjel vlastní zablokovaný krk, to byla nevídaná euforie :D.
Středeční  týmovka na šestou ranní boží jako vždy a na seminář o hepatitidách jsem dorazila plná entuziasmu (jak taky jinak, že, takové cool téma).

Ve čtvrtek po škole na kafe a sluníčkovou procházku do města. Trochu mě mrzelo, že s sebou nemůžu mít muže, tak jsem mu alespoň od Bůchecka s Dezertinou donesla tenhle pozdrav.
Tak. Moc. Dobrý.

Takové ty večerní (ne)břišáky po hromadě jídla a 3l vody :D.
Momentální „forma“ mě ba. Ani moc hubená, ani moc měkkouš, síly na rozdávání a je mi prostě fajn :).
Mrtvé tahy po 100 letech a 10 kol (Ano, DESET kol. Cokoli, co je nad 4, považuju za sprosťárnu): 6 shybů – 6 dřepů s činkou nad hlavou – 6 výskoků na bednu.
Fajn! Supr! Zítra zas!

 

3 Comment

  1. Tak ta snídaně je božská ale ♥

  2. Alča says: Odpovědět

    Ahoj, možná hloupý dotaz, ale, když si předpřipravujete jídlo na dny dopředu, necháváte jídlo v lednici v krabičkách otevřené nebo zavřené? Děkuju 🙂
    Jinak fotky krásné jako vždy a gratuluju Tomovi k nové práci. Zajímalo by mě, jestli na toto téma nechystá nějaký článek, jaké je to po studiu, co dělá atd.
    Krásný den 🙂

    1. Tom says: Odpovědět

      Ahoja, pokud se náhodou stane, že je jídlo ještě vlažné, tak necháváme krabičky otevřené. Jinak vždy zavřené :).
      O práci časem určitě něco vyjde, ale zatím není ani dost materiálu ani si nejsem úplně jistý, o čem všem můžu nebo nemůžu mluvit. Ale v průběhu doby něco vydám.
      A děkuji 🙂

Napsat komentář