Náš Instaživot CXIX.

Pracovní nazasení level pan inženýr Kaše, studijní zápřah ve stylu poslední velká zkouška slečny Zuz :D.
Z tohohle týdne se budem ještě chvilku dávat dohromady, ale tak moc stál za to 🙂

Zuz

Když vypadá trénink celkem fajne na papíře… a pak přijde ta facka a domů jdeš dobitý jak hřebík :D.

Klasická kompozice.
Na zkoušku z Onkologie jsem studovala poctivě, už proto, že mě ten obor moc bavil. Ale i tak přijde to ošklivé období, tak 5 dní do finiše, kdy přes navyšující se množství hodin strávených každý den v knihách má hlava pocit, že toho ví míň a míň, a únava je šílená. Hlavní je vydržet a pokračovat. Ne brečet, zoufat, neučit se a válet se v slzách po zemi.
Proč mi to někdo nevysvětlil už v prváku?

A že člověku z toho nekonečného učení trošku i hrabe, to se stát může :D.

To za mnou takhle v zimě přišla spolumedička Terka, že má „takový nápad“. Kromě toho taky energii menšího torpéda, ambiciózní plány a spoustu idealismu (a to já ráda!).
Měli jsme úžasné grafiky zobrazující 9 duševních poruch – schizofrenii, mentální anorexii, panickou poruchu, ADHD, Aspergerův syndrom, bipolární poruchu, Alzheimerovu demenci, depresi a OCD – a čekala nás už jen hromada plánování, pocení textů, shánění osobních příběhů, které nám napsali lidé s danou nemocí, psaní tisíce emailů a zpráv…
… a ono se to nakonec fakt povedlo :).
Výstava Příběhy bláznovství od příštího pondělí v Brně. Přijďte. Stojí to za to. Fakt, slibuju :).
Protože má smysl ukazovat, že duševní nemoc nemá být něco, o čem se nemluví. Že se za ni není důvod stydět. Že je OK říct si o pomoc. A že takový člověk není nebezpečný blázen nebo někdo, od koho bychom si museli držet odstup.
Startujem slavnostní vernisáží a v 18:00 pak besedou s Járou a Vaškem, kteří budou povídat o svém životě s bipolární poruchou a schizofrenií. Moc rádi se tam s váma uvidíme :). A příští týden třeba přibude článek, jak nám to všecko krásně klaplo a já se nezhroutila při mluvení před spoustou důležitých lidí :D.

Když nemůže kvůli Onkole hora k Mohamedovi, musí přijet maminka do Brna. Hezky jsme se měli. A můj muž je hrozný fešák, já to říkám pořád.

Snímek pořízen před pátou hodinou ranní. V cílové rovince už spánek moc nespolupracuje, ale celkově jsem na sebe pyšná, jak jsem ten studijní záhul ustála. Dohromady se školou, zařizováním kolem výstavy, atakdále, atakdále. A spaní brzo doženu, slibuju :).

To Infekční mi tento semestr prostě nesedlo :D.
Je to tam, děcka. 31. a poslední zkouška na medicíně. Už „jen“ 5 státnic k dokončení těch 6 studijních let, během kterých jsem zestárla tak o 20 :D.

Tom

Dětské hřiště, partička 30 namakanců a jeden hero workout, tak zněl plán na sobotní dopoledne. V krásných 30 stupních jsme si dali 1600 m běh, 100 shybů, 200 kliků, 300 dřepů a dalších 1600 m běhu, vypotili duši a následně se přesunuli na přehradu doladit plážovou barvu. A já? Užíval jsem si to nejvíc ve chvíli, kdy Zuz ještě cvičila a mohl jsem si štvát blbejma kecama :D.

Dlouho jsme nebyli zkontrolovat kvalitu dortů v Melounovém cukru, takže nebylo jiné cesty a při nedělním odpoledni se Zuz a skoroTchýní jsme se obětovali! A něco vám povím – pořád jsou boží :).

Středeční trénink mi moc nesedl. Running DT, kde jsem místo 200 m běhal 400 a pak místo 5 dřepů jel 6. Ale třeba se časem naučím číst instrukce pozorněji a programming začne dávat smysl #facepalm. Naštěstí vše zachránila poslední část s chůzí ve stojce, kde se zase cítím o kus jistější #jeeej!

Espresso tonic by Zlín mile překvapil :). V téhle fajn kavárničce bych zvládl sedět dlouho. Jen to tentokrát moc nevyšlo, protože jsem po chvíli musel běžet na autobus domů za Zuzankou. Tak třeba příště i s ní (:.

Napsat komentář