Náš Instaživot CXLVI.

Jeden standardní týden brněnský státnicový (čti: „opulentní víkendové snídaně a tisíc tisíců otázek z Gynekologie a porodnictví“), jeden velmi nezvyklý alpský, na lyžích, sáňkách a s vanilkovou omáčkou.

Hezký pátek! 🙂

Zuz

Protože víkendová hospitalizace pana Davida je slabou výmluvou proč vynechat plánovanou sobotní společnou snídani!
Díky za lidi z Cafe Spital Mitte a 4pokojů za jejich ochotu a dobré <3 – vděčíme jim za flat white, naše nejoblíbenější vejce Benedikt a domácí termix – o kus lepší než kafe a bageta z automatu, které by nás ráno v nemocnici nejspíš čekaly.

Snídaňové radosti pokračovaly v neděli. Můj mozek ten den nezná, takže vstal jako obyčejně před pátou. Po třech hodinách učení v koupelně jsem si ale řekla, že vocaď pocaď, nazula běžecké botky a vyrazila do ulic.
A když už jsem se vydala courat, ať je to aspoň něčemu užitečné – nakoupit pár drobností a nachystat skoro hotelový stůl, aby se Tom pomalu aklimatizoval na pobyt v Rakousku.

Do státnice č. 3 už nezbývají týdny, ale dny a já velkou většinu z nich trávím zavřená doma, s hlavou v nekončících seznamech otázek. Na úterní dopoledne na Dětské psychiatrii jsem se tím pádem těšila ještě víc než obvykle a to jsem ani netušila, jak skvělý den se z toho vyklube.
Velká vizita s dětmi a pak povídání o nich super jako vždy samozřejmě, společná mindfulness meditace radost a nakonec jsem se poprvé dostala i na skupinovou terapii – vzhledem k tomu, že Yalomovou tlustou bichli o ní už hltám pár týdnů, bylo na čase 😀 .
Odpoledne nečekaně přehozená moje vlastní terapie byla zajímavá, vřelá a se spoustou věcí k přemýšlení a kompliment od neznámého borce na chodbě, že jsem „ta nejkrásnější sestřička tady“ (Nejsem sestřička. Sestřička umí píchnout žílu. Já jen občas.) zvedl náladu 😀 .
Dřív bývalo vděčných a radostných dnů v týdnu víc, teď si jich aspoň pořádně vážím.

A Cafe Spital Mitte před vstupem do bohunické fakultky je to nejlepší, co se kampusu mohlo stát! <3

Když hlava nezvládá a mozek je přetažený, aspoň něco těžkého si zvednout. Začínám fungovat tak napůl – do gymu si zvládám sbalit jen něco, z bytu bitevní pole, stravuju se zase hlavně vločkama – ale konec porodnickým komplikacím, IVF a tisícům gyndavyšetření je na dohled.

Tom

Po sedmi letech znovu na svahu. První nástup do lanovky se neobešel bez mírné nervozity, jestli to nespadne a jestli pak nespadnu já 😀 . Ale pak už jen tenhle přiblble šťastnej úsměv až do večera, kdy se ještě rozšířil, protože…

…nám dali každému sáňky a panáka, abychom se nebáli a vypustili nás na 5 km dlouho trať. Trochu neskutečný jet v noci s minimem osvětlení okolo 50 km/h z kopce #yolo 😀 .

Jakože nebudeme si nic nalhávat, měl bych ještě trochu zapracovat na němčině, protože tohle měla být gulášovka a štrůdl 😀 .

Ještě jedna rada. Ptejte se vašich spolulyžařů na barvu sjezdovky předtím, než na ni vjedete 😀 . Yolíčko podruhé a černý kopec. Na druhou stranu to byla odpoledne ta nejlíp upravená trasa, protože se na ni většina bála 🙂 .

A hlavně ty panoramata!

Na TO DO cestovním seznamu ubylo další místo. Rakouský Hallstat prochozen a je nádherný. Ač jsem se bál, že přes ranní inverzi nepůjde nic vidět, tak se to nevyplnilo a mraky nádherně dokreslily výhled na město. Jestli budete mít někdy cestu kolem, tak se tam zastavte. Stojí to za to!

Napsat komentář