Náš Instaživot CXVIII.

Brno už jsme, co se snídaní týče, nejspíš totálně vyjedli, takže nastal čas expandovat.
K tomu bolavé zážitky z gymu a občas ještě bolavější ze světa nekonečných učených knih a pracovních úkolů.
Ale máme se. A to nám víc než stačí :).

Zuz

Mikulov&Sojka&spol. Exkurze za tradičním sobotním brunchem za hranice Brna se vyplatila a vajca jsou život.

Finiš zkouškového maratonu v nedohlednu a spousta neškolních projektů k tomu, ale mně se tohle všechno podařilo nechat doma u stolu obloženého papíry a užít si výletní půlden na 110%. S ním. Tady a teď. Ne myšlenkami na to, co bylo, nebo plánováním a úvahami nad úkoly, co mě čekají.
A to není málo. Ještě před rokem by to byla mission impossible a přitom je to tak důležitý. Starat se o hlavu.
Jsem na sebe docela pyšná :).

Komediální okénko aneb dneska už jsem ostříhaná.

Tip pro hejtry salátu (ke kterým se rozhodně neřadím #králík) – prostě ji schovej pod zbytek :D.
Pomalu vařené hovězí na zelenině vypadá otřesně, chutná OK, ale příště rozhodně zas chilli con carne, nedá se nic dělat.

Chodit na nedělní lekci vzpírání má samé výhody – domů si odnášíš PRko a kus dortu.

Nechcete vědět, jak moc to bolelo.
Moc.
O půl osmé ráno jsem se rozplácla o hranu dřevěné bedny a ještě o čtvrt na devět jsem myslela, že se pobliju.
Radosti.
Jeden by byl vzteklý, nadával na ošklivou ránu a budoucí jizvu na počátku sezóny krátkých sukní… já jsem jen příjemně překvapená, že se mi to stalo až po takové době crossfitování!

Příští středu poslední velká zkouška. Z hlavičky se kouří, každé ráno před šestou startuju biflování chemoterapií a večer kolem deváté mi padá hlava nad markery různých karcinomů.
Ale všecko půjde. Všecko zvládnem. Už jen chvilku vydržet :).

Tom

Kráska a zvíře, ale kdo je kdo? 😛  Dovolené jsme vždycky trávili v zahraničí a Česko si nechávali asi na stáří :D.  Rok se s rokem sešel a my po víkendech obrážíme i naše luhy a háje. Naposledy jsme se vyšplhali na Svatý Kopeček a prochodili Mikulov, který určitě doporučujeme :).

Mám boží kámošku (ahoj Míšo) a ta má boží kámošky (ahoj buchty) a ty pečou boží buchty! V pátek mi jedny nechala odložit, dala si se mnou kávu a udělala ze špatného týdne o kus lepší :). Velké díky!

Společně to jde líp, zvlášť když máte před sebou 30 minut přemísťování do dřepu.

Batůžek, svačinka v krabičce, košile a jarmilky, takže skoro jako první den ve škole! Jen jsem teda nedostal nic za odměnu, že jsem vydržel až do konce :D.

Jsou tréninky, co si užívám, a pak jsou ty, kdy je nutné vypnout hlavu a jet, dokud to neskončí. Ve středu to bylo okořeněné ještě nesnesitelným horkem v gymu a náročným dnem v práci. Nicméně se povedlo a 5 km na vesle zvládnuto a dokonce s fajn časem 18 minut a 25 s. Teda doufám, trenér ještě nic nepsal :(.

1 Comment

  1. Jo Mikulov, to je opravdu krásné město ! 🙂

Napsat komentář