Náš Instaživot CXXI.

Pro Toma byla vrcholem celého týdne skoro dvousetkilometrová noční běžecká štafeta (už jen proto, že následujících pár dní ji hlavně dospával), Zuz se stále nemůže rozhodnout mezi císařským řezem, odstraněním mimoděložního těhotenství a malinovo-mandlovou limonádou na Svoboďáku.

Tom

Poslední snídaně? Mohla to být (aspoň tak to cítilo mé kaší srdíčko 😀), ale místo toho šlo jen o příjemné ráno s bráchou a švagrovou v Atlasu chvilku před tím, než vyrazím…

… s partou podobných šílenců na závod ze Sněžky do Prahy :). A s klidným srdcem řeknu, že se jednalo o jeden z nejlepších sportovních zážitků ever s partou super lidí!

Když se v sobotu a v neděli živíte převážně ovocem a proteinem, tak pondělní ráno nechcete vidět na talíři sladkou kaši, věřte mi :). Proto tahle vajíčková kráska se sušenou šunkou a bazalkou #nebeVhubě.

Zuz

Negativa pátečního odpoledne: autobus z Brna má přes hodinu zpoždění, je 32 stupňů a to studené kuře chutná meh.
Pozitiva: aspoň mám čas si to v klidu sníst a kdo by to v takovém počasí chtěl horký, žejo.
Optimismus občas není hned, ale snažím se :D.

Před druhým císařským řezem dne, než se mi v té čepičce totálně splácly vlasy a zas natekly nejrůznější věci do bot.

Kamarád je ten, kdo 20 min po SMSce „Kafe?!“ už naproti u stolečku usrkává cold brew, až mu mozek mrzne.
Milovníci Starbucksu nejsme, ale když tě odchová kofein nemocničních automatů, spokojíš se se vším #naKampusDobry.

Tisíc tisíců dětí (a jejich vuvuzel, jaj), slavnostní nástupy výprav, malinkatí karatisti <3, olympijská pochodeň a hymna, Knapková, Sáblíková, Koukal, Petráček a s nima taky já na VIP tribuně, hehe.
Olympiáda dětí a mládeže letos v Brně, atmosférou málem jak ta dospělácká a slavnostní ceremoniál byl prostě krásnej.
Sportujte, milé děti. Nějaký utuberingy se můžou jít bodnout :P.

Večer s brněnským Loono týmem. Oslava léta, hotových zkoušek a veleúspěšného půlroku a taky prostě, že se známe :).
Každý čtvrtek (a sama pro sebe každý den) sepisuju 3 věci, které neberu za samozřejmost. Od těch velkých až po maličkosti, jakých člověk ale potká spoustu každý den. A včera jsem byla vděčná třeba za to:

  • že už nemám puchýře na obou patách, což každý, kdo měl někdy puchýře na obou patách, velmi pochopí.
  • ten společný čas s LoonoLidmi, mediky (co chápou ten studijní boj a taky jim nevadí si u jídla povídat o operacích), ale hlavně přáteli
  • mého muže, co se mnou pak večer seděl na zemi, probral můj i jeho den a mně bylo fajn a bezpečně a doma jako vždycky 🙂

A za co se cítíte vděční vy? Napište nám! Je to takové hezké cvičení pro klidnou hlavu 🙂 #psychohygiena

1 Comment

  1. Já jsem vděčná za všechny možnosti, které v životě mám. Protože nic není samozřejmost ! 🙂

    KIND TO YOURSELF

Napsat komentář