Náš Instaživot CXXIX.

Zatímco Zuz pokračuje na snové stáži, Tom si užívá nově nabytých svobod a objevuje nové zážitky v běžeckých botkách i ve vlastní hlavě.
Tenhle týden byl fakt dobrej. A stejně tak dopadl jeho Instaživot. #skromnost

 

Tom

Chlapský večer ve dvou! S panem Dodem jsme vyrazili na společný burger,  probrali nové životní situace a zároveň se na chvíli rozloučili, protože nám odjel na stáž snů :).
Burger Inn je pro mě stále nej místo v Brně, kam na tenhle kousek žvance!

Motivace vstávat v sobotu brzo? Ještě si před společnou snídaní zajít na donut a jen tak se projít se ženou po městě <3.

A aby to nebylo jenom o jídle (i když jehněčí na tymiánu… 😀), máme tady tohodle mazlíka. Po snídani nás nohy zanesly do Otevřené zahrady a ta je prostě BOŽÍ. Zvířata, záhonky ale i posezení a nádherný prostředí. Brňáci, pokud jste nebyli, tak doporučuji 11 hvězdičkami z 10 🙂

Aaaa jsme zpět! Víkendové ráno doma znamená jediné – taťkova vajíčka a ráno s rodinkou. Takhle klasika neomrzí :).

Zatím mi to moc nejde a jednou se mi po slovech „Pomalu zavírejte oči, hluboký nádech a výdech“ podařilo usnout, ale snažím se tomu dát šanci a věřím, že budeme s meditací ještě kámoši.

Vykopat se z postele v pondělí před 5:10 a jít běhat bolelo a taky studilo #zimaaa. O to víc jsem byl rád, že jsem se odhodlal, a mohl vidět Brno taky trochu jinak, než z auta směr DéJedna :).

Zuz

Když přijedeš na skok domů a tvoji nej lidi vymyslí společnou sobotní snídani <3.
Tahleta sestava se svým nadšením, podporou, přátelstvím a láskou žene navzájem dopředu a nevím, kde bych byla bez nich :).
Jinak vajíčka v brněnském Bavard café not bad, chleba hm, kafe velmi průměr…  už jsme asi rozmazlení.

Pracovní týden na stáži v NÚDZu byl božský… a náročný. To mi dala hlava i tělo vědět hned, jak jsem o víkendu trochu zpomalila. Nekonečná únava a prospaná neděle ale přišla až po vzpíracím tréninku s osobákem na trh z visu – 52,5kg. Má radost. Fakt moc :).

Skořicovo-rozinková, zatímco tým Sociální psychiatrie se teprve probouzí. Občas se cítím fakt jak sedlák z Moravy, co vstává se slepičkami, když Praha má do devíti čas :D.

Pondělí plné fajn zážitků a o to horších fotek, ale po WODu s kliky ve stojce, dřepy na jedné noze a 15 power snatchi s 40 kg prostě líp vypadat nebudeš. Aspoň paní doktorka Lenka to (trochu 😀) zachraňuje.
A odpolední kafe s Verčou z Ne hladu mi potvrdilo, že mi instagram přináší do života samé milé a chytré lidi :).

Ve středu jsem dorazila z Prahy do Klecan pozdě večer a místo chystání krabičky zamířila do postele. Chtěla jsem dát v poledne šanci místní jídelně… no dostala ji, ale neproměnila, nakonec zvítězilo vlastní vaření.
A tak jsem během pauzy za 10 min zalila kuskus se zeleninou, umikrovlnkovala vajíčka a přelila zbytkem pasírovaných rajčat.
Vypadá to smutně, chutnalo to smutně, za lenost se platí :D.

Vidíte tu cool budovu s vodojemem v dálce? (Prostě si ji představte, ok? 😀)
To je místo, kde jsem tak vděčná, že můžu kousek letošního léta být.
Když jsem na začátku semestru posílala motivační dopis a životopis do Národního ústavu duševního zdraví, byla to spíš jen taková zkouška. Ani jsem neslyšela o tom, že by mezi výzkumníky někoho takhle vzali. No a proč bych to měla být zrovna já.
Prostě jděte si za tím, co chcete a co vás naplňuje. Zní to jako trapnej kýč. Ale funguje to.

Po práci „business“ schůzka ohledně výstavy Příběhy bláznovství (Praha bude, bude brzo, doprovodný program hvězdný a já se těším tak moc!), z ní rovnou na holčičí kafe s Pájou z Loona, která je prostě člověk na mojí vlně, a nakonec tak trochu dobrodružná cesta domů.
Protože večer se stmívá, i když je léto a vy jedete na kole. Kdo by to čekal. Já očividně ne.

 

Napsat komentář