Náš Instaživot CXXXIX.

Procestovat za týden téměř celou republiku – check. Potkat oblíbené lidi – check. Dobře se najíst – check. Ukázat vám to vše ve fotkách níže – check. Užijte si dnešní den a díky za to, že můžem!

Tom

No shame, snídaně v jednu odpoledne pro nás není problém. Míchaná vajíčka a Eska chleba za to stojí v každou denní dobu. Zvlášť když jedete z tréninku. A tímto díky Alpha gymu, za to, že jsou coolest :).

Moc spolu poslední dobou netrénujeme a chvíle, kdy se nám to podaří, jsou strašně příjemné. Děláme, co nás oba baví a hlavně dohromady.

Jeden z hodně světlých okamžiků tohoto týdne. Praha vracející se z jednání kolem naší firmy ve Zlíně si udělala krátkou zastávku na kávu. Vytáhla mě z kolotoče a dobila baterky do další práce. Moc díky Kwetince, že si vzpomněla 🙂

Pravděpodobně jedna z posledních cest než se kola uchýlí k zimnímu spánku. Už teď se těším zase na jaro, protože tento způsob přepravy zdá se mi poněkud super. A nejenom ve chvíli, kdy jdete na randíčko :).

Chlapská snídaně, hodně růžové a skvělého jídla. Tohle jsem fakt potřeboval. Přes týden mám kontakt jen se spolupracovníky a ač jsou super, tak toho nemáme zase tak moc společného, jako třeba tady s panem Dodem :).

Zuz

V pátek bylo potřeba vyzvednout na Staromáku Příběhy, což se samozřejmě stalo skvělou příležitostí naplánovat si výlet (nejenom) za činkama.
Jestli máme nějaké pražské „doma“, tak je to Alpha gym. Možná jsme přišli hlavně cvičit. Možná si spíš vykládat a házet selfíčka. Kdo ví.

Po státnici konečně na chvíli za rodinou. Mladší ségra měla radost a bouchala ocasem na celý barák.

Hustý týden. Dobrý, ale náročný.
Obědy v autě se staly pravidlem, jelikož mě čekalo cestování na druhou stranu města za úžasnou paní pediatričkou na povinnou praxi. Rýmečky, kašílky, angínky a neštovice, očkování, měření očiček, nožiček, koukání do plínek. K tomu první týden stáže na Dětské psychiatrii. Za posledních pár dní jsem viděla víc dětí než za celý dosavadní život :D.

Pat a Mat.
Společné tréninky s panem Davidem, aneb 2 hodiny nás nechte nadávat, funět bolestí a nedostatkem kyslíku, roztrhat si ruce na hrazdě a v pauzách rozebírat život a my budem bolaví, unavení a velmi spokojení.

Zpátky doma!
Do poloviny prosince se Příběhy bláznovství vrátily na lékařskou fakultu a neskromně musím poznamenat, že na té dlouhé chodbě u Knihovny univerzitního kampusu vypadají bombově.
Odnést je holýma rukama cca kilometr z parkoviště u Tesca mě málem stálo prsty a záda („To poberu najednou, nejsem máslo!„), ale vyplatilo se.

Prsakoule v Kroměříži a rovnou třikrát :).
Ve VIP sestavě brněnského/olomouckého/ostravského Loono týmu jsme si ve středu dali školící maraton, zakončený večerním cestováním domů ve stylu koupím-si-Redbull-a-David-bude-zpívat-s-rádiem-a-odřídím-to-kamkoli.
Boží akce :). Já mám fakt štěstí na lidi kolem sebe.

Napsat komentář