Náš Instaživot CXXXV.

Tento týden to bylo s Instaživotem jako s nádobím, na které už vám nezbyde síla večer umývat. Prostě ho posunete na další den, i když víte, že nemáte. Ale Zuz žila tak moc srdcem a Tom prací, že nám ve čtvrtek došly baterky, a tak nás můžete číst až dnes. V klidu u nedělní kávy.

Tom

Stálo za to zastavit u krajnice a jen tak koukat, jak se svět probouzí. Kousek vedle se pásly zateplené krávy a cvrlikali ptáci. Máme tu zemi fakt krásnou.

O kousek dál a výš už to tak veselé nebylo. Aspoň podle toho výrazu, co se mi tady od smutné princezny dostalo :D. Vůbec se jí nedivím, taky jsem moc nepočítal s tím, že se budu nahoru na Praděd klouzat a mohli bychom pomalu stavět sněhuláky 🙂

Očividně umím ale i rozesmát nebo to bylo jen petstotisícou kávou, kterou jsme do sebe během ochutnávání dostali? Ať to bylo tak, či onak, pohled na ni, jak se směje, se mi nikdy neomrzí <3

Dělám si to ráno pěkný! Zuz odjela do Kroměříže a tak jsem si naordinoval pozdní snídani. Dojedl při tom zbytky čokolády a šel se spokojeně znovu uložit do postele, abych dohnal deficit posledních dní.

Zuz

Šestý rokem koukáme na rentgeny, CTčka, obrázky z magnetických rezonancí…
A pořád to vypadá jako změť šedobílých fleků.
Občas něco připomíná obličej, něco medvěda, tak to člověka potěší.
Tvařme se, že nás praktická část státnice z chirurgie UŽ ZA TÝDEN nechává v klidu.
#cotamvidisJindrichu #vestenizcajovychlistku #abstraktniumeni

Pandí kruhy pod očima tomu možná nenapovídají, ale v sobotu jsem se fakt dobře vyspala!
A hotelový fitka a jejich činečky a stroje, jejichž smysl neznám ani po 8 letech cvičení, jsou zábavný. Ale zas je má člověk ráno sám pro sebe.

Brněnské Trhy kávy v neděli spojily i nás. Tuhle příjemnou a voňavou akci můžu jen doporučit – po degustaci flat white/cascary/filtru/cappuccina u La Bohéme Café, Rebelbeanu a Nordbeans jsem zvládla víc státnicových otázek než kterýkoli jiný den.

Staroměstské náměstí.
Novináři, odborníci z Národního ústavu duševního zdraví, paní proděkanka 3. LF UK a dalších MOC lidí. Přes 200 koukajících očí určitě.
Rozklepaný projev.
Týmová euforie z dobré věci.
O vernisáži Příběhů bláznovství brzo příště. Až to celé vstřebám :).
Každopádně do Skautského institutu na Staromáku se na ně můžete zajít podívat už teď. A až do 9. 11.

Nechutná, zničená, bolavá, poprvé v novém doma.
A miluju to tam :).

Loono čtvrtek <3.
Aneb když kouknete do diáře a nestačíte se divit :D.
Dopoledne 9-12 h tři workshopy #zijessrdcem, moje úplně první. A užila jsem si každou minut.
Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli jsem z nové kampaně vlastně tolik nadšená, protože #prsakoule mám ráda až moc. Ale učit lidi líp se starat o své srdce, víc se hýbat, nekouřit, jíst s rozumem a odpočívat i hlavě… to je rozhodně něco, co mi dělá radost :).
A večer v centru Brna onkologická prevence pro veřejnost. Sál jsme naplnili až po schody a můžu říct, že to bylo mé první mluvení na veřejnosti, se kterým jsem fakt hodně spokojená. Což je vzhledem k mé astronomické úrovni sebekritiky sakra progress.

 

2 Comment

  1. Zdenek says: Odpovědět

    Výstavu jsem si prohlédl ve středu. Je to hodně dobře udělané. Na závadu je snad jen to, že je to akce tak trochu „konspirativní“. Ani před vchodem do budovy, ani v recepci není žádná upoutávka. Tohle by si zasloužilo být vidět někde, kde se pohybuje hodně lidí. No, držím vám palce, aby výstava plnila svou misi.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Jé, děkujem za tip!
      My jak jsme mimo Prahu, tak přesně tyhle věci nám bohužel unikají. Pokusíme se ve čtvrtek napravit :).
      Jinak celý projekt ještě hodně lidí snad uvidí. Od příštího roku a opravdu hodně hodně. Teda snad. Ale ať to nezakřiknem :).

Napsat komentář