Náš Instaživot CXXXV.

SKVĚLÝ týden. Fakt moc. A instaživot upovídaný podle toho. Přes všední dny se pořád dost míjíme, ale na páteční rande se najde čas vždy i přes nekončící hory papírů ke státnicím a zával pracovních povinností.
Jsme rádi, že se máme a vděční taky za ty super lidi kolem nás 🙂

Zuz

5:50 žhavím káru (okej, 6:00 žhavím káru, protože abych se ráno vypravila včas, to je bláhový sen 😀)
6:10 stanoviště Univerzitní kampus, přistupují 3 štěbetající medičky, vůz se naplňuje vůní čerstvé kávy
6:15-7:25 dálnice, mlha, tma, zúžení, závody kamionů
7:30 společná snídaně na parkovišti
od 7:45 sedánek s pány doktory z jihlavské chirurgie, operace, prohmatávání bříšek, pokec s pacienty o tom, proč budou volit Andreje (a následné pocity marnosti), vytahování stehů, okukování uřezaných nohou a tak.
Každopádně nebýt těch hodin ztracených v autě byla týdenní stáž mimo brněnskou chirdu fakt super a zdravím Jihlavu, líbilo se!

Trénink velmi odporný, ale po dlouhé době zvedat činky taky trochu sociálně, s mými oblíbenými svalovci, to byla radost :).
Ani jsem neměla výčitky, že jsem 3 h v kuse dělala něco jiného, než se učila. Skoro žádné. Skoro.

Je to fajn, mít kamarády, kteří se nebojí dělat si z vás intenzivně srandu :D.
V úterý proběhla úvodní schůzka k osmitýdennímu Mindfulness programu, zdarma dostupnému pro všechny studenty a učitele univerzity. Já se s meditací všímavosti seznamuju druhý rok a je to jedna z věcí, která přispěla k podstatné změně toho, jak se dnes dívám na svět.
Žít v přítomném okamžiku, protože to je stejně to jediné, na čem záleží, být trpělivý, vyrovnaný, vnímat to, co se děje kolem i uvnitř.
A že se tohle mám teď možnost učit s více než třemi stovkami budoucích profesionálů všech oborů? Jsem vděčná za sebe i za ně.
Ústav psychologie a psychosomatiky rulez :).

Aktuální nálada: ready udělat celej čtvrtek prostě hvězdnej. A podařilo se :).
Dopolední praktická část státnice z Chirurgie byla vlastně dost nepříjemná záležitost. Asi nám všem došlo, že už fakt končí všecka sranda. Po úvodním stresíku při prezentaci pacienta jsem pojmenovala všechny peany a háky, dokonce se zorientovala i v té změti šedých fleků, co vylezou z CTčka a rentgenu, a ven šla unavená v hlavě, ale s Áčkem.
A taky se rtěnkou. Což je pro mě teda ultra výlet z komfortní zóny. Ještěže mám kamarádky, co ví, že přesně tohle dělat potřebuju (a sama bych si ji asi nikdy nekoupila 😀.)

Maminka vaří nejlíp na světě samozřejmě a její zeleninová, ve které stojí lžíce, to je zamilované jídlo.
Hlavně moc kapustiček, prosím.

Čtvrtek, část druhá, aneb jsme nesmrtelný :D.
Po státnici a terapii mě posbírala Terka (která od rána kmitala pro změnu na nefrologickém oddělení) a zas jsme vyrazily vstříc dobrodružství do velkoměsta.
V rámci přebývání Příběhů bláznovství ve Skautském institutu na Staromáku nás čekala další část doprovodného programu – promítání Normálního autistického filmu a beseda s (úžasnou!) paní ředitelkou Národního ústavu pro autismus.
Kapacita naplněná po strop, samí fajn lidé nám přišli a všechno krásně klaplo. Cestou do Brna jsme u hromadné nehody pokecaly s hasiči a v hororové mlze dorazily domů před druhou hodinou. Dnešní program je volit a spát, větší ambice nemám.

 

 

Tom

Vzít se vzájemně na večeři se ukázalo jako o dost lepší nápad než vyrazit na rande do kina. Sněhulák by nás podle všech recenzí nejspíš akorát zklamal. To ovšem neplatí pro tohle Phóčko a Bun Cha ❤️.

Jednomu se třepou ruce, druhej nemá dobrej foťák, ale aspoň dobré srdce, tak tomu utřepanýmu trochu helpne😁. Jinak asi jako Pat a Mat s panem Dodem fotícím skořicovou rolku.

Na kole jel bych světa kraj! A tohle babí léto zdá se mi dobrý. Takže nasadit brejle, šlápnout do pedálů a vzhůru na přednášku.

Na jakou? Na tuhle s Andrejem Drbohlavem🔝. S čistým svědomím můžu říct, že tohle byla jedna z nejlepších přednášek, co jsem viděl. Děsivé téma, ale to za tím, to, proč se tak někteří lidé chovají, jak se chovají, to bylo strašně zajímavý. Doufám, že nás někdy čeká druhé kolo a zajde se hlouběji.

 

2 Comment

  1. Petra says: Odpovědět

    Zuzi, ta rtěnka je super! Já včera z domu vypochodovala v šatičkách a myslím, že jsem se cítila podobně jako ty – prostě to potřebovalo (aspoň na den) změnu 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Že! Před zkouškami obzvlášť :D.

Napsat komentář