Náš Instaživot CXXXV.

Víkendové snídaně přecházejí z milé tradice na zlaté pravidlo, ke kterému se rádi připojují kamarádi z dalekých krajů (třeba z Ostravy 😀). Vřele doporučujem. Za cenu jedné lepší večeře si dáte i troje vajíčka a my navíc jindy než o víkendu dopoledne stejně nemáme čas někam chodit :D.

Tom

Ukazujeme Ostravě lásku = jídlo. A ve 4pokojích je hřích nezkusit jejich Benedikty, vlastně i ty palačinky, co přišly hned po nich, a taky krupicovou kaši, tu bych mohl mít denně :). Co vám tam chutná nejvíc?

Až mi někdo bude znova říkat, ať dám šanci brněnské Momentě se snídaní, tak odmítnu. V sobotu jsme přišli 11:50, snídaně mají do 12, takže jsme si rychle vybrali a čekali na obsluhu, která s úsměvem na rtech ve 12:03 řekla, že kuchař šel domů. Díky! Rád přijdu zase #anine :):)
Naštěstí je za rohem Podnik, který zachránil situaci a byl z toho příjemný polední brunch.

Znovuobjevení chuti ke crossfitu číslo užsinepamatujijaké. Pravidelně se mi stává, že z toho v jedné části roku vypadnu a nejsem moc nadšený makat na 100 %. Musím něco změnit a jinak tomu nebylo ani teď. Chvíli jsem si dal pauzu, ale po třech týdnech flákání se jedu dál!

Hej podzime, jsem ready! Dokonce snídám v tvém duchu. Kaše s pumpkin spice kořením, švestkami, mákem a vlašáky :).

No prosím! Sen každého pumpičkáře se splnil i mně. Můžu se klukům v hospodě holkám na instagramu chlubit kilíčkem na bench! Celé to dokresluje krasoň fejs, takže vše v pořádku.

Jen přišla otázka. Co dál? Jaký je ten další pomyslný stupínek?

Zuz

Prodloužený víkend trochu jinak – na mezinárodní konferenci mladých psychiatrů z celého světa. Přednášky od rockových hvězd v oboru, přátelská atmosféra, večerní procházka Prahou se spoustou lidí nadšených přesně do toho, co já. Nové kontakty a nová přátelství. Nejde neexistuje. Tohle bylo velké wow :).

 

Dřív jsem dlouze vybírala a pak si dala hemenex, dnes už jen proletím nabídku a dám si ho zas :D. Podnik byl a zůstává náš oblíbený podnik. A ještě ta míchaná se sušenými rajčaty a bazalkou doporučuju!

Síla i technika (okej, jak na čem) pomalu ale jistě lepší, zatímco se zvládám učit na státnice, v 6:50 stát v pozoru na chirurgické klinice, organizovat program pražské výstavy o duševním (ne)zdraví (už od pondělí!!!) a dokonce i trochu rodinného a společenského života, tu a tam.
V úterý jsem k tomu ještě přihodila návštěvu psychiatrické klinky po pár týdnech a pohovor s pacientem a zvedlo mi to náladu jak nic jiného.
Vděčná. Za všecko :).

Před a po cestě do školy.
Nekonečný boj
Kdo to zná taky? 😀

Napsat komentář