Náš Instaživot CXXXVIII.

Někde mezi Brnem a Prahou dopisujeme dnešní post… Protože si o tom všem zasloužíme společný pátek za odměnu :).

Tom

Sobota! Stála za to se vším všudy. Nejdřív přišla na řadu brněnsko-pražská snídaně (níže 🙂) a následoval donut s kávou a terasou nad Zelňákem. Ta se hned stala mým neoblíbenějším místem města. Je to něco, o čem tak trochu sním, že bych mohl taky jednou mít :).

A pak tady máme tu snídani. Nebýt toho pěkného plecháčku a příjemné společnosti, tak odcházím hodně rozladěn. Nedělá mi totiž moc dobře na duši vracet jídlo, ale tady mám to štěstí a podruhé mi připálili lívance :(.

Abych všechno to jídlo vyvážil, tak vesluju. A hlavně už se nebylo na co vymlouvat. Rýmička je fuč a po oparu zbyla jenom jizva. Takže tady s bratrem v triku (fakt ho na začátku měl 😀) každej (dobře skoro každej) večer na značkách!

První důležité písmenko v cestě k tomu, co miluje a v čem bude jednou dobrá. Sakra dobrá.

Ve středu jsem dělal ramena, jak se do něj pustím. No a o 24 hodin později koukám na cvrčka, on na mě a nic nikdo neví, co bude. Nakonec prohrál svůj boj.

Chuťové pohárky nezaplesaly. Jedna nožička se zasekla po cestě, ale jinak v pořádku. Příště klidně zas :).

 

Zuz

Z instagramových přátelství přátelství v osobním životě, díl sto padesátý třetí. V sobotu ráno nad luxusním hemenexem, jablečnými lívanci se skořicím, dýňovými se zakysanou smetanou, omeletou a obloženými chleby, protože my jsme sportovci, my máme hlad.

Poslední dva dny do státnice.
Přijde mi, že jsem v pohodě. Ale soustředit se na meditaci vyžaduje podstatně větší úsilí a ranní běhaní na vyčištění hlavy byla skoro nutnost.
Vím, že jsem se učila poctivě.
Teď už jen vydržet, číst pár zakroužkovaných otázek a svoje výpisky a nenechat unavený mozek, abys se ztratil v nepříjemných myšlenkách.

Všichni, všichni udělali! <3 <3

O pár hodin, jednoho panáka s dalšími čerstvými chirurgy (alkohol po X měsících, měla jsem draka jak prase 😀) a boží trénink s mými oblíbenými chlapci později. Ještě mi to pořád moc nedochází. Ještě nepřišel dojezd a únava ze 7 týdnů učení. Mozek přetížen, ale je v něm takové nějaké příjemné volno :).

Větší radost než luxusní kachní prso s užnevímčímvším a nádherná kytka mi udělala chvíle strávená s maminkou, co si kvůli mně způsobila svůj nabitý den ještě nabitější (ano, máme to v genech) a přijela na společný oběd. Zpoza barikády odborných knih mi nejvíc chybělo víc času na moje lidi, teď musím chvilku dohánět.

Ale dost už o Chirdě :). Do sebevětší koláže by se nevešly všechny vaše vzkazy, fotky a zprávy v reakci na pobývání Příběhů bláznovství v pražském Skautském institutu <3.
Děkujem. Za všechno.
Je to pro nás důkaz, že mluvit o duševním (ne)zdraví má smysl, je to potřeba a lidé si o tom chtějí povídat. Je to pro nás impuls do další práce a boje se stigmatem provázejícím nemoci duše. Od příštího týdne třeba v Brně :).

Když si nažehlíš outfit a nečekaně ti zruší plánované školení. Asi i vesmír chce, abych si po tom všem odpočinula.

A jako každý čtvrtek byl čas se zastavit nad #thankfulThursday, tedy 3 věcmi, za které jsem vděčná.
* Za blízké přátele. Nikdy jsem je neměla. Ne tak blízké. Ne hned několik. Je to dar.
* Svoje dream pracoviště, kde se začínám cítit jako člen týmu, umožní mi učit se cokoli, co mě zajímá a oceňují, že něco umím a jednou bych mohla být v něčem hodně dobrá #jáNebrečím #tyBrečíš.
* Že mě nic nebolí a můžu běhat a skákat a zvedat a žít jak žiju.
Hoďte nám do komentů taky svoje 3 věci. Je to hezký, se tak chvíli zastavit :).
(A Mindfulness program mě teď denně „nutí“ do Deseti prstů vděčnosti, takže mi nevykládejte, že 3 nevymyslíte 😀.)

Jo a já si na ně teda sahám, každý měsíc. Umíš si na ně taky sahat správně? Mrkni tu 🙂.

4 Comment

  1. Lenka says: Odpovědět

    tak já jsem vděčná za tyto 3 věci:
    1. za mého manžela, neb s ním zažívám, co jsem nikdy nezažívala
    2. za každý pátek, po němž zákonitě přijde sobota
    3. za to, že příroda stvořila něco tak krásného, jako je slunečnice, a když je jich plné políčko, tak jsem ještě vděčnější 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Krásný 🙂

  2. Kamila says: Odpovědět

    Zamýšlet se nad tím, za co jsme vděční, je hodně dobrá a hodně důležitá věc – zvlášť v dnešní uspěchané negativní době 👍
    Takže: 1) Jsem nesmírně vděčná za svého manžela, díky kterému je moje radost dvojnásobná radost a moje trápení poloviční trápení.
    2) Za svoje rodiče, kteří jsou tu pro mě vždycky, i když je mi už 25 a dávno jsem se od nich odstěhovala.
    3) Za svoji práci a za to, že mi dává pocit důležitosti. Hodně lidí učitelství zavrhuje, ale já na “svoje děti” nedám dopustit a každý den mi něčím vykouzlí úsměv na rtech.

  3. Parádní 🙂 ještě jednou gratuluju Zuz za chirurgii, jsi frajerka!!

    Za co jsem vděčná já?
    – za každou novou výzvu, která mě dělá silnější
    – za studium vysněného oboru, který mě neskutečně naplňuje
    – a taky za to, že jsem zdravá a nic mi nechybí 🙂

Napsat komentář