Náš Instaživot XIX.

Tak konečně i nám začíná léto. Že to trvalo!
Uplynulý týden se neobešel bez silových osobáků, spousty snězených vloček a masa, smutného psa a bohužel ani zranění. Taková naše klasika.

Zuz

Páteční ráno v kostce: silový trénink, dotahy se 120kg (yess!) a v lednici zapomenutá kaše na cestu z Brna. Tak jsem si „já chudák“ musela namixovat ve Sklizeno obloženou bulku na míru – s ajvarem, medovou šunkou, zeleninou a parmazáněm.
Blaho, doporučuju :).

Tahle snídaně nepůsobila úplně uhlazeným dojmem, ale chutí to vyrovnala víc než dostatečně.
Ovesná kaše s banánem, čoko-lískooříškovým proteinem a mandlovým máslem, poprášená trochou kakaa.

Celodenní učení jsem v pondělí přerušila těžkým tréninkem zad, následovala zpocená cesta na kole domů ve 30°C a večeře s mými chlupáči. Ještě, že je mám.

2 dny do zkoušky z Patologie. Místo života přežívání, spánek se nějak porouchal, jela jsem na poslední z posledních sil. Ranní výklusy s naším „dítětem v psí kůži“ mě držely nad vodou.

Skoro měsíc s obličejem v Povýšilově Obecné i Speciální patologii (mnoho kilogramů stránek). Ekzémy, breberky, záněty a karcinomy. Množství učiva, které se zdálo do hlavy naprosto nenarvatelné.
A selfiečko pořízené pár minut po tom, co jsem jako čerstvá čtvrťačka vylezla z Patologického ústavu.
Tři teoretické a oddřené roky za mnou a léto začíná 🙂

 Tom

V Brně rostou malé sympatické podniky jako houby po dešti. V jednom z nich (DeguŠtaci) jsem minulý týden ochutnal jejich burger a byl parádní. Hned vedle nedávno otevřela pivnice a to se vedle „masa“ hodí :).

Po několika letech si zase troufám nosit tílka, protože v nich konečně nevypadám komicky. Doufám, že se jednou dopracuji k tomu, že sundám i tílko. V těchto horkách by to bodlo :).

Nová práce, nové krabičky (zabavené Zuz :)). V jedné brněnské firmě dostávám od tohoto týdny možnost získat praxi ve svém oboru. Skloubit to s druhou brigádou doma byl docela oříšek a prázdnin si moc neužiji, ale jsem za to strašně rád.

Minulý týden mi přišel dotaz „co na tvoje běhání a crossfit říkají klouby“, odpověď vidíte na fotce. V tomto případě nejde tak o kloub, ale o natáhlý úpon a doufám, že to bude co nevidět v pořádku (teda až na ty chlupy, ty mi budou růst dalšího půl roku :D).

Vajíčka většinou snídám o víkendu, kdy je pro celou rodinu chystá taťka. Ale tento týden domů nejedeme, a proto jsem si to vynahradil malou odpolední svačinkou ze 4 vajíček s šunkou, cibulkou a žitným chlebem.


A jaké jsou vaše plány na léto?
Práce? Cestování? Zvládáte oboje?
My na naši první letošní cestovací neválecí dovolenou právě odlítáme, tak se tu mějte krásně a těšte se na fotodokumentaci z londýnských parků a kaváren 🙂

Napsat komentář