Náš Instaživot XXX.

Instaživot slaví kulatiny!
Slavíme je crossfitovými úspěchy i zklamáními, dojmy medika ve víru stáží čtvrtého ročníku a taky jedním sladkým receptem.

Tom

Pondělní snídaně pro šampióny, ale ty kulhající :D.
Nějakou dobu mám problémy s kolenem, a tak jsme se Zuz vyzkoušeli její nové zkušenosti s tejpy a koleno zpevnili. Ve škole si mysleli, že přišel kyborg, někteří nakláněli hlavu jako zvědavý pes, jiní s křikem utíkali :D.
Malé stěhování národů a to jsem si tentokrát vezl do Brna jen svoje věci. Hlavní roli dostaly tašky od Fitmarku, do kterých se toho vejde překvapivě hodně :).

Středa a trénink na 6:15 bylo jedním slovem PEKLO. Trenéři si pro nás připravili WOD z nedávných závodů Swiss Alpine Battle, kde si ho dával i Matthew Fraser.
Šlo o týmovku, ve které se mě dobrovolně ujala Lada se slovy „jdeme spolu a celé to rozbijeme“ a já se nezmohl na víc jak „oukej“. No a jak řekla, tak jsme taky udělali. Upřímně mi nebylo nikdy po tréninku hůř, ještě teď se nemůžu pořádně pohnout, ale vítězství bylo naše a za celý den nás porazil jen tým trenérů. A s tím prostě musíte být spokojení :).
Čtvrteční ráno po tréninku, chtěl jsem napsat zasloužená snídaně, ale to by nebyla pravda. Moc mi to nešlo a tak jsem si poručil jen dvoje vajíčka a k tomu marcipánový croissant, který byl větším zklamáním než mé ranní snatche pro trenéra (a že byly hrozné). Každý den holt není posvícení a tohle jsou ty chvíle, kdy netrénujete jen fyzicky, ale i psychicky. Takže ráno zase hurá makat! 🙂

Zuz

Poslední prázdninová snídaně s mou fousatou slečnou – tahle rána mi budou sakra chybět!
Víkend jsem trávila na kurzu kineziotejpingu pro lékaře a fyzioterapeuty, od rána do večera jsme poslouchali výklad a hlavně lepili jak o život.
Večer jsem si zašla uvolnit hlavu do olomouckého Eurogymu a tomuhle fitku palec nahoru! (A nejen proto, že jsem ladila se stroji :D.)
Páska v akci – podpora klenby nohy, analgezie hallux valgus a úleva karpálům.
Tu leopardí rozhodně objednávám 😀
Nachystaná na úterní den na infekčním oddělení mezi průjmy (jupijej) a přednášku o kortikoidech.
Ve čtvrťáku zatím nevycházím z údivu – lékaři jsou na nás moc milí, sami vyšetřujeme pacienty a zapisujeme do chorobopisů, když se mě vyučující na něco zeptá, většinou to i vím :O. (A ještě mi každý den někdo řekne „paní doktorko“! 😀)
Ani celé dopoledne mezi salmonelami mi nezkazilo chuť na můj salát.
Volný středeční večer (taktéž novinka tohoto semestru) a Hokkaido na okně vyústily v dýňový koláč, ideální na školní a pracovní svačiny.
Pečení byla moje práce, Tom si vzal na starost food art.

Pyré z poloviny dýně Hokkaido (uvařit-slít-rozmixovat)

  • 100g ovesné mouky (rozmixované vločky)
  • 2 odměrky proteinu (já použila skořici od Cellucoru, která je dost sladká, u jiného možná bude třeba ještě trochu dosladit)
  • 2 vejce
    1 bílek (zbyl 😀)
  • Půl lžičky prášku do pečiva
  • Perníkové koření
Vejce jsem mírně našlehala, vše smíchala, podle konzistence dýně přilila trošku vody. Pečeno na 170 stupňů cca 25min.
Na sváču jsem koláč prokrojila a namazala křupavým arašídovým máslem – pecka.
Na 100g – 124kcal, 15B, 16S, 2.5T
Jaké jsou vaše dojmy ze začátku nového školního roku?
A máte zkušenosti s tejpováním?

Napsat komentář